Eddie
Byla sobota ráno a já se vzbudil kolem deváté. Slunce už mě lechtalo po tváři a já si uvědomil, že to bylo snad to nejlepší ráno co jsem kdy zažil.
Vstal jsem pustil si znovu This Charming Man od The Smiths a šel si dělat snídani. Jo tohle ráno jsem chtěl mít lehčí než ty ostatní. Když jsem se najedl tak jsem si udělal všechny potřebný věci abych "zazářil" a připravil se. Vůbec jsem netušil kdy přijde. A už vůbec jsem nevěděl co budem dělat.
Nakonec mě napadlo, že bychom mohli jít ke mě, strýc se stejně vrací až vlastně zítra, ale i tak by mu to bylo v celku jedno. Zatím mu tedy moc neplánuji říct, že jsem gay, ale myslím si, že s tím by byl taky v pohodě. Jsem hold Munson, ten musí být vždycky zvláštní. Nebo mít vždycky něco extra.
...
Bylo dvanáct hodin, čas oběda, tak jsem si uvařil něco na pánvi a u toho měl puštený Night of The Unborn od Mercyful Fate. Jo je to trochu 'crazy', ale tohle já prostě fakt můžu.
Když jsem pak dojedl tak jsem si šel číst. Ani nevim kde jsem tu knihu vzal. Ale nebyla špatná.
...
Steve
Vyrazil jsem ve tři hodiny s tím, že jsem se cítil jak kdybych šel na rande. No ani to nebylo daleko od pravdy. Měl jsem docela všechno promyšlený... Chtěl jsem ho někam vzít, ale vůbec jsem nevěděl kam. A tak jsem to nechal plavat. Přišel jsem k němu asi v půl čtvrté. Zazvonil jsem. A nic. Znovu. Nic. Tak jsem tak dlouho zvonil dokud jsem neslyšel odemykat.
...
Eddie
Usnul jsem a to byla docela chyba. Nebo ne velká, ale byl jsem úplně v šoku když mě vzbudil ten hloupý zvonek. Celý rozespalý jsem se došoural ke dveřím. Otevřel jsem a hned jak jsem ho uviděl tak jsem vykulil oči. Trochu jsem si je protřel abych viděl. Stál tam a vypadal úplně božsky. Měl na sobě trochu oversize triko s dlouhým rukávem, které mělo bílý tlustý pruh na hrudi. Jinak bylo takové kávově krémové a mělo bílý límec. Měl na sobě džíny a bílé nike? nevím. Ale vypadal fakt nádherně. No úplně jsem se málem červenal.
„Ahoj" řekli jsme oba naráz. Usmáli jsme se na sebe. Já se trochu červenal.
„Pojď dál." Řekl jsem.
„Já myslel, že půjdem ven-"
Harrington chtěl očividně ven, ale já už ho táhl dovnitř. Smůla.
...
Steve
Eddie... mě... chytil... za... ruku. Děláš si ze mě blázny. Myslel jsem, že něco podniknem venku, ale on mě táhl k němu domů... On je normální blázen. Ale můj...Ha.
„No a co budem dělat u tebe." Zeptal jsem se a začal jsem být zase nervozní.
„Spát." Řekl a povalil mě do jeho postele.
...
Eddie
Byl jsem rozespalý, unavený... a tohle když se mi stane, tak většinou trochu zapomínám kdo jsem a co dělám a co jsem si domluvil a tak.
Shodil jsem Steva Harringtona do postele jak kdyby byl nějaká no... víme. Usmál jsem se, lehl si k němu a za pět minut spal. Jo jsem blázen, ale v tu chvíli mi bylo dost ukradený co jsem udělal.
...
Steve
Ten Munson si snad dělá prdel nebo. Normálně si ke mě lehl a spí jak 'zabitej'. Přitulil se ke mě a já zčervenal jak rajče. Pomalu jsem nedýchal. Nakonec jsem se trochu vzpamatoval a přitulil se taky. Usnul jsem a spal s ním jako dudek.
...
Byly čtyři hodiny, pět, šest a my spali a spali. Doma jsem nikoho neměl až do zítřejší noci takže to bylo jedno.
...
Eddie
Bylo nějak po půl deváté a já se vzbudil. Venku se pomalu stmívalo a já si vzpomněl co jsem udělal. Musel jsem se pro sebe zasmát. Přitulil jsem se ke Stevovi a odpočíval u něho v náručí. Čekal jsem kdy se vzbudí.
„Dobré ráno..." Slyšel jsem když už jsem se začal vrtět. Steve si zazíval a pokračoval. Já byl jen přitulený k němu a poslouchal.
„Co budeme dělat?"
„No to nevím..." Chvíli jsem mlčel, ale pak jsem se odtáhl a bouchl ho polštářem.
Když jsem viděl ten jeho výraz začal jsem se nehorázně smát a to bylo špatně.
...
