Summer in California - Larry ✔

11

Harry

„Víš, že tahle hudba není zrovna určená k romantickému ploužáku?" musel jsem zvýšit hlas, aby mě Louis vůbec mohl slyšet. Za ruku mě dotáhl až na parket, kde jsme se ihned ztratili mezi dalšími páry.

„To ani tohle místo ne," ušklíbl se, načež mu úšklebek z tváře zmizel. Neměl jsem na sobě tričko, takže netušil, kam má umístit svou druhou dlaň. Nad jeho nejistotou jsem se musel pousmát. Sám jsem si jeho ruku umístil na holou kůži, těsně nad lemem mých džín. Začali jsme se lehce pohupovat do rytmu písně. Po celou dobu jsem cítil jeho horkou dlaň na svém pasu, z čehož jsem měl husí kůži po celém těle.

Hned jsem zapomněl na to, že bych se už dávno měl věnovat práci, a jen si užíval tuhle chvíli. Byl jsem k Louimu skoro natisknutý tak blízko, že jsem mohl cítit jeho kolínskou. Výrazně přebíjela pach všech těch zpocených těl kolem nás.

„Tak jak si to tu zatím užíváš?" musel jsem se k němu více naklonit, abych mu tuto otázku mohl zašeptat do ucha. Všiml jsem si, jak se mu zadrhl dech. Takže nejsem jediný, s kým přítomnost toho druhého něco dělá.

„Mhmm... nemůžu si na nic stěžovat," na chvíli se odmlčel, načež dodal: „tedy až na to, že mi tu začíná být hrozný horko."

Nedivil jsem se mu, když měl na sobě bílé tričko a přes to koženou bundu.

„Tak si to svlíkni," rukou jsem poukázal k horní části jeho těla. Netušil jsem, co to do mě najednou vjelo. Žádný alkohol jsem dnes nepil, takže jsem to na něj nemohl svést. Myslel jsem si, že to Louis odmítne, ale mu se jenom zablýsklo v očích, načež si vážně začal svlékat oblečení.

Zaraženě jsem zůstal stát a jen sledoval, jak postupně odhaluje svou zlatavou kůži. Vážně se to děje, nebo jenom sním? Když Louis odhodil své tričko s bundou na zem, snažil jsem se na jeho potetovanou hruď nezírat, ale moc mi to nešlo. Jeho polonahé tělo nyní bylo pro mé oči něco jako magnet.

„Je ti doufám jasné, že to oblečení už nikdy nenajdeš?" můj hlas zněl přiškrceně, byl jsem celý nesvůj z toho, jak se situace mezi námi dvěma vyvíjí. Dnešní večer se ubírá zvláštním směrem. Co se stane, až tenhle tanec skončí?

Louis věnoval jediný pohled svému oblečení na parketu a s úsměvem bezstarostně pokrčil rameny. Já vlastně zapomněl na alkohol, co mu koluje v krvi. Se zatajeným dechem jsem si s ním propletl prsty u jedné ruky, druhou jsem mu opatrně položil na svalnaté rameno. Nechtěl jsem, aby si o mně snad myslel, že ho osahávám.

Pokračovali jsme ve svém tanci, jehož rytmus nám udávala píseň zpěváka s nápadně britským přízvukem. Svůdná slůvka písně dodávala této chvíli tu vzrušující atmosféru.

Každý dotek našich hrudí, každý střet naších očí, či každé jedno slovo právě hrající písně nás oba rozpalovalo. Vzrušovalo mě to, ale zároveň jsem se bál toho, k čemu se nyní ubíráme. Možná k nezávaznému sexu? Párkrát jsem se sice už s někým vyspal, ale k těm klukům jsem nikdy nic necítil. U Louiho jsem si tím nebyl tak jistý...

„Pamatuješ, jak ses mě ještě před pár minutami ptal, jak si to tu zatím užívám?" nepatrně jsem přikývl a napjatě čekal, co z něj zase vypadne. „Kromě toho horka jsem měl ještě jednu stížnost..."

Pohlédl jsem do jeho blankytně modrých očí, jež mě upřeně pozorovaly. Co se mu právě honí hlavou?

„J-jakou?"

„Zkurveně moc tě chci políbit...," vydechl. Z jeho slov jsem ucítil zachvění v podbříšku, přičemž se mi prudce rozbušilo srdce. Jen můj mozek teda nebyl schopný nijak zareagovat. Díval jsem se přímo do Louiho očích, snažil jsem se v nich najít jakýkoliv náznak vtipu. Jediné, co jsem ale viděl, byla naléhavá touha.

Jestli mě chtěl rozhodit, tak se mu to povedlo. Pohled mi sklouzl k jeho úzkým, růžovým rtům. Fajn. To zvládnu.

