Steve
Eddie usl zase jako první. Zatím co já se koukal on si klidně snil. Jenomže... Já už bych taky spal, ale nemohl jsem spát. I když ten film byl nudný, nemohl jsem usnout. Už bylo po dvanácté a já stále byl vzhůru. A tak jsem vstal z pohovky odnesl Eddieho do postele a šel si ven zakouřit. Přemýšlel jsem tak o všem a jelikož po zítří je to "dvojité rande", docela se i těším. Chci, aby byla konečně Robin šťastná. Protože i já jsem šťastný. Vlastně bych těď už nikoho jiného nechtěl ani Nancy Wheelerovou, do které jsem byl v prvním ročníku střední úplný blázen. Jo, sníval jsem dost často, když jsem s ní tedy ještě byl, že budeme mít společně šest dětí. Tři kluky a tři holky. Jo to byly časy. Tyhle sny se ale rozpustily minulý rok na podzim, když jsem poprvé viděl Eddieho ve škole. Vím že tam chodil, ale nějak extra jsme se nevídali a navíc jsme se o sebe nikdy nezajímali.
„Nechceš už jít spát?"
Byl jsem dost zamyšlený, ale když se najednou zjevil Eddie ve dveřích a řekl jestli nechci jít spát, docela jsem se lek'.
V ruce jsem měl už třetí cigaretu a on to poznal, že něco není v pořádku. Jako ne, že by bylo něco v nepořádku, ale asi vytušil, že mě něco nechává stát tady venku v půl jedné ráno před jeho domem, a že to nebude asi jen tak.
„Zlato, trápí tě něco?"
Nakonec se zeptal, když už tu bylo větší ticho a pak přišel ke mě, objal mě kolem pasu ze zadu a dal mi pusu do vlasů.
„Ne to určitě ne, jen přemýšlím nad tím pátkem víš... Jo, těším se a držím Robin palce, ale znáš to, mám trochu strach."
„Ale ne, moc nad tím přemyšlíš Stevie..." Políbil mě na tvář a já se jen usmál. Miluji když se o mě zajímá. Když se o mě stará.
„A teď už pojď, musíš být strašně unavený."
Usmál se, chytl mě za ruku a šli jsme tedy domů.
...
Když už jsme leželi nějakou chvilku a usínali v objetí, najednou se hrozně hezky rozpršelo a já s úsměvem na tváři jsem bez problémů a přemýšlení usl. Víte, miluji déšť. Miluji ten zvuk, tu vůni a ten pocit co se ve mne při dešti odehrává. Je tak čistý. Tak voňavý. A ještě když máte vedle sebe někoho u koho můžete usnout. Víte je to jako sen, představa Ráje ve snu.
...
Eddie
Usínal jsem a cítil se tak bezpečně. Nikdy jsem se takhle u nikoho necítil. Jsem tu, teď, s osobou co miluji a neplánuji se jí jen tak vzdát. Víte... Stevie je teď to jediné co mě přimělo konečně žít. Žít život, o kterém jsem potají snil žít. A jsem rád že ho můžu žít. Právě teď. S ním. Se Stevem Harringtonem.
...
Když se ráno vzbudím, vstanu až za půl hodiny. Protože si užívám ty paprsky slunce, které po ránu krásně hřejí a tančí po mé tváři. Užívám si tu nekonečnou vůni vzduchu po dešti, který nám vane přímo do mého pokoje. Je to sice takový menší vánek větru po dešti, ale i tak to pořád zbožňuji. Také pocítím v tu chvíli vítr, který znovu zavál ale i s vůní Steva. Nebyl to žádný jeho deodorant, ale jen jeho přirozená vůně, kterou miluji. Miluji na něm každičký jeho milimetr. Každičký kousek jeho duše. Všechno co dělal. Všechno co dělá.
...
Nakonec jsem vstal a šel udělat snídani.
„Dobré ráno, Eddie"
