Summer in California - Larry ✔

10

Harry

Ne, ne, ne. Nechtělo se mi uvěřit, že tu před sebou opravdu vidím toho modrookého bruneta, jenž mi během těch necelých dvou týdnů stihl úplně poplést hlavu. Netušil jsem, co tu sakra dělal, ale právě teď tu stál přede mnou, a hleděl na mě stejně nechápavě jako já na něj.

„C-co tu děláš?" dostal jsem ze sebe se zajíknutím. Žaludek se mi nepříjemně svíral, v tomto klubovém dusnu se mi těžce dýchalo.

„Ocitl jsem se tu omylem," zamumlal přiopile, načež se ladně prosmýkl kolem mě na toaletu. Cítil jsem z jeho dechu alkohol. Hodně alkoholu. Díval jsem se, jak si u umyvadla oplachuje obličej a přitom mě koutkem oka pozoruje. Zavřel jsem za námi dveře, načež jsem se o ně zády opřel. Byli jsme tu jenom my dva a od toho zmatku v klubu nás dělily pouhé dveře.

Paže jsem si překřížil na hrudi tak, abych zakryl co nejvíce ze své obnažené kůže. Naštěstí jsem dneska měl už všechny své povinné tance u tyče za sebou. Nyní jsem musel jenom pomáhat barmanovi roznášet pití.

„Co tu děláš ty? Můžeš na takovém místě vůbec být, když ještě nejsi ani plnoletý?" a je to tady. Až do této chvíle jsem Louisovi neřekl, že jsem striptér. Jeho zvídavé otázky na mou práci jsem vždy odbyl tím, že jsem tanečník. Bylo mi divné, že mu to nikdy nedošlo, ale pravděpodobně nad tím jenom nikdy nijak pořádně nepřemýšlel.

„Pracuju," a jen doufám, že se šéf nedozví o mém chvilkovém ulejvání se z práce. Jeho tvář jsem sledoval v zrcadle, jenž viselo nad jedním z umyvadel. Byl nápadně pobledlý - asi si z alkoholu loknul až příliš.

„Tohle že je ta tvá práce? Vždyť jsi mi říkal, že jsi tanečník-"

„U tyče," přerušil jsem ho uprostřed věty, pevně si kousajíc ret. Chtěl jsem znát jeho reakci dopodrobna, každou jedinou myšlenku, co se mu motala mezi ostatními. Jeho mysl mi ale byla na míle vzdálená. Mohl jsem jenom zkoumat řeč jeho těla.

„Uhm... aha," odkašlal si Louis, načež se otočil čelem ke mně, zadkem opřený o umyvadlo. „Jak to, že pracuješ na takovémhle místě?"

„Babiččiny peníze nám nestačí ani k pokrytí cen všech nutností, natož abych si z nich mohl odkládat něco na vysokou. A... věř mi, že kdybych měl na výběr i jinou možnost, bral bych ji všemi deseti."

„Ale... jakej magor to tu sakra vlastní, že zaměstná i nezletilého kluka? Na tomhle místě?" pokrčil jsem rameny, přičemž jsem nervózně přešlápl na místě. V hlavě mi zněl tikot pomyslných hodin, jež počítaly každou vteřinu, co jsem se nevěnoval práci. Neměl jsem rád, když na mě šéf poté křičel. Šel z něj strach, a navíc mě mohl kdykoliv vyhodit. Toho jsem se obával ještě víc.

„Myslíš si o mně teď něco... špatného?" zeptal jsem se opatrně s pohledem upřeným do jeho studánkově modrých očí. Hledal jsem v nich jakýkoliv náznak čehokoli, ale vše zůstalo skryto za alkoholovou oponou.

„Špatného?" nakrčil Louis nechápavě obočí.

„Jakože... uhm...," jak jen jsem to měl říct, aniž bych nezněl tak zoufale? Chtěl jsem snad tolik, když jsem si kromě babičky přál ještě jednoho člověka, co mě automaticky nebude nazývat kurvou?

