Eddie
Konečně byl pátek a já zas zaspal. Přemýšlel jsem jestli ještě chodit do té hloupé školy, ale vzhledem k tomu co mi řekl včera Dustin, tak bych asi měl jít. Zas se mnou potřebuje mluvit. Doufám, že to zase bude stát za to.
No a tak jsem se oblékl a jel jsem na těch pár hodin do školy.
...
Když jsem šel po chodbě šel proti mě Harrington. Trochu jsem zpanikařil, ale dobrý šel jsem dál.
„Ahoj Eddie, můžu s tebou mluvit?" Usmál se a z jeho pohledu jsem vyčetl, že se cítil provinile. Nevim proč, nic neprovedl.
„Jo, mluv." Podíval jsem se mu do očí a poslouchal.
„Čekej na mě prosím ve tři před školou. Řeknu ti to až budem sami." Usmál se a už běžel pryč.
Jsem zvědav, co mi zas chce.
„Eddie!!" Volal na mě někdo.
Tak jsem se otočil a kdo to asi mohl být.. No přece Henderson.
„Konečně jsem tě našel. Máš dneska v pět čas?" Vyhrkl ze sebe.
„Asi?" nevěděl jsem, protože co já vím jak dlouho to bude trvat Harringtonovi?
„Dobře, tady máš." Najednou odnikud vytáhl vysílačku. „V pět budu v klubovně, tak mi když tak dej vědět." Usmál se.
„Tak asi jo?" Nestačil jsem to skoro doříct a on už byl pryč.
Takže nakonec budu mít asi dvě rande. Zasmál jsem se sám pro sebe v hlavě a šel jsem radši na další hodinu.
...
Ve tři jsem stál za školou. Doufal jsem, že mu to dojde a jo došlo. Přišel.
„Ahoj..." Nervózně se usmál.
„Čus"
„No tak abych začal. Promiň za ten včerejšek asi jsem to trochu přehnal a-" začal, ale já ho přerušil.
„Pro boha Harringtone za co se omlouváš?" Trochu jsem se zasmál. Ale zase jsem hned zvážněl.
„Ne, fakt, za co se mi omlouváš? Nic jsi přece neprovedl."
„Já myslel, že jsem to pokazil tím jak jsem tě objal." Trochu se zasmál a plácl se do čela.
„Ale ne ty hlupáku" Smál jsem se. „Vždyť to bylo v pohodě, za to se neomlouvej. Můžu říct, že se mi hned lépe spalo." Usmál jsem se, ale trochu jsem se v hlavě fackoval... Proč s ním flirtuju.
„Oh... Aha." Usmál se a já byl rád, že z něho ta nervozita spadla. Opět.
„No a dál se chci zeptat, kdy pro tebe mám přijít v sobotu."
„Oh... Jo... No tak třeba v... já nevím, přijď asi kdy to bude nejlepší?" Zazubil jsem se.
„Tak jo, ale buď připravený." Zasmál se.
„Tak jasně, že jo. Kolik je vůbec hodin?" zeptal jsem se... Jo dost často si zapomínám hodinky doma.
„No je půl čtvrté."
„Dobře no, a chceš svézt zas domů?" zeptal jsem se.
„Jo jen ještě potřebuji do obchodu."
„Není problém" usmál jsem se a tak jsme se rozešli k mojí dodávce.
...
Steve
Dostal jsem napád. Nalhal jsem Eddiemu, že potřebuji do obchodu. Ha, rozhodl jsem se, že mu koupím kytku. Vím, že se zas bude smát, ale jo koupím ji a řeknu mu, že to má za to, jak mě už po druhé svezl domů. Já vím, mohl bych mu koupit něco jiného. Když, ale mě se líbí, když se začne smát. Je tak krásný až mě to u srdce bolí.
...
Když jsme přijeli k nějakému obchodu tak jsem rychle vystoupil, koupil tu kytku a šel s ní ihned k autu.
Sedl jsem si do auta.
„Jdeš na rande?" Zasmál se a nastartoval.
„Možná?" Usmál jsem se.
...
Za chvíli jsme byli u mě.
