Dragon from the Hell

Kapitola 12

Aaron místo odpovědi uhnul očima. Znejistěla jsem a probodla ho podezíravým pohledem.

"Aarone?" povytáhla jsem obočí v otázce a střelila pohledem po plném vaku.

"No, víš, všichni, kterým se při výběru vylíhl drak dostávají od starosty příděly masa, abychom je mohli krmit," začal pomalu. Přikývla jsem. Takhle se to dělalo vždy, některé rodiny byly moc chudé, aby si dovolily draka živit. Peníze na potravu zároveň nešly ze starostovy kapsy, na to nebyl dostatečně štědrý. Byly to přídavky z královské pokladny, protože s vylíhnutím draka se člověk automaticky stával Drakýrou, tudíž i studentem Královské akademie pro Drakýry. Ta zajišťovala svým studentům finance po dobu pěti let.

"Když ve výběru obstála i Hazel... starosta se sháněním masa pro draky nešetřil. Bylo ho tam víc než dost, a když... když jsem ho tam tak viděl... Za pár dní odcházíme, byla by to škoda, kdyby se ho tam tolik nechalo ležet a zkazit." Nejdříve to z něj lezlo jako z chlupaté deky, no, poslední větu vychrlil rychlostí blesku.

"Aarone!" vyjekla jsem překvapeně, až se zezdola ozval hlas otce, jestli tam s někým mluvím. Rychle jsem odpověděla, že ne a nevěřícně koukala na svého kamaráda. On to maso musel ukrást! To bylo něco, co bych od něj nečekala. Sakra, že bych na něj měla špatný vliv? kousla jsem se do rtu a zamyslela se. Tohle bylo něco, co bych určitě neuváženě udělala já. Ale on?

"Hele, udělal jsem to jen proto, že jsi to ty. A nevzal jsem toho tolik, aby si toho v nejbližší době všimli," začal se hájit Aaron a bylo vidět, že je mu to také nepříjemné.

"Dobře, dobře. Nejsem žádný nevděčník, vážím si toho," povzdechla jsem si smířlivě. Popravdě jsem byla vážně ráda, že mi takhle pomohl. Sama bych měla se sháněním potravy pro Diabla asi dost velký problém. Nechtěla jsem zjišťovat, co by pak hladový drak vyváděl za problémy.

"Ale je tu malý problém," zahanbeně jsem se usmála, "rodiče včera nebyli vůbec nadšení z mého pozdního příchodu a... jaksi mám domácí vězení na zbytek volna," zakončila jsem frustrovaně. Nebyl to zase tak velký problém, z mého okna se dalo v klidu vylézt a utéct, ale netušila jsem, jestli mě budou rodiče nějak kontrolovat. Už by to asi nebylo v pohodě, kdyby mě zase nachytali, jak dělám něco, co nemám.

"Tím chceš říct, že hodíš všechny svoje starosti na mě, co?" Aaron protočil oči a bylo mu hned jasné, co se chystám udělat.

"Prosím, prosím, vážně nemám jinou možnost. Mohl bys chodit Diabla každé ráno krmit? Dneska se ještě vykradu ven s tebou, abych mu to vysvětlila, ale pak nechci nic riskovat," Snažila jsem se tvářit co nejvíc zbídačeně a bezmocně, abych svého kamaráda obměkčila. A zabralo to. Sice mi nic nahlas neodsouhlasil, ale poraženě si povzdechl a začal lézt z okna ven. Snažila jsem se nedat na sobě znát nadšení z malého vítězství a přihlouple se nesmát, ale i tak se mi malý úsměv vkradl na tvář. Velmi tiše jsem následovala Aarona ven a přivřela za sebou okenice. Oba jsme cestu po naší střeše znali, protože jsme se takhle navštěvovali často. Nemusela jsem se bát, že bychom se prozradili.

Můj úprk byl tedy úspěšný, ale nechtěla jsem venku trávit příliš mnoho času. Čím rychleji to vyřeším, tím bezpečnější to bude, pokývla jsem hlavou a svižným krokem vyrazila ven z vesnice a k lesu, kde jsem předtím Diabla nechala.

"Takže, máš už nějaký plán?" zeptal se náhle Aaron, který šel za mnou. Krátce jsem se otočila a nechápavě na něj pohlédla.

