Summer in California - Larry ✔

13

Pondělí, 17. července

Louis

„No, Louisi, konečně ses ozval. Už jsem chtěla zavolat Zaynovi a zeptat se ho, zda jsi vůbec naživu," vyčetl mi mamčin hlas hned poté, co jsem jí po více jak půl měsíci konečně zavolal. Na můj příslib týdenních telefonátů jsem dočista zapomněl.

„Moc nám chybíš, Louisi. Už se nemůžeme dočkat, až tě znovu uvidíme, Louisi," napodobil jsem její hlas sarkasticky, načež jsem si sám dopověděl: „Jasně, vy mně taky chybíte."

„Víš, že se nám po tobě stýská," povzdechla si mamka.

„Určitě. Jak se má táta?" cítil jsem na sobě upřený pohled mé kolegyně. Neměla mě ráda. A to už od první vteřiny, co mě spatřila ve dveřích kanceláře. Někteří lidé propadají lásce na první pohled, někteří nenávisti. Když jsem minule odepisoval Harrymu, byla schopna mi zrealizovat krátkou přednášku o vyřizování osobních věcí v práci.

„Pořád pracuje. Rádi bychom tě někdy přiletěli navštívit, ale víš kolik stojí letenky pro tolik dětí? Musíme se spolehnout na tvé vyprávění a fotky, které bys mohl alespoň jednou poslat. Věř mi, že to není tak těžký."

„Jednou je pošlu," stvrdil jsem její slova slibem, přičemž jsem si naschvál sedl tak, abych si mohl položit nohy na svůj pracovní stůl. Normálně bych to neudělal, ale vždy mě bavilo štvát ostatní lidi. A teď se mi to dařilo bravurně. Postarší žena si mě z druhé strany místnosti pohoršeně měřila pohledem.

„Býval jsi výřečnější. Nemá na tebe ta Amerika špatný vliv? Doufám, že nejsi celé dny jenom sám někde zalezlý."

„Náhodou se socializuju až až. Je tu totiž jeden kluk," na chvíli jsem se odmlčel, čehož mamka hned domýšlivě využila. „Kolik mu je? Je to ten, o němž jsi se bavil s Lottie? Říkala, že je mladý."

„Lottie říká věcí," zabrblal jsem si pro sebe, ale na rtech mi přelétl malý úsměv, když jsem si na kudrnáče vzpomněl. „Sedmnáct."

„Sedmnáct? Vždyť není ani dospělý. Má vůbec hotovou školu?"

„No...," v duchu jsem už pomalu začínal litoval, že jsem se o Harrym vůbec zmiňoval. Poté, co jsem si vlastní vinou zničil svůj předchozí vztah, si rodiče očividně představovali, že zůstanu navždy sám.

„Předpokládám, že ne. Jen doufám, že ho netaháš za nos jako ty ostatní. Myslím, že těch zklamaných srdcí bylo už dost."

„Vážně mi tu teď dáváš přednášku o mém milostném životě? Jsou věci, o nichž by rodiče očividně neměli nejlépe vědět vůbec nic," odsekl jsem. Mamku jsem nade vše miloval, ale někdy mi její přílišná zvědavost a starost o druhé lezla na nervy.

„Louisi, pamatuješ si přeci, jak dopadl tvůj poslední vztah, ne?" jak bych nemohl?

„Jo, udělal jsem chybu. Ale přeci bych jenom kvůli ní neměl zůstat navždy sám, huh?"

„No že těch chyb teda bylo," zamumlala. Prudce jsem vydechl a sbíral veškerou sílu jí nezavěsit. Zkazit mi náladu jí vyšlo.

„Mamiii," protáhl jsem frustrovaně. Nohy jsem položil zpátky na zem, čímž jsem taky částečně ulevil zrzavé kolegyni, jež vypadala, že mi je jinak za chvíli usekne.

„Budu věřit, že jsi se změnil," v jejím hlase byl jasně znát podtón hořkého zklamání. Nevím proč, ale naštvalo mě to.

„I kdybych se vyspal se všemi chlapy v Londýně, tobě to může být jedno, ne? Už jsem dospělý, a za všechny sračky co kdy udělám, si zodpovídám sám."

„To sice ano, ale to od tebe nebylo hezké. Víš jak zneužitě se pak ti kluci, a dokonce i holky, museli cítit?"

„Ty o tom asi něco víš, že?" vyprskl jsem naštvaně, načež jsem jí zavěsil a mobilem prudce praštil o stůl. Ignoroval jsem rozčilený pohled své kolegyně. Zůstal jsem jen tiše zírat na desku mého pracovního stolu. Hned, jak jsem se trochu uklidnil, jsem začal litovat, že jsem byl na mamku tak zlý. Věděl jsem, že měla pravdu. Jako vždy.

Nejvíce mě ale mrzela má poslední věta. Ještě před tátou měla máma přítele. Vlastně už snoubence. Nikdy se úplně nevzpamatovala z toho, že ji už od začátku podváděl. Byla moc citlivá na tyto věci.

Na stole mi zavibroval mobil. Nechtěl jsem se na displej podívat, jelikož jsem se bál, že mi píše někdo z rodiny. Má ruka se ale sama po zařízení natáhla. Když jsem zprávu otevřel, zjistil jsem, že byla od Harryho.

Třínohý donut: myslím, že je nejvyšší čas se mrknout na ten film, o nějž v naší sázce jde

*

Včera jsem vydala novou Larry fanfikci, takže jsem chtěla jenom předem oznámit, že netuším, jak často budou u obou knížek vycházet kapitoly. Tak jen abyste věděli :Dd