Eddie
„Jsi v pořádku?"
Začal plakat... a to jsem věděl, že jsem to asi trochu pokazil. Neodpovídal tak jsem ho jen objal a hladil po zádech.
„Eddie... Promiň... Já... Je toho moc... Asi nejsem dost připraven..."
Říkal a vzlykal... Bylo mi ho líto... Já nechtěl aby si to vyložil jinak než...
„Steve... to je v pořádku... Sám na to nejsem připravený... Já to po tobě ani nechci zatím. Až budeme připravení oba dva, tak můžeme. Nenuť se do ničeho na co nejsi připravený. Ano?... Mám tě moc rád... Miluji tě Steve... A na tebe nespěchám s ničím. Ano?"
Steve se trochu uklidnil. Měl jsem z toho trochu radost. Ale bylo mi ho líto... a dost mě to mrzí.
„Promiň Eddie..."
„Neomlouvej se ano?"
Pošeptal jsem a dal mu polibek do vlasů.
On se podíval a trochu se usmál, tak jsem mu utřel slzy a snažil se usmát taky. Znovu jsem si ho přitiskl blíž k sobě a objal ho. Objal mě na zpět. A byl jsem rád, že už nepláče.
„Co kdybychom si trochu zdřímli před tím než udělám oběd?"
Nabídl jsem a on jen pokýval hlavou. Nevím jak to bude dál jen vím, že ho nechci do ničeho nutit. Nechci na něj chvátat. Vždyť se známe teprve tři a půl dne...
„Je ti lépe?"
Jen zavrtěl hlavou v souhlas a přitulil se ke mě. Byl jsem poloopřený o čelo postele a vískal mu ve vlasech. Za chvíli spal jak dudek. Pořád jsem ho vískal dokud jsem taky neusl.
...
Steve
Upřímně... myslím si, že jsem si našel nejen sexy a nádherného muže, ale zároveň jsem poznal tak milujícího, pečujícího muže, který se o mě zajimá a se vším všudy respektuje moje cítěnía pocity... o takovém, bych si mohl jen zdát. Ale ne opravdu... Když mám někoho jako je Eddie Munson... No nikdo by si nemohl stěžovat. A už teď jsem přesvědčený, že mě opravdu miluje. Jsem rád. Skutečně nevyčíslitelně moc rád.
...
Když jsme se vzbudili bylo něco málo po desaté dopoledne. Eddie šel vařit a já se ještě chvíli rozvaloval v jeho posteli. Přemýšlel jsem, jestli si tohle vůbec zasloužím. Nakonec jsem si řekl, že uvidím jestli ano nebo ne. Doufám tedy, že ano.
„Steve! Oběd!"
Sebral jsem se a co nejdříve jsem přiběhl. Celá kuchyně společná s obývákem, voněla po fakt moc dobré pizze. Tak moc to vonělo, že mě to až tahalo za nos.
„Mhmmm Eddie to tak krasně voní.!"
Přiběhl jsem k němu a objal ho kolem pasu ze zadu. Dal jsem mu pusu do vlasů a on se pozasmál.
„Moc tě miluji, Eddie.."
Usmál jsem se a položil jsem si hlavu na jeho rameno.
„Steve... Já tebe ani nevíš jak."
Otočil se a usmál se. Měl tak krásně roztomilý úsměv. Plné rty. Růžové jako maliny. Až takové pastelové. No prostě nadhérné.
„Pojď jíst." Zašeptal, já se usmál a dal mu pusu.
...
Seděli jsme u stolu, jedli, povídali si a najednou se odněkud ozve.
„Eddie!!! Tady Dustin!"
Skoro jsem se lekl jak moc to bylo nečekané.
„Odkud to je?"
„Z vysílačky, ale netuším kam jsem jí dal."
„Eddie!! Tady Dustin, slyšíš?"
Zase se ozval Henderson.
Tak by mě zajímalo, co asi po Eddiem chce.
Nakonec jsem zjistil ke je. Byla pod postelí.
„Hele, tady je."
„Jo, díky, tak mi ji dej."
Jenže já si chtěl udělat srandu, a tak jsem mu ji nedal a řekl jsem do vysílačky.
„Hendersone, tady Harrington, co potřebuješ?"
A to jsem asi dělat neměl. Když jsem viděl jak se Eddie tvaří uvědomil jsem si, že ho asi pak Dustin nenechá a ještě hůř... mě zabije.
„Steve? Ty jsi u Eddieho?"
Podíval jsem se na Eddieho.
„Zabiju tě, Harringtone. Ale Vázně!"
No jako bych to něříkal...
Vytrhl mi vysílačku z rukou a řekl.
„Dustine už jsem to já Eddie, co potřebuješ."
