Dragon from the Hell

Kapitola 11

Jelikož les vypadal dost děsivě, otočila jsem se na podpatku a svižným krokem prchala směrem k vesnici. Cítila jsem se ale jako ve snu. Nebo noční můře. Nešlo to identifikovat, ale jistě jsem věděla, že mám sakra průšvih. Jaké jídlo mám proboha drakovi sehnat?! Kolik toho vůbec sežere? Jak se o něj stará? Začínala jsem panikařit. Tohle byla ta stránka, kterou nikdo moc nevytahoval. Všechny zajímalo jen to pozlátko okolo toho, být Drakýrem. Sláva, obdiv a bohatství. Ne starost o přerostlou ještěrku.

Nakonec jsem došla před svůj dům. Ani jsem netušila jak, ale už jsem stála před dveřmi. Párkrát jsem se tiše nadechla a vydechla. Tak jo, jdem na to. Opatrně, co nejtišeji, jsem vzala za kliku a lehce do dveří zatlačila. Ozvalo se kratičké vrznutí, tak jsem rychle zastavila a otevírala ještě pomaleji. Povedlo se mi vytvořit prťavou škvíru, kterou jsem se protáhla, a stejně potichoučku dveře zase zavřít. V domě byla tma. Oddechla jsem si, rodiče šli nejspíš spát a přednáška mě čekala až zítra. Pokud se ráno nevypařím dřív, než oni! Hehe! Ano, takový byl můj plán, ale bohužel jsem ho nemohla zrealizovat.

Jen co jsem udělala krok vpřed do tmy, narazila jsem do něčeho tvrdého. Pamatovala jsem si, jak náš dům vypadal v noci a v téhle části místnosti rozhodně nic nestávalo. Pak jsem uslyšela křesnutí a před obličej mi někdo přirazil svíčku, div mi nechytly vlasy. Rychle jsem ucouvla a zády se natiskla na dveře.

"Tati," polkla jsem roztřeseně a nahodila křivý úsměv.

"Takže, mladá dámo," zaburácel na mě vcelku naštvaně. "Co to mělo znamenat? Beze slova se vypaříš na celý den, ukradneš z domu věci a vrátíš se až za tmy?" pokračoval a já každým dalším slovem schovávala hlavu do ramen.

"Cleome Alton, možná jsi už dospělá, ale rozhodně se tak nechováš. A dokud žiješ pod naší střechou, budeš se řídit našimi pravidly! Máš do konce svého volna zákaz překročit práh tohohle domu! A pak nastoupíš jako pomocnice své matce v kuchyni pana Edwarda."

Zmateně jsem zamrkala. Počkat, počkat! Tohle jsme si přeci nedomlouvali! "Tati! Co to má znamenat?" vyděšeně jsem rozhodila rukama. Bylo mi patnáct, a po nezdařeném výběru jsem měla začít pracovat jako každý jiný dospělý. Snažila jsem se na to moc nemyslet, což se mi zdařilo tak, že jsem na to úplně zapomněla. Ale myslela jsem si, že rodiče mi dají šanci si alespoň vybrat, jaké povolání bych chtěla mít. Vypadalo to ale, že všechno už bylo předem domluvené. Beze mě.

"Znamená to přesně to, co si myslíš, Cleo," povzdechl si otec tiše. "Nemáme peněz na zbyt. Musíš si na sebe také něco vydělávat... Vrať ty věci, kde jsi je vzala a běž spát," dodal, než se otočil a vrátil se za matkou do ložnice. Zatímco já tam šokovaně stála u dveří.

Jak jsem se vzpamatovala, roboticky jsem splnila otcovy příkazy, umyla se a vyškrábala se po schodech do svého podkroví. Lehla jsem si znaveně do postele, ale nemohla jsem usnout. Jen jsem tak zírala do stropu a přemýšlela. Uvažovala jsem nad tím, že rodičům o Diablovi řeknu, že mě pochopí a pomohou mi dostat se do Královské školy legálně. Ale to teď asi nepřipadalo v úvahu. Prakticky mi naplánovali celý život, aniž by mi cokoli řekli. Nejvíc důležitá informace, která mě tížila byla ale ta o majetku. Byla pravda, že otec poslední dobou nikam příliš nejezdil a obchodník, u kterého pracovala matka, také neměl zrovna šťastné období. Tím míň se mi tam chce, zakoulela jsem očima. Už teď jsem věděla, že tam samozřejmě nenastoupím. Nikdy. Musím utéct. Jinou možnost jsem neviděla. Už teď jsem finančně zatěžovala rodinu, co teprv s drakem na krku?