„Tak to udělej," před chvílí bylo mé možné odmítnutí nejspíše jedinou překážkou před tím, aby to opravdu udělal. Teď už mu ale nic nestálo v cestě.

Prakticky ihned po mých slovech se ke mně naklonil a přitiskl své rty na mé. Sice jsem se už s někým párkrát líbal, ale vždy to pro mě bylo jako poprvé. A obvzlášť nyní jsem zůstal chvíli v menším šoku, než jsem se dokázal do polibku plně ponořit. Louis Tomlinson mě líbá. Mě.

Líbal jsem jeho rty, jejichž sladkou chuť jsem cítil na jazyku, zatímco jsem mu dlaně položil na obě tváře, abych si jeho hlavu mohl přitáhnout blíže. Jenom okrajově jsem vnímal silné paže, jež se mi obmotaly kolem pasu a přitáhly si mě blíž. Měl jsem husí kůži po celém těle, polibky jsem mu oplácel stále naléhavěji a naléhavěji. Náš první polibek se zvrtl ve vášnivé líbání. A pravděpodobně bychom se i líbali ještě dlouho, kdyby nás někdo nevyrušil.

„No tady jsi, Louisi! Konečně jsem tě našel a- ehm, ty tady máš dokonce společnost," jen co jsme ten hlas zaslechli, polekaně jsme se od sebe okamžitě odtrhli. Nějaký černovlasý muž se zrovna procpal kolem jednoho páru a se sklenkou alkoholu v ruce před námi stanul.

„Zayne!" ještě jsem se ani nestihl vzpamatovat z našeho líbání, a už se dělo něco dalšího.

„Víš, jak těžký vůbec bylo tě tu najít? Byl jsi pryč už půl hodiny, myslel jsem si, že jsi na tom záchodě i umřel, ale ty se tady mezitím polonahej líbáš s jiným polonahým klukem!" prstem ukázal na mou maličkost, zatímco já přemýšlel, kde jsem jeho jméno už slyšel.

„No... ale je to docela fešák. Ahoj, já jsem Zayn, nejlepší kámoš tady toho pitomce," ne, ne, ne. Už jsem si vzpomněl, proč je mi jeho jméno známé.

„Zayne, jsi v pohodě?" zeptal se ho Louis.

„Jasně. Proč bych nebyl?"

„Nikdy jsi o jiným chlapovi neřekl, že je to fešák. Myslíš si, že jsi nejkrásnější na světě."

„No, a nejsem snad?"

„Uhm... já jsem Harry," vyrušil jsem je v polovině rozhovoru, čímž se na mě ihned upřely dva páry očí. Netušil jsem, na koho bych se měl dívat spíš. Louiho oteklé rty mě nutily přemýšlet o našich vášnivých polibcích, zatímco Zaynův obličej mi připomínal naši šílenou sázku.

„Rád tě pozná- tak počkat. To ty jsi ten kluk, co má Louisovi vykouřit pé-"

„Zpakuj se odsud, Zayne!" Louis do něj jemně žďuchl, čímž se Zaynovi málem vylil obsah jeho skleničky na tričko.

„Jo, jo, hned. Už chápu, co tady děláte. Já nebudu rušit. Tohle je taková vaše předehra, že?"

„Zayne!"

„No jo, už jdu. Užijte si to, děcka," s mávnutím se vrávoravě otočil a znovu si začal klestit cestu skrze ostatní lidi.

„Ten má dost. Se divím, že vůbec dokázal mluvit souvisle. Možná bys ho měl už odvézt domů," znovu jsem svou pozornost obrátil k Louisovi. Ten jenom rezignovaně přikývl a bez dalšího slova se vydal za Zaynem. Ani se neporozhlédl po svém oblečení. I když by ho tu nejspíš jen těžko našel.

Když už jsem z něj neviděl nic, krutá realita mě tvrdě udeřila do obličeje. Šéf i barman na mě jistě budou naštvaní, jelikož jsem se více jak půl hodiny nevěnoval své práci a místo toho trávil čas s klukem, se kterým jsem se tu vášnivě líbal na parketu. A on mi pak nebyl schopen říct na rozloučenou ani pouhé ahoj.

Nebudu lhát, cítil jsem se kvůli tomu špatně. Co když jsem ho tímhle večerem odradil, a on už mě nikdy nebude chtít vidět?

Všechny tyto pochybnosti se mi ale vytratily z hlavy hned, co mě někdo chytil za rameno a otočil si mě k sobě. Louis.

„Málem bych zapomněl...," řekl, načež na velmi krátkou chvíli spojil naše rty. Byl to sice jenom kratičký moment, ale i tak mi to zapříčinilo úsměv na tváři.

„Dobrou noc, Harry."

„Dobrou, Lou."