„Dobře, nebudu se tentokrát vyptávat, ale.. potřebuji s tebou mluvit. Jo zase, ale potřebuji. A nejsem sám. No... a taky... Mi pak něco asi musíš přiznat." Začal se smát. „Ozvi se mi nejpozději do dnešního večera, kdy máš čas. Bylo by fajn kdyby už to šlo zítra. Tak se zatím měj!"
A to byl konec.
„Skvělý." Otočil se na mě. „Nevíš co mu teď asi řeknu?"
„Pravdu? Možná by to nebylo tak hrozné kdyby to lidé věděli."
„Zbláznil ses?... Ne, že bych se za tebe styděl to ne, naopak bych se rád pochlubil, ale přece... není to jen trochu brzy?" Smutně se usmál Eddie.
„Eddie... Já vím, promiň." Objal jsem ho.
...
Nějak jsme to pak neřešili a já šel asi v půl čtvrté domů. Když jsem přišel pustil jsem si televizi. Nic záživného nedávali, ale jelikož jsem nevěděl co dělat do té doby než zase půjdu, teď už opravdu na rande s Eddiem, řekl jsem si, že si tu televizi pustím. Nakonec jsem to přepl na program s hudbou a poslouchal. Přemýšlel jsem. Přemýšlel jsem nad Eddiem. Nad tím co mu Dustin chce... Možná ho jen tahá za nos aby přišel a pak tam bude s ním sám. Ale proč se o to starám. Nežárlím, to vůbec jen se tak loudám myšlenkami.
...
Eddie
Přemýšlel jsem co bych si na sebe tak mohl vzít. Určitě něco "šlušnějšího" než to co nosím. Možná bych mohl udělat nějaký bláznivý outfit, ale nemám asi dostatek oblečení.
Přehraboval jsem se ve skříni. Nic. Ve staré skříni... A tam už jsem něco přece jen nakonec našel.
Přemýšlel jsem nad tím jestli to přece není moc. Že to asi jen beru možná o trochu víc než
vážně. Jde to vůbec? Nevím. Je to možné...
Našel jsem kalhoty, které měli velmi křiklavě barevný vzor, ale líbily se mi, ačkoli nosím dost nebarevné věci. Našel jsem ještě nějaké triko, které bylo krémově bílé a bylo ustřižené jako do topu. Řekl jsem si... Že když už... tak se obleču dost bláznivě. Sice bych si tohle na sebe nikdy nevzal... Ale dnes jsem si říkal, že bych mohl udělaz vyjímku. Jenže jsem se rozhodl, že se to nakonec moc nehodí, a tak jsem si vzal bledivě modré džíny a k tomu černé tílko. Je to sice obyčejné, ale to ke mě přesně občas sedí. Navíc jsem měl jít se Stevem do restaurace a Hellfire Club triko asi úplně není to nejlepší. Byl jsem tak natěšený... Prostě jít s někým na rande koho máte opravdu rádi, koho milujete je prostě skvělý. A jít vůbec na rande je skvělý... No byl jsem jak ve snu.
...
Už bylo něco málo po paté hodině a já byl v koupelně. K fitu jsem si vymyslel ještě, že si udělám oční linky, které budou trošku rozmazané. Moje oči měly teď kouřový nádech a fakt jsem si říkal, že jsem to dobře vymyslel. Rozčesal jsem si vlasy, dal si na sebe všechny šperky jako prsteny, můj náhrdelník s trsátkem, náramky a hlavně hodinky.
Teď už jsem jen přemýšlel jestli si vzít ještě koženou bundu... Připadal jsem si jak žena. Přišlo mi to až směšné, že jsem takhle přemýšlel jen nad hloupým oblečením. Vždyť jdu jen do restaurace... Ale... jdu tam se Stevem Harringtonem, takže musím vypadat líp než některý holky, s kterými se přede mnou muchloval. Takže jsem se rozhodl, že nechám ramena holá. Ano... spoléhal jsem na Stevův kabát. Nebo bundu? Svetr? Mikinu? Nevím. Teď už mi zbývaly jen boty.
Vysoký Martensky? Vysoký Martensky. Doupravil jsem se a to už na mě někdo začal zvonit.
Dal jsem si parfém a otevřel dveře.
...
Stál tam a měl na sobě tílko, černé džíny a koženou bundu. Měl na sobě converse boty a ruce měl v kapsách. Stálo za ním auto (asi zřejmě půjčené od jeho otce) a já si připadal jak rozmazlená holčička.
„Připraven?"
„No tak jasně, že ano."
Usmál se a já si vzal ještě radši peníze ze stolu.
Zamkl jsem karavan a on mě chytl za ruku. Usmál se na mě. Pořád se na mě usmíval. Nikdy se na mě nepodíval jinak než takhle, hezky a příjemně.
...
Otevřel mi dveře od auta a za chvíli jsme vyjeli z mé oblasti.
