AVENGERS Nepřítelem

12. kapitola: Nesnáze...

Co dělat? Tahle myšlenka mi vrtala hlavou. V tom nevím proč jsem vyšla z úkrytu, ale už jsem byla prozrazena. Nemohla jsem zajít zpátky do úkrytu. Nejdřív si mě všimli Lokiho podlé oči. Viděla jsem v nich na moment kapku překvapení, ale rychle nasadil obvyklou ledovou masku a pozorně si mě prohlížel.
,,Elis co tu děláš?" optal se mě Stark a tvářil se poněkud déle překvapeně než Loki. Natasha se tvářila jakoby nic a stále čekala celá napjatá ve stínech. Nakráčela jsem až k němu a posadila se na nejbližší stůl co tam byl. Studený a železný s tím se nedalo nic dělat.
,,Jsem tu," odpověděla jsem prostě, jakoby to byla ta nejsamozřejmější odpověď na světě.
,,Zmiz," nakázal mi Stark a rukou mi ukazoval na dveře, ale já jsem se nehodlala tak lehce vzdát.
,,To chceš všechno pokazit? Nařídil jsem ti, ať jsi v záloze a pokud vím nevolal jsem tě k sobě," pokračoval a pomalu zvyšoval hlas ze kterého pomalu vyplýval vztek.
,,Myslela jsem že potřebuješ pomoct tak jsem přišla," a na důkaz jsem v ruce přehodila pistoli.
,,Nepotřebuju nic jen to abys konečně VYPADLA DOKUD TĚ NEZAVOLÁM!" zařval ke konci věty a já jsem se nakonec nechala přesvědčit a seskočila jsem ze stolu. Samozřejmě jsem just o něj zavadila tak, že jsem ho kopla nohou do místa, kde měl pod brněním kotník. Sice mu to nemohlo nic udělat, ale jak jsem si všimla v tom místě se plech pěkně promáčkl. Stark si toho všiml a hodil po mě pohledem ,,já si to s tebou ještě vyřídím" a pak mi nevěnoval sebemenší pozornost.
Kráčela jsem opět k místu kde byl východ. Neměla jsem totiž žádnou šanci uniknout Natashinýmu pohledu který mě celou cestou zpět doprovázel. Avšak jakmile se zase šla soustředit na svou oběť, uhnula jsem a zalezla do nejbližšího úkrytu za železný parní stroj.
,,Je čas to ukončit," zavrčel až nelidským hlasem Stark a vrhnul se na Lokiho. Ten však taky nelenil a zaútočil též. A Natasha zase zalezla do svého úkrytu, než nastane čas pro ní.
,,Potichu jako puma," zašeptala jsem si, využila nepozornosti a proklouzla o něco blíž k centru dění.
,,Teď mám parádní výhled," zabrmlala jsem si a vytáhla pistoli. Zaměřila jsem svůj cíl. Pozorně jsem sledovala svou oběť. Čekala jsem na nějaký špatný pohyb či tak, ale její pohyby byli k mé zlosti naprosto bez chyby. Pak jsem zaslechla tiché zašumění.
,,Plán B započat," ozval se z pistole líný hlas Bruceho. Nejspíš to slyšel Stark i ve svém zařízení a arogantně se na Lokiho usmál.
,,Teď mi nic nestojí v cestě tě zabít," a z rukou mu vyrazili podivné čepele z neznámého kovu. Tak tohle je zlý. Neznám účinky té zbraně. I Loki si uvědomil, že to teď nebude sranda. ,,Není proč otálet," uslyšela jsem zas z pistole hlas a měla jsem chuť ji rozmlátit o Starkovu hlavu. Teď mi je totálně k ničemu.
Něco se ve mě změnilo, ale nevím co to sakra je. Bylo to tím, co jsem si s nimi už prožila? Byl to těmi pocity nedůvěry? To co to teď dělám, není to špatně? Neměla bych jednat jinak a líp?
Napětí vzrůstalo na intenzitě až se to pomalu nedalo vydržet. A pak to začalo. Rozhodla jsem se. Rozeběhla jsem se k nim, ale to co jsem uviděla když jsem doběhla tam kam chtěla mi vyrazilo dech. Vystříkla rudá krev.