Eddie
Byl čtvrtek. Bylo odpoledne, šel jsem domů a najednou si mě odchytl celý udýchaný Dustin Henderson.
„Sakra... Eddie!" celý udýchaný vydal ze sebe. Čekal jsem s čím zas přijde a tak nějak jsem doufal, že nebude mluvit o Harringtonovi...
„No copak, copak... s čím zas nemám počítat..." zasmál jsem se, i když jsem byl trochu nervózní.
„Eddie... chci se zeptat-" Někdo ho přerušil. Někdo na něj zapískal.. Tak jsem se zvědavě koukl směrem kde byl "ten" člověk co na Hendersona pískal a volal jak blázen.
„Teď ne Steve!" Zakřičel na Harringtona.
Jen jsem zíral. Nic jsem nenamítal. Sledoval jsem Dustina co z něj vypadne abych konečně mohl jít domů. Dnes bylo obzvlášť horko.
„Jak jsi na tom s tím rozmýšlením zástupu za Lucase?" Po chvíli vydýchávání, ze sebe vypravil.
Já se zatvářil docela zlostně. Zase ten hloupý "Král Steve"...
„Hendersone... Já nevím. Nejspíš je mi to dost fuk. Ale raději bych byl, kdyby jsi se stejně ještě někoho zeptal." Pobídl jsem Dustina.
„Eddie, ale já se opravdu ptal všech... opravdu. Jediný kdo na to více - méně kývl byl Steve... tak prosím nech ho hrát."
Povzdychl jsem si, zavrtěl hlavou. Ale to bych nebyl já, abych neřekl, "jo Hendersone klidně, dělej si co chceš". Jo, Dustina jsem měl nejraději. A tak mi bylo celkem jedno koho vezme. Protože jsem věděl, že mě nikdy nezklame. Ale musel jsem to trochu zahrát, aby mé city okolo Harringtona nevyšly nějak najevo.
Ano... Nakonec tu noc... jsem přišel na to, že se mi nejspíš Steve líbí... a proto s tím mám takový problém. Ale co.. To zvládnu. Zatím jsem překonal horší věci než je Steve Harrington.
„Dobře, nakonec je mi to jedno, protože vím, že mě nikdy nezklameš Dustine Hendersone."
Na poslední chvíli, kdy už se Dustin chystal k odchodu, jsem se usmál a jemu se v očích tvořily jiskřičky. Pak už jsem jen slyšel jak běží za Harringtonem. A tak trochu jsem doufal, že jsem zas neudělal hloupost.
...
Steve
Ve středu, když jsem zrovna spěchal, tak mě zastavil Dustin a ptal se mě, jestli bych nemohl zastoupit Lucase v D&D a že jsem jediná možnost, jinak ho Eddie přizabije. Nechtělo se mi... Ne, že bych nikdy nehrál D&D nebo tak něco... spíše mi dělal problém Eddie... Eddie Munson. Není to špatný člověk, to vím od Dustina. Ale... jen když ho vidím... Už bych nejraději za ním konečně zašel a nabídl mu to hloupé rande. Je tak cool. Tak krásný. No prostě... Já nevím. Nemám slov jak moc ho nejspíše miluji... Kdybych mu mohl být blíže nebo se s ním alespoň bavit. No byl bych šťastný. A teď mám jedinou možnost. Být Eddiemu blíž alespoň na chvíli. A tak jsem přijal pozvánku na zástup za Lucase. Mám strach. Jo mám. Ale za zkoušku nic nedám. Nakonec Eddie možná není bisexuální tak jako já.
...
Byl čtvrtek odpoledne a já poslal Dustina za Eddiem, abych věděl jak se rozhodl. A tak když to dořešil, tak přiběhl zpět.
„Steve... bere to." Usmál se. Já jsem zajásal a byl fakt šťastný. Dustin nic neví, napovídal jsem mu, že bych si opravdu chtěl zahrát, že bych si chtěl zavzpomínat na dětství a neřekl jsem ani slovo o tom, že bych chtěl především vidět Eddieho. Jo jsem fakt dobrý lhář. Ach, jak já se těším.
...
Eddie
Když jsem přišel domů první co jsem udělal tak si dal něco k jídlu a šel do pokoje. Sedl jsem si na postel a přemýšlel. Pak už mě to začalo vytáčet, protože jediný na co jsem mohl myslet byl ten ... Harrington... Ach, jak ten mi leze na nervy. Vždyť to ani nemůže cítit stejně. Tak o co já se začínám snažit.
Vzal jsem si kytaru a hrál. Dost nahlas.
Někdo zabouchal na dveře. Myslel jsem, že to byli zas sousedé. Ale... ve dveřích stál... Dustin?
„Ahoj Eddie uh... Potřebuji s tebou probrat zítřek."
Pustil jsem ho dál. Jenomže... neprobírali jsme zítřek, ale hloupého Steva. Ptal se mě jestli opravdu chci a jestli mi to nevadí. Dělal jsem jakoby nic.
Po dlouhém povídaní si o škole, hudbě a hlavně... Harringtonovi, jsem Dustina odvezl domů strýcovo dodávkou. Když jsem přijel domů, strýc už spal. A tak jsem se odebral do pokoje pustil walkmena a poslouchal Mercyful Fate.