Nervózně jsem se zavrtěla a stočila svůj pohled pro změnu na stěnu. Povzdechla jsem si. Jiná možnost není. Bylo to tak jednoduché a přesto složité. Přemýšlela jsem, jestli pro mě vůbec bude možné se někdy vrátit. Ne jako nevděčná dcera, nebo snad psanec, ale jako slušný člověk s dobrou reputací. Co svým rodičům nepřidělává starosti, ale pomáhá jim.

Celou noc jsem měla problém usnout. Podařilo se mi to až za svítání, takže jsem se logicky probudila poměrně pozdě. Nasnídala jsem se a pokračovala ve své rutinně líného člověka, co má zrovna volno. Do doby, než jsem vedle své postele uviděla své včerejší oblečení. Pak mě všechno trklo. Diablo! Jídlo! Zákaz! vykulila jsem šokovaně oči. Zapomněla jsem na vlastního draka! A jako by to nebylo samo o sobě dost špatný, nesměla jsem vycházet z domu, protože rodiče byli naštvaní! Ale ne, co teď budu dělat?! nervózně jsem pochodovala po pokoji, až se zezdola ozval křik, ať tolik nedupu. Otec byl očividně doma, protože dnes neměl mnoho práce. To mi moc radosti taky nepřidalo. Frustrovaně jsem si zajela rukama do vlasů a posadila se na postel. Místo chození jsem jen nervózně podupávala nohou a usilovně přemýšlela, jak z téhle prekérní situace ven.

Naštěstí jsem nemusela přemýšlet dlouho, protože věci se za mě začaly řešit samy. Uslyšela jsem ťukání na okno a otočila se k němu. Málem jsem překvapeně vyjekla, protože tam dřepěl skrčený Aaron. Měl vcelku naléhavý výraz ve tváři, takže jsem rychle přiskočila a otevřela mu. Prstem jsem naznačila, ať je co nejvíc potichu.

"Co tu děláš?" zeptala jsem se zmateně a podezřívavě vykoukla z okna ven, jestli tam není i Aiden. Co ten by tu dělal ty náno hloupá! Včera jsme dokázali vycházet jen proto, že nás okolnosti donutily, horlivě jsem zavrtěla hlavou. Nene, koukala jsem ven, protože jsem kontrolovala, jestli Aarona nikdo neviděl. Vůbec jsem nepomyslela na toho pitomce, opravila jsem se v duchu a přikývla. Přesně. Tak to bylo.

Když jsem se otočila na svého kamaráda, zrovna se na mě divně šklebil, co to dělám za hlouposti. Zahanbeně jsem se uchechtla. "No?" pobídla jsem ho znovu, aby mi svou nečekanou návštěvu vysvětlil.

"Čekal jsem na tebe u nás, ale dlouho jsi nešla, tak jsem se rozhodl ukázat. Domyslel jsem si, že budeš mít nějaké otázky," povytáhl na mě obočí, překvapený, že jsem nepřišla a neptala se. Já byla zmatená, co tím myslí.

" Přinesl jsem něco, co se ti bude hodit. Vám. Kde máš Diabla?" Aaron se zkoumavě rozhlédl po pokoji, když si všiml, že drak není v dohledu. Mezitím z ramene sundával velký vak, kterého jsem si všimla až teď. Vypadal docela těžce.

"Nechala jsem ho, ať se skrývá v lese. Co s tím má společného?"

"Mám tu pro něj jídlo?" opáčil mi, jako by to bylo očividné, a že jsem hloupá, že jsem na to nepomyslela. Oči se mi rozzářily a měla jsem chuť ho obejmout. Zrovna ale házel vak znovu na záda, po mé odpovědi. Takže jsem jen nadšeně poskočila a vesele se zazubila.

"No nene, vážně? Kde jsi to pro mě sehnal? Nestálo tě to moc?" Trochu jsem se strachovala, aby z toho Aaron neměl problémy. Maso nebylo zrovna levná záležitost, i když si ho mohly dovolit i chudší rodiny. Neměli jsme ho tak často, jako bohatí.  

***    ***    ***

Hello!

Tak co zatím na příběh říkáte? Jak Cleome vyřeší problém s drakem? A jak Aaron sehnal maso? Tipnete si někdo? xD

Tess <3