Eddie
„Pojď půjdeme se něčeho najíst."
Usmál jsem se na něj, vzal ho za ruku a šel s ním do kuchyňky.
Něco jsem připravil k jídlu a spolu jsme si sedli ke stolu. Nic jsme nenamítali, jen jsme seděli a nechali se unášet v tom docela hezkém tichu. Nebylo to takové to trápné ticho. Bylo to takové to ticho, kdy vaše myšlenky můžou vyplout na povrch nebo pryč a užívat si přítomnosti člověka, kterého milujete.
„Eddie? Můžu ti pak něco přiznat?"
Trochu jsem se pozastavil. Ale podíval jsem se na něj a usmál se.
„Jistě, že můžeš, proč bys nemohl."
„No víš asi ti to už došlo" zasmál se Steve pro sebe. Cítil jsem, že je mu o něco lépe a já byl jenom rád. „Fakt moc tě miluji a chtěl bych s tebou být. A ne není to jen nějaké hloupé období, kdy jsem si nejistý," Řekl a přitom byl upřený do mých očí. Veřil jsem mu. A to jsem se ani nemusel připravovat na to mu věřit. „Protože to už je za mnou a tak se chci zeptat..."
Bože... Já ho miluju. Celou tu dobu jsem se koukal do jeho očí a viděl v nich všechno. Všechno to krásné. A hlavně to, že mluví pravdu.
„Chodil bys se mnou?" Řekl tak potichu, že bych ho pomalu přeslechl.
A tak jsem se usmál a odpověděl.
„Steve opravdu se mě na to ptáš?" Zasmál jsem se.
...
Chvíli jsme tam tak seděli a já se neudržel. Políbil jsem ho.
...
Pomalu jsem se odtáhl a usmál se. Díval jsem se mu do očí a byl snad nejšťastnější člověk v tuhle chvíli. On se jen usmál a taky mě políbil.
Začali jsme se smát. Měli opřená čela o sebe a smáli se a smáli. Štěstím.
...
Steve
Myslel jsem si, že se tohle nikdy nestane. Že nikdy nebudu takhle šťastný s člověkem, kterého miluji. Tohle se mi vlastně nikdy nestalo. Neboť když jsem s někým chodil nebylo to takové. Nebylo to tak pocitově krásné. Bylo to takové... Nebylo to ono. Nebylo to tak moc vzácné jako 'to' co jsme teď měli já s Eddiem. Byl jsem upřímně šťastný. Nebylo to tak, že by něco ve vnitřku mě, nutilo být šťastným. Opravdu jsem byl šťastný. Teď už ano. A jsem rád za to, že jsem mu to řekl. Jsem rád za to všechno co se teď stalo. Jsem rád za to, že jsem potkal někoho jako je Eddie Munson.
...
Eddie
Objal jsem ho. Byl jsem tak rád. Tak šťastný za tak vzácné chvíle. Za tak vzácné chvíle s 'ním'.
Když jsem se od něho odtáhl, Podíval jsem se mu do očí, usmál se, chytl ho za ruku a odešel s ním z kuchyně do mého pokoje. Zavřel jsem za námi dveře a šel k mému stolu co tam byl. Steve se posadil na postel a pozoroval co se chystám dělat.
„Vyber. Tuhle nebo tuhle." Usmál jsem se a ukázal mu dvě desky. Jedna byla od Queen a druhá byla od The Smiths.
„Mhm..." Zamyslel se celkem hluboce a já se musel nad tím zasmát. Byl rozkošný.
„Pokud je to 'Night At The Opera' tak jo."
Zasmál jsem se. Znovu. Myslel to tak moc vážně. Pak se zvedl a chytl mě kolem pasu. Mezitím co mě objímal, tak jsem desku dával do gramofonu a připravoval ji ke klidnému poslechu.
Otočil jsem se na něho zpět a pohladil ho po tváři. Políbil mě. A znovu. A znovu. A já se smál. Štěstím. Tohle jsem si přál. Přesně o tomhle jsem sníval. A teď to mám. A budu se snažit to neztratit. Do konce mého života.