"Jaký plán máš na mysli?" Nebyla jsem nikdy člověk, který by plánoval věci dopředu. Vlastně jsem spíš vždycky jednala na základě momentálních pocitů a situací. A to se mi moc nevyplácelo, ale netušila jsem, jak to změnit. Stejně se to vždycky nějak vyvrbilo, tak proč se s věcmi strachovat dopředu?

"No přeci s Diablem. Za týden odejdeme do školy a žádné maso už ti nenakradu. Navíc drak ti určitě vyroste a bude těžké ho schovat i v tom lese," poznamenal Aaron jako by to bylo jasné. Nejspíš jsem musela vypadat jako pořádný hlupák, když jsem nad těmito věcmi ani nepřemýšlela. Všechno hezky postupně, jo? Problém s krmením je teď vyřešený a můžu se pustit do dalšího, pomyslela jsem si trochu suše. Za posledních pár dní jsem neměla chvilku klidu a asi se to nehodlalo měnit. Pecka.

"Já... nevím co mám dělat. Rodiče po mně chtějí, abych šla pracovat k panu Edwardovi. Nejsme na tom finančně dobře," povzdechla jsem si. "Nejspíš by bylo nejlepší, kdybych prostě zmizela. Ale kam bych mohla jít? S vámi do akademie? Nemám žádné oficiální papíry a potvrzení a můj drak se tu vzal z ničeho nic. Nemůžu se jim zjevit před bránou a chtít do školy, to by mi asi neprošlo," zauvažovala jsem nad tím trochu hlouběji. Takové jednání by mi jen přidalo na problémech nebo rovnou odhalilo, že vím něco, co nemám. Stále tu taky byla ta myšlenka na vojáky a mágy chytající divoké draky, o tom jsem si ani nedovolovala přemýšlet víc, protože bych stejně nic užitečného nevykoumala. Ale oni možná znali naše obličeje, což byl další docela závažný problém.

"Je pro tebe vůbec bezpečné odejít do akademie? Víš, určitě pak budeš v nějaké evidenci a jestli... Jestli ti vojáci byli lovit draky na příkaz královské rodiny, tak to ani pro tebe nevypadá dobře," poznamenala jsem. Nejvíc v bezpečí byl asi Aiden, který nikam nemusel a byl běžný člověk, o kterého se budou zajímat méně. Mně se ale vylíhnul divný divoký drak a Aaron prošel vesnickým výběrem.

"Sám netuším, ale doufám, že tak podrobně to zkoumat nebudou?" namítl chabě Aaron a nervózně se uchechtl. "Akademie je beztak na více místech. S draky bychom se asi těžko vešli jen do jedné budovy, nebudou tak pečliví, aby procházeli všechny, ne? Navíc i kdyby, tak jim to nějaký čas zabere, co ty víš, třeba stihnu i absolvovat a pak si budu dělat co chci." Jo, to znělo hezky optimisticky, ale moc jsem mu to nežrala.

"Myslíš jako, že tě za celých pět let nebudou schopni najít? Nepřijde mi to jako něco tak složitého, jestli k tomu dá král rozkaz," zakoulela jsem očima. Nejlepší by bylo jít do školy pod falešnou identitou? Ale jak to udělat? Ani jsem netušila, kde najít lidi, kteří dokázali falšovat dokumenty, tím víc někoho, kdo to udělá opravdu dobře a je důvěryhodný. Takové konexe jsem opravdu neměla a sotva bych si to mohla se svými penězi dovolit.

"Ale je mi jasné, že odtud musím zmizet," přerušila jsem Aarona, který už se nadechoval, aby mi něco řekl. "Musíš mi dát vědět, kdy přesně budete odcházet. Pokusím se vás s Diablem sledovat a pak... pak už něco vymyslím," povzdechla jsem si a koutkem oka zahlédla, jak můj kamarád nesouhlasně vrtí hlavou. Neměl ale žádné poznámky, protože sám nepřišel na lepší řešení. 

***    ***    ***

Hello!

Tak co, myslíte, že by bylo lepší o drakovi říct rodičům nebo utéct? Rozhodla se podle vás Cleome správně, nebo máte lepší nápad jak by situaci mohla řešit? :D

Tess <3