Eddie
Byla středa a my zrovna končili v Hellfire Club. Začínaly už celkem dlouhé červnové dny, které jsem naprosto zbožňoval. Slunce zapadalo dlouho a bylo už poměrně teplo.
„Dneska to bylo skvělý chlapi!" řekl Dustin když jsme sklízeli D&D.
„Jo to bylo" usmál se na něj Mike. „Tak zas v pátek!" řekl Mike nakonec, rozloučili jsme se a on se pak rozešel s ostatními domů. V klubovně už jsme byli jen já s Dustinem a uklízeli, aby bylo čisto a pořádek a já to pak zas nemusel uklízet všechno najednou v pátek.
„Eddie?" zeptal se najednou v klidném tichu Dustin. Tak jsem se na něho jen ohlédl a jemu už bylo jasné, že poslouchám.
„No... chtěl jsem ti to říct už včera, ale jaksi nebyl čas no nebo spíše jsem tě nemohl najít, no to je jedno, ale... Lucas příští týden prý nemůže na D&D.. Má zápas v basketu... jo, já vím je to dost na nic, a proto abys nešílel tolik tak jsem se už skoro všech ptal a prosil, že potřebujem nahrádu jinak nebudem moc hrát a jaksi nikdo najednou nemůže nebo nechce. A jediný kdo by to možná vzal je Steve, ale není to stoprocentní a-"
„No zastav na chvíli Hendersone..." Bylo to v tu chvíli na mě už dost informací a já se v tom pomalu zas ztrácel. V tu chvíli jsem byl docela zklamaný, ale spíš naštvaný, protože se na nás už po několikáté Lucas vykašlal.
„Nebudu lhát všiml jsem si, že už s námi Sinclair nesedí tak často u oběda jako sedával. A často vynechává D&D... Ale tahle hra co se koná přístí týden je důležitá a-"
„Já vím Eddie, ale-"
„Jaký pak ale... Je důležitá a místo toho, aby se dostavil... tak půjde hrát nějakou hloupou košíkovou, která, musím říct, fakt stojí za to... Ten Sinclair mě začíná fakt štvát... A co že jsi to mrmlal..? Že by šel místo něho Harrington? Ty si ze mě fakt děláš srandu, že jo." Řekl jsem vše naráz a ano... Dustin se na mě díval překvapivě... možná dokonce vyděšeně.
„Jo Eddie já vím... Steva nemusíš... chápu to. Nejspíš? Nevím. Ale poslouchej, jestli chceš, aby se ta hra uskutečnila... není přece jen lepší, kdyby tam aspoň někdo přišel?" Pobízel mě Henderson...
Ale ano má pravdu... Ale když Harrington... "Steve"... "Král Steve"... Ne, že by mi vadil. Ne to ne... Ale nevím. Nevím ani proč ho nechci vidět. Nejspíš... Ne opravdu nevím.
„Nevím... zrovna Harrington Dustine... Ptal ses třeba Sinclairovo sestry? Minule hrála fakt skvěle..."
„Erica nemůže... Ptal jsem se a říkala, že bohužel nemůže, že má spicha s holkama...Vážně ti tak vadí?" Ptal se mě Dustin.
Jenže já opravdu nevím.
„Kolik je vlastně hodin?" Rychle jsem to zakecal, protože jsem stejně měl sraz s nějakou holkou ze školy... prý, že by potřebovala pomoc... Nevím, ale asi zas chtěl někdo po mě drogy nebo tak něco.
„Ach Eddie..." Povzdychl si Dustin. „Bude půl osmé... ale prosím přemýšlej nad tím." Řekl Dustin a já se zhrozil, protože už před půl hodinou jsem měl být v lese nedaleko naší školy, a tak jsem pobalil co jsem moh' a běžel na ono místo.
Když jsem přišel už tam byla. Lekla se mě. A řekl bych, že dost.
„Oh, omlouvám se... Nechtěl jsem tě vyděsit..." Zírala na mě. A možná ani nevěděla kdo jsem na chvíli, jak moc byla v šoku.
„Jsi v pohodě?" zeptal jsem se pro jistotu.
„Uh, jo promiň..." řekla tak potichu.
Usmál jsem se aby se tolik nebála. A dovedl jsem ji k lavicím se stolem. Sedl jsem si naproti ní a nějak jsme si začali povídat. No a pak jsem si vzpomněl, že ji vlastně znám. Byla to ta Chrissy, co se mi v prváku líbila. Docela mě udivilo, že zrovna ona chce po mě nějaký fet.
„Co bys mi doporučil? Ale mám jen... no málo pěněz." řekla.
Našel jsem nějaký dobrý hulivo. Jo klidně jsem ji mohl dát něco silnějšího, ale to jsem úplně nechtěl... Je moc hezká a myslím, že si nezaslouží, aby byla potom zrůdná. Tak jsem jí dal pro mě dost dobrou trávu. Přece jen pro začátečnici je to dost. No pak jsem ji radši doprovodil domů. A to byl vlastně celý můj den. Byl jsem nakonec rád, že jsem ji zas po takové době viděl.
...
Přišel jsem domů a šel jsem rovnou do pokoje. Strýc měl přijet až kolem půlnoci. Bylo kolem jedenácté a já se chystal spát.
Většinou než jdu spát tak si pustím mojí oblíbenou hudbu. A tak jsem si vzal kazetu, vložil jsem ji do walkmana, nasadil sluchátka, lehl si do postele a přemýšlel.
Přemýšlel jsem nad tím proč vlastně nechci, aby Harrington dělal náhradu za Sinclaira.. Ne, že by byl Steve špatný.... To ne, ale já nevím čím to je.
Zkusil jsem si vybavit jak jsem se cítil, když jsem ho viděl naposledy. Nevím, většinou mi to pomůže, když mám s tím člověkem problém.
Zkoušel jsem to tak dlouho... Ale nakonec jsem na nic nemohl přijít. Ach jo... proč je tak těžké na něho nemyslet. Začíná mi to lést krkem a to na něho myslím jen chvíli.
Když mi dohrála kazeta s Black Sabbath, radši jsem to vypl a šel rovnou spát. Kdybych nešel, zase bych měl v hlavě nepořádek. A to jen kvůli Harringtonovi...
