Eddie
V pátek ráno jsem jako obvykle zaspal. Jo, to byly moje pátky. Skoro každý pátek jsem zaspal a jo byla to sranda, protože po každý se mi zdál aspoň jeden sen. No každopádně jsem se připravil, zbalil pár doplňkových věci na D&D a jel dodávkou do školy.
Škola byla pěkně nudná dneska a oběd taky nestál za nic.
...
Konečně nastal čas na mojí oblíbenou část dne. Najednou mě zase opět někdo zastavil. Sinclair... No ne... on má taky svědomí. Tak jsem se k němu otočil a docela povrchně jsem se na něho podíval. Trošku se zděsil, polkl, ale s odvahou začal mluvit.
„Eddie, moc se ti omlouvám, že pořád zanedbávám klub, ale..." Díval se mi celou dobu do očí, což jsem ocenil a tak jsem mu dal šanci mluvit. Jo mám ho rád... je to přece parťák našeho klubu ne?
„Rozhodl jsem se, že opustím tu Jasonovu ubohou "sektu"... nebaví mě poslouchat jeho 'žvásty' o tom jak moc tě nenávidí a jak je rád, že jsem se přidal k němu. Řekl jsem mu nespočet-krát, že jsem tě neopustil a ani to nemám v plánu a že se můj názor na tebe nikdy nezmění. Většinou na to nic neřekl, což jsem byl asi radši, ale stejně se vždy podíval tak škaredě...povrchně. No je mi z něj na blití. A tak jsem se rozhodl, že příští týden odehraju ten poslední zápas a nechám toho. Fakt se ti moc omlouvám Eddie..." dořekl Sinclair a já se nestačil divit. Tak jsem se jen usmál a objal ho. Je to spravný muž.
Pak už jsme si jen pověděli pár věcí co se v bližších dobách stalo a šli jsme si každý svou cestou.
...
Nakonec jsme dnes nehráli a radši si připravovali stůl na čtvrteční hru. Pak jsme si povídali snad o všem. Najednou se mě, ale zeptal Mike...
„Eddie, máš vůbec někoho? Nebo libí se ti někdo?"
Nervozně jsem se zasmál a řekl jsem.
„Vždyť se na mě podívej... Blázen... Jak bych mohl někoho mít? Už jsem to vzdal." Řekl jsem trochu víc depresivně než bych úplně chtěl.
„To neříkej Eddie, možná bys koukal, kdo po takovým "bláznovi" čumí." Zasmál se Dustin.
Taky jsem se zasmál. A asi jo... Asi má Dustin pravdu. Třeba fakticky někdo takový je.
„No nic hoši, nechci nic říkat, ale už je docela dost pozdě. Jinak Eddie nezapomeň, zítra máme zkoušku." Připomněl mi Garreth. A já si naivně myslel kdoví jaký nemám volno v sobotu. Ha, nebudeš se válet Munsone.
...
Sobota - Eddie
Když už jsem měl konečně po zkoušce, tak jsem si tak flámsky kráčel domů, no a hádejte koho jsem nepotkal... Harringtona. Jak si to 'štráduje' s nějakou paninkou. Zrovna přes les, kde jsem čekal, že nikdo nebude. Tak jsem dělal, že je nevidím. To se mi moc nevedlo a tak jsem se podíval Harringtonovi omylem do očí. Myslel jsem, že mě vnímat nebude, ale překvapivě se na mě taky podíval a dokonce se i usmál. Dělal jsem, že jsem to radši neviděl a zrychlil jsem abych byl už pryč.
Tak moc mě to dostalo, že jsem si musel zapálit, abych se trochu uklidnil.
...
Konečně jsem přišel domů. Popovídal jsem si po dlouhé době se strýcem, dal si s ním pivo a šel pak rovnou do pokoje.
Nemohl jsem z hlavy dostat ten jeho úsměv. Bože... Ty mi dáváš Harringtone.
Tak jsem si radši pustil zase Sabbathy a šel si lehnout. Usnul jsem i se sluchátky jak moc jsem byl vyčerpaný.
...
Steve
Potkal jsem Eddieho... V lese... Nezmohl jsem se na hloupý pozdrav tak jsem se na něj alespoň usmál. Ach jo... když já ho asi opravdu miluju.