Po půl hodinové bitce jsme udýchaní leželi vedle sebe. Pak jsem si ale všiml, že se na mě dívá. Usmíval se. Tak jsem se na něho usmál taky s tím, že jsem si opravdu užíval jeho přítomnost. Mám ho rád. Fakticky moc. Dokázal bych už říct, že ho miluji, protože jsem se snad nikdy takhle necítil. Nikdy jsem se necítil takhle svůj. Nebo nikdy kromě Dustina Hendersona.
...
Po chvíli mu ale úsměv zmizel. Zvážněl. Nechápal jsem a najednou... najednou byl Harrington nade mnou. Ani jsem nechápal jak se to stalo. Vůbec jsem to nepostřehl. Bylo to tak rychle, že jsem vůbec... No prostě jsem to fakt nepostřeh'.
Chvíli si prohlížel můj obličej. Oči mu tikaly z mých očí na mé rty a znovu a znovu, tak jako zrovna mě na jeho obličeji. Pak se ale zastavil u mých rtů a už se přibližoval, načež já strnul. Ztuhl. Vůbec jsem v tu chvíli nic necítil. Pak ale najednou zastavil. A vrátil se zpátky na místo vedle mě. Otočil se ke mě zády a já věděl, že je něco špatně.
Cítil jsem se v tu chvíli úplně příšerně a myslím, že on to neměl jinak.
„Steve?"
...
Steve
Bože co jsem to zas provedl. Vždyť se spolu bavíme teprve dva a půl dne...
Začal jsem potichu vzlykat. Nezmohl jsem se na nic. Ani vstát a odejít. Bylo mi ho líto. Bylo mi trapně, zároveň jsem ho musel vyděsit k smrti. Co blbnu. Vždyť to třeba nemusí mít stejně. Proč já jsem takový pitomec.
„Steve?" Ozval se Eddie. Já mu neodpověděl. Brečel jsem a jediný co jsem teď chtěl, aby se na mě nezlobil. Aby mě měl pořád stejně rád jako do teď.
Najednou jsem, ale cítil, že mě jeho teplé ruce hladí po zádech.
...
Eddie
Hladil jsem ho po zádech a už jsem se připravoval, že ho obejmu, ale on se otočil. Z jeho očí se mu kutálely slzy jako hrachy a byl na tom hůř než já. Tak jsem ho pohladil po tváři. Usmál jsem se na něj.
„Neplakej. Nic se nestalo." Snažil jsem se ho uklidnit.
Nakonec jsem mu nabídl objetí a on ho přijal. Plakal mi na hrudi a já ho hladil ve vlasech. Bylo mi ho opravdu líto. Tohle jsem mu nechtěl udělat.
Po chvíli se uklidnil a já byl rád. Docela se mi ulevilo.
„Odpust mi..." Zašeptal mi do hrudi.
„Co blázníš Steve... Vždyť..."
Nedořekl jsem. Radši. A tak jsem se posadil. On se ze mě zvedl a posadil se naproti mě. Chtěl jsem něco říct, ale rozhodl jsem se, že je teď lepší mlčet.
...
Vzal jsem ho za ruce a hladil je. Koukal jsem jak vypadají. Byly to krásné ruce. Takové čisté. Takové co už měly hodně za sebou. Tím nemyslím nic uchylného! A tak jsem je hladil. A hladil. Pak jsem se na něho podíval a on se díval jak je hladím. Usmál jsem se. Bylo mi s ním dobře. Fakt moc. A tak jsem se ho nakonec zeptal.
„Steve jsi v pořádku..? Neděje se něco okolo toho ještě?"
Steve se pozastavil v pozorování mých rukou a jeho rukou, shlédl na mě a zavrtěl hlavou. Sklopil hlavu. Byl smutný to bylo jasný. Tak jsem ho objal. Hladil ho ve vlasech a pak po zádech a pořád dokola. Chtěl jsem ho políbit. Moc. Neskutečně moc. Ale nechtěl jsem to zhoršovat.
...
Steve
Eddie... On je snad ten nejlepší a nejmilejší člověk, kterého jsem kdy potkal. On se nezlobí naopak to chápe. Teď už jsem si byl jistý, že není úplně takový jaký jsem si myslel. Jen stejně teď není vhodná chvíle mu říct, že ho miluji. A že bych s ním byl rád. A že to není žádný období toho, že jsem si nejistý sám sebou. On... jedině on.
...
Seděli jsme v objetí asi půl hodiny. Než jsem se odtáhl. Pořád jsem měl sklopenou hlavu. Ale on... On mi ji zvedl a držel ji v dlaních. Chvíli se jen tak na mě díval pak se usmál a dal mi pusu na čelo. Pookřál jsem. Teď už jsem si byl sto-procentně jistý. Usmál jsem se a udělal to samé.
...
Eddie
Ten Steve... On je opravdu k sežrání. Miluju ho... čím dál víc.
