AVENGERS Nepřítelem

10. kapitola: Nevypočitatelná

,,Konec pauzy jedem dál," ozvalo se odkudsi zepředu a já jsem šla.Všichni jsme zase nastoupili a ani se nikdo neptal kde je Thor.

O čtvrt hodiny později:
Proč jsou jím tak posedlý? To snad není ani normální. Pomalu jsem si začala myslet že jsou blázni. To jsem tu snad jediná kdo si myslí úplně něco jiného?
,,Kam šel Thor?" optala jsem se Starka a hledala jsem v jeho zádi odpověď.
,,Odložili jsme ho z mise," odpověděl mi.
,,A proč?" optala jsem se ho zas.
,,Máme s Lokim nevyřízené účty," odpověděla mi přeslazeným hlasem Natasha a sledovala mou reakci. Avšak odpověď jí asi překvapila.
,,Zabít že? Tak kdy to bude?" odpověděla jsem ledově a nevnímala jsem překvapený výraz Starka ve zpětném zrcátku.
Samozřejmě jsem to jen hrála. Ale to nemusí vědět.
Není to důležité.

Konečně jsme vystoupili
ale úplně jinde, než jsme měli v plánu. Otočila jsem pohledem směrem k Starkovi.
,,Proč jsme u téhle rozpadlé továrny?" optala jsem se ho a rozhlížela jsem se po okolí. Stála tu u lesa a vypadalo to, jako by bylo vylidněno.
,,Nové hlášení abnormality je zde," prohlásil Stark a usmál se. Vytáhl si pár ,,pomůcek" a namířil si to přímo k továrně. Poté za ním namířila Natasha, Bruce a já. Prostor továrny byl naprosto... vypadalo to tu, jakoby to uzavřeli teprve nedávno. Ale z venku to působilo jako barabizna.
Jak to, že je tak zachovalá?
Procházeli jsme místnostmi plný pavučin které se lepilo na tělo. Fuj!
Vypadalo to že jde Stark nějak kupodivu cílevědomě. Jakoby už přesně věděl, kde se jeho oběť nachází. To mi připadalo divné. Copak jsou napíchlí na vysílačce? Ale kde mají ten signál?
Neustále jsem pozorovala Natashu. Už od příchodu sem na ní poznala pár změn v jejím chování. A
Bruce zas vypadal, jako by se každou minutu mohlo něco stát. Tohleto napětí mi pomalu ale jistě začalo lézt na nervy.
,,A co budu dělat já?" optala jsem se ostatních.
,,Ty budeš záloha," odpověděl mi Stark a podal mi pistoli.
,,Ale na co?" optala jsem se přihlouple a kroutila jsem si vlasy na prst.
,,Na co asi?" utrhla se na mě Natasha a nabrousila si dýky.
,,A nebuď tak namyšlená, Elis," vytkla mi a já jsem měla chuť ty její krátké zrzavé vlasy podpálit aby aspoň vypadali trochu reálně. To by bylo něco! Při té představě se zatvářím trochu potměšile, ale nikdo si toho nevšiml. Naštěstí.
To by mi ještě scházelo ty jejich opruzující kecy. Pomalu ale jistě jsem k nim pociťovala ještě větřší nedůvěru než před chvílí.
Opravdu, tady se veřit nedá nikomu.
,,Tak jsme tu," oznámil Bruce a mrknul po Natashe. Ta se jen kysele zašklebila a zmizela někde za rohem. Stark si na sebe nasadil to své brnění a začal komunikovat se základnou. Škoda že jsem nic nezachytila. Ale to nevadí. Vymyslím si plán. Nevím jestli bude fungovat, ale uvidíme.
Pomalu se mě zmocňovala nervozita, ale jak jsme procházeli chodbama tak jsem se uklidnila.
Pak najednou... ,,Lov na Lokiho začal..." usmál se Stark a po chvíli zmizel jak střela.
,,A kam mám jít já?" zakřičela jsem ale už mě neslyšel. Ani Bruce taky už nebyl.
,,Tak dobrá, beru to jako souhlas... že mám volno!" řekla jsem si sama pro sebe a vyrazila jsem. Volno. Na plán.