Nakonec jsem se rozhodl se Louise znovu neptat. Kdyby si o mně něco takového myslel, řekl by mi to, ne? Upřímně jsem doufal, že ano.

„To nic. Neřeš to," zamumlal jsem tedy, čímž jsem jenom více podnítil jeho zvědavost. Očividně ale nebyl ve vyptávací náladě, jelikož viditelně zmlkl, takže mi nakonec i můj dech přišel příliš hlasitý. Možná i hlasitější než tlumená hudba a změť všech hlasů za dveřmi. Měl bych se vrátit. Už teď jsem byl pryč příliš dlouho. Barman si určitě musel všimnout.

Místo toho jsem se ale pevněji opřel o dveře, přičemž jsem se snažil ignorovat Louiho upřený pohled na mé maličkosti. Vážně jsem se snažil, ale nešlo to vydržet.

„Proč se na mě tak díváš?" rozhodil jsem nechápavě rukama. Jeho rty se ihned zvlnily do úšklebku, přičemž si očima chvíli měřil můj obličej, než jimi sklouzl níže. Cítil jsem jeho spalující pohled na své odhalené hrudi. Po těle mi naskočila husí kůže a v břiše mě příjemně zašimralo. Oh bože, chce mě snad zabít?

„Jak se na tebe dívám?" tázavě naklonil hlavu na stranu, zatímco svůj zrak znovu přesměroval na mou tvář.

„No... přesně takhle," nenapadalo mě jediné slovo, kterým bych to popsal. Navíc jsem si byl tak docela jistý tím, že si až moc dobře uvědomuje, o čem hovořím.

„Protože se mi líbíš," vyletělo z něj zbrkle dříve, než si stačil rukou zacpat ústa. Alkohol je svině. „Oops, to jsem... nechtěl říct."

Stydlivě mi zrudly tváře. Panebože, co jsem měl dělat? Měl jsem mu říct to stejné? Nebylo by to trapné? Něco takového jsem od někoho slyšel poprvé v životě. Nenapadala mě jediná věta, kterou bych mohl využít jako odpověď.

„Jo, já vím," no úžasný, Harolde... V duchu jsem se plácl do čela. Možná bych se měl už raději vrátit do práce, jinak ze sebe brzy vymelu ještě nějakou podobnou blbost. Louis očividně také netušil, co mi má dalšího říct, takže mlčel s pohledem upřeným někam na zeď.

„No... uhm, já musím jít ještě pracovat," vyhrkl jsem, a s vidinou úprku z tohoto trapného momentu jsem se chystal vzít za kliku, když se mi přímo za zády ozval Louiho hlas: „To je škoda."

Neodvážil jsem se otočit, jelikož bych tak musel čelit jeho líbezné tváři a přílišné blízkosti mezi námi. Jeho horký dech mi narážel do holých zad, cítil jsem husí kůži po celém těle. Fakt mě chce zabít.

„P-proč?"

„Zrovna jsem tě chtěl vyzvat k tanci," už jsem někdy říkal, že tenhle klub má parket přímo určený k tanci? Ne? Tak to říkám teď. V mysli jsem sváděl boj, jestli si s ním mám opravdu zatančit, nebo se jít věnovat práci.

Samozřejmě, že jsem se nechtěl připravit o místo, takže bych měl jeho nabídku správně odmítnout. Já ale vždy dělal věci, co byly pravý opak slovu rozumné.

„Fajn."

„Fajn co?"

„Rád si s tebou zatancuju," napřímil jsem se, načež jsem se k němu znovu obrátil čelem. Vůbec jsem nedal najevo, jak mě naše blízkost ihned vykolejila. Bože, chybělo pár centimetrů a mohl jsem ho políbit.

„Takže... smím prosit?" s uculením jsem přijal nabízenou dlaň a nechal se vést vstříc příslibu tance s nyní mým modrookým princem.