AVENGERS Nepřítelem

14. kapitola: Překvapení?

Bude litovat, že se kdy narodil.
Objevili se modré plameny, které se mi omotali kolem rukou i nohou. Černá mlha se změnila v křídla.
Vyletěla jsem do vzduchu a nabrala rychlost blesku, která překvapeného Starka odhodila o kus dál. Prstem jsem do vzduchu nakreslila kruh ze kterého vylétl černý drak z mlhy. Ten obletěl celou místnost a zaútočil na Starka, který se už po mě vrhal, ale musel vynaložit dostatek energie, aby se jen tak tak vyhnul mému útoku.
,,Ještě jsem neskončila," zasyčela jsem výsměšně a vrhla jsem se dolů na něj.
Nevyhnul se a odletěl na druhou stranu místnosti.
,,Je zbytečné v tomhle pokračovat," ozval se najednou a mě v tu chvíli napadla jen jedna jediná myšlenka.
Co ho to popadlo?
,,Neslyším nic," ozvala jsem se a odmítala jakoukoliv aktivitu v jeho pokusu k rozhovoru.
Vytvořila jsem v dlani plamen a hodila ho po něm. Částečně se vyhnul, přesto ale jeho výzbroj schytala několik poškození.
,,Tohle je opravdu zbytečné," prohlásil po mém marném pokusu ho usmažit.
,,To říká kdo," ozvala jsem se a vrhla po něm druhý plamen.
Vyhnul se a odpověděl.
,,Já a další nevinní lidé."
,,Na ty ale já momentálně kašlu!" odsekla jsem a vrhla se proti němu. Na to jen odpověděl protiútokem. Rvali jsme se a všechny stroje a věci létali ze stěny na stěnu. Do toho všeho vrčela porouchaná vysílačka odhozená na hromadě strojů.
Aniž by si kdokoliv z nás dvou všiml, stín změnil svou polohu.

,,Ehm," ozval se mi nepříjemný hlas a já přestala mlátit Starka. Ten jakoby též ztuhl. Bruce přišel.
Tak ten mi tu ještě scházel.
,,Jen jsem tak přemýšlel proč mi nikdo neodpovídá... a teď mi konečně došlo o co tu jde," začal, ale to stále nebylo vše.
,,Je mi úplně fuk co máte za spory ale máme tu práci."
Bruce vždycky věděl jak někoho zaskočit.
,,A jakou?" optala jsem se drze a neřešila, co si bude vlastně myslet. Stejně je skoro vše v háji. Takže to už zkazit víc nemůžu.
,,Není možná aby sis nepamatovala proč jsme sem vlastně přišli. Na dovolenou nejspíš ne," dodal tu poslední větu nakonec a pousmál se. Stark založil ruce na prsou a pozoroval mě. Teď jsem byla jediná kdo tu byl překvapený.
Vše bude záležet na tom, co řeknu.
,,Přišli jsme zabít," odpověděla jsem pohotově a očekávala nějaký ten křik.
Ten se však neozval. Stalo se totiž něco naprosto... to čeho jsem se obávala dřív.
To tělo. Bylo vidět.
,,Bruci, zklidni se to nebude tak horký," vložil se do toho Stark a stoupl si před mrtvolu Natashy.
Možná se ho snažil zklidnit, jenže to na Bruceho mělo opačný efekt. Začal se zvětšovat, zelenat a věci na něm rupali.
Po chvíli tu stál Hulk tak jak ho neznám.
,,Ou," podotkl Stark, než ho Hulk srazil k zemi. Poté se začal sápat po mě a zběsile šplhal po hromadě strojů, jen aby na mě dosáhl. Což se mu nepodařilo a hmatal po mě dál.
A stále si nikdo nevšiml kulhavého stínu který se přesouval pryč z dohledu. Byl pomalý sotva znatelný.

Uhýbala jsem Starkovi co každou chvíli útočil a navíc jsem se snažila nedostat do Hulkova dosahu.
Na to, že chtěl ještě před chvílí uklidňovat Bruceho zase pěkně otočil pozornost na mě.
Pak jsem si letmo všimla pode mnou nějakého pohybu. Nashromáždila jsem svou energii do rukou a když Stark znova vyrazil aby mě sekl, vrhla jsem po něm černého draka z mlhy, který ho chytl do tlamy letíc proti zdi. Byl to působivé.
Stark jen vyjekl a po chvíli jsem viděla jen díru ve zdi.
,,Vrr," ozval se přehlížený zelenáč na hromadě kovu a vyskočil do vzduchu a s nepříjemným zarachocením spadl na stroje, které se začali nebezpečně naklánět.
Pak jsem se konečně koukla zcela dolů a vyděšeně vykulila oči. Stroje padali dolů. Tam kde s vyjeveným pohledem nahoru, stál Loki.