„Díky." Řekl jsem a podal mu kytku.
„Ta je pro mě?" Vykulil oči. A viděl jsem mu na tvářích jak se trochu červená.
„Jistě!" Začal jsem se smát. „To je za ten odvoz."
Po chvíli se začal smát jako blázen.
Tak jsme se tak smáli. Pak jsem se na něho podíval a on se podíval na mě.
Koukali jsme nějakou dobu na sebe a já, nevědomky, jsem se začal přibližovat.
„Uh... Harringtone, promiň, ale ještě mám něco... Kolik je hodin?" Řekl najednou a já se zpamatoval.
„Oh... Jo bude třičtvrtě na pět." Zčervenal jsem.
Do háje Steve, co blazníš.
„Sakra... Už musím jet. Promiň. A díky za tu kytku." Usmál se a omluvně se na mě podíval.
„Jo a v pohodě omlouvám se-" Nedořekl jsem co jsem chtěl, protože mi přistál jeho ukazováček na mých rtech.
„Už se neomlouvej jasný?" Zasmál se.
A tak jsem se jen usmál a vystoupil jsem z auta. Už startoval auto, a tak jsem mu zamával. On na mě zamával zpět usmál se a už ujížděl zase pryč.
Chvíli jsem ještě stál před domem a byl celý hotový... Z něj.
...
Eddie
'Podělanej' Harrington... Já se z něho jednou zblázním. Co to zas mělo být. To mě snad balí nebo co. Nestíhám.
...
Jen tak, tak jsem byl před školou. Vytáhl jsem vysílačku a začal jsem mluvit.
„Dustine slyšíš mě?"
„Jo, už jsi tu?" Ozval se ani ne vteřinu na to.
Ten kluk snad vyloženě čekal u té zpropadené vysílačky než se ozvu.
„Jo jsem."
„No tak pojď do klubu" začal se smát.
...
Přišel jsem a Dustin tam byl sám.
„Tak jsem zde, co potřebuješ." Nervózně jsem se zasmál.
„Eddie... kámo, co máš se Stevem? Od čtvrtka co s námi hrál D&D jsi ho přivezl dvakrát domů. Ne, že bych se zlobil jenom mě to zajimá." Zasmál se.
„Pojď se posadit a povědět mi o tom." Řekl hned když jsem tam už nějakou dobu stál a zíral na něho s výrazem jesti mě sleduje nebo co.
A tak jsem se posadil a začal vyprávět.
„Dobře Hendersone... Ale ne, že to v pondělí bude vědět celá Hawkins..." Řekl jsem s důrazem, aby se trochu bál.
Začal poslouchat.
„Víš musím se ti přiznat. Jsem tak trochu gay Dustine... A zjistil jsem to nedávno, navíc jsem zjistil, že se mi líbí ten 'zpropadenej' Harrington. Jo jsem naštvaný sám na sebe. A doufám, že to chápeš." Řekl jsem prostě a pak si dal hlavu do dlaní.
„Já to věděl... A Eddie, jsem v pohodě jasný? Mám tě rád takovýho jaký jsi. Neohlížím se na to kdo se ti líbí. Každopádně..." Když to řekl trochu to ze mě všechno spadlo. „Kdyby něco jsem tu jo? A se Stevem ti pomůžu."
Začal jsem se smát a objal jsem ho. Dustin byl jediný kdo mě kdy pochopil.
A tak jsem mu řekl co se dneska stalo. Smáli jsme se a bylo to fajn.
Nakonec jsem Hendersona odvezl taky domů a jel k sobě.
...
Když jsem přijel, tu kytku jsem hned dal do vázy po mé matce. Byla modrá a měla bílou skvrnu... vypadalo to jako mramorový vzor. Byla hezká. A ta kytka v ní krásně vynikala. Koupil mi modré Chryzantémy. Musel jsem se pro sebe ještě jednou zasmát.
Pak jsem si šel konečně lehnout s pocitem, že mě má někdo nejspíš rád. Pustil jsem si jednu měkkčí desku od The Smiths co poslouchala moje matka a šel jsem spát.
