Summer in California - Larry ✔

17

Sobota, 5. srpna

Louis

Celým taxíkem se linula melodie smutné písně, jejíž podtón tvořily kapičky deště, jež jemně bubnovaly do oken auta. Naprosto ztuhlý jsem se křečovitě choulil na zadním sedadle, přičemž jsem už z dálky vyhlížel skrze zamlžené okýnko klub, ve kterém Harry pracuje.

Nejdříve jsem se mu snažil den nějak dovolat či mu napsat, ale na nic nereagoval. Poté jsem měl původně v plánu zkusit zajít k němu domů, ale já idiot si neuložil jeho adresu, takže jsem neměl sebemenší tušení, jak se k němu s mým špatným orientačním smyslem dostanu. Nakonec jsem to vzdal a celý pátek napjatě čekal, až nastane sobota. Jeden ze dnů, kdy má Harry směnu ve strip klubu. Alespoň jeho název jsem si zapamatoval.

Jakmile auto zastavilo, vrazil jsem taxikářovi požadovanou částku do ruky a vstoupil do toho slabého deště. Slyšel jsem za sebou kola odjíždějícího auta, ale i tak jsem stále zůstal jen rozpačitě přešlapovat před klubem, jehož neonový název mi ostře svítil do očí. Možná bych se na to měl vykašlat. Harry to vzdal, proč bych to nemohl vzdát i já? Určitě ho budu jenom otravovat.

Potřásl jsem hlavou, aby mi z vlasů sklouzly malé kapky deště a odhodlaně vstoupil do klubu. Bylo to tu úplně stejné jako minule. Hluk, lidé, alkohol, hudba, tanec.

Bez problémů jsem se dostal přes ochranku dál. Ani jsem se nerozhlížel a rovnou si to namířil k baru. Jinak bych to dneska asi nezvládl, než s kapkou alkoholu v krvi.

„Venku prší?" byl tu ten stejný barman jako minule. Protočil jsem nad jeho otázkou očima.

„Ne, vole. Já se jen rád sprchuju oblečenej. Nalij mi něco silnýho," skleničku s tekutinou, co přede mnou přistála, jsem vypil na ex. Pálilo mě z toho drinku hrdlo, ale to bylo přesně to, co jsem nyní potřeboval. Rovnou jsem i zaplatil a vydal se hledat Harryho.

Netrvalo mi to zrovna dlouho. Spatřil jsem ho vlastně ihned. Úplně oblečený a s taškou přes rameno byl jako pěst na oko. Očividně byl již na odchodu.

„Harry!" vykřikl jsem natolik hlasitě, aby mě i přes hlasitou hudbu slyšel. Zastavil se a začal se zmateně rozhlížet kolem sebe, než mu jeho pohled padl na mě. Popsat výraz v jeho tváři jako překvapený, by bylo málo. Tohle byl vyloženě šok. Asi už se pomalu smiřoval s tím, že jsem se na něj vykašlal. Pravděpodobně zapomněl na to, že jsem ten nejotravnější člověk na světě. Mě se jen tak nezbaví.

„Louisi?! Co ty tady děláš?" zbrkle se procpal kolem pár lidí, až stanul přímo přede mnou.

„Přijel jsem za tebou. Už jsi skončil?"

„Jo, ale..."

„No tak. Jen si promluvíme, hm?" přerušil jsem ho. Jenom u toho to dnes ale rozhodně neskončilo.

„Fajn," překvapeně jsem zamrkal. To šlo nějak snadno. Všiml jsem si jeho pohledu, jenž putoval až ke dveřím klubu. „Venku prší," oznámil jsem mu.

„Ten hluk tady přeřvávat nebudu," prohlásil, načež se otočil a začal se prodírat mezi skupinkami lidí. Nezbývalo mi nic jiného, než ho následovat. Nakonec jsme skončili v jednom z malých pokojů, jež se nacházely v prvním patře klubu. Myslím, že všichni víme k čemu tu slouží. Zavřel jsem za námi dveře a nakonec se o ně se založenými pažemi na hrudi, opřel. Harry si rozpačitě sedl na kraj postele, jeho taška skončila na zemi.

„O čem sis chtěl promluvit?"

„O tom, co jsi mi řekl. Mám na všechno úplně jinej názor než ty."

„Louisi, já..."

„Teď mluvím já," zvedl jsem ruku, abych zastavil tu hromadu slov, co se mu hrnula z úst. Harry na to ale očividně měl úplně jiný názor. „Možná, že když na chvíli zavřeš hubu, tak si nakonec ušetříme spoustu času."

Ruka mi pomalu klesla zpět. Přemýšlivě jsem si jeho maličkost změřil pohledem a nakonec jsem svolil. „Fajn, tak mluv."

„Víš... dneska jsem hodně přemýšlel. O tom všem, co jsem ti řekl. Mám na to teď úplně jinej pohled-"

„Jakej?" přerušil jsem ho s neskrývaným zájmem. Měl jsem chuť mu snad i začít pokládat otázky, ale poté co mě zpražil pohledem, mě ta chuť rychle přešla.

„Je léto. Známe se už měsíc. Podnikli jsme toho spolu hodně, a ještě více bychom mohli, kdybychom se vybodli na to, co nás za dva týdny čeká, no ne? Teď jsme kvůli mně ztratily čtyři dny. Myslím, že nemáme čas ztrácet další," pomalu se vyhoupl na nohy a přešel ke mně.

„Mám pocit, že jsem zaslechl nějaké skryté ale ve tvých slovech..."

„To sis ho asi domyslel."

„Co tak najednou? Já si představoval, že tě tu budu hodinu přemlouvat, a ty mezitím-"

„Víš... není tak jednoduché se od tebe odloučit. Ne takhle brzy, když máme ještě spoustu času," skočil mi do řeči. Zamyšleně jsem nakrčil obočí. V hlavě jsem usilovně luštil význam jeho slov, hledal jsem jakýkoli náznak něčeho, co by se mi nemuselo zamlouvat. Ale nenašel jsem nic. Znělo to přesně jako to, co jsem mu dnes chtěl říct.

„Myslíš to vážně?"

„Naprosto," přikývl.

„Fajn, ale co to tvo-"

„Moc mluvíš," přerušil mě, načež se přiblížil natolik, aby naše rty mohly znovu perfektně zapadnout do sebe. Nejspíše to měl být nevinný polibek, ale trochu se nám to zvrtlo. Mé ruce sklouzly na jeho úzké boky, za něž jsem ho chytil a přetočil nás tak, že on byl ten natisknutý na dveřích. Bez ostychu jsme si vyměňovali vášnivé polibky, přičemž naše ruce zkoumaly tělo toho druhého.

Přerušil jsem jeden z dalších dokonalých polibků a svými rty sjel až na jemnou kůži na jeho krku. Harry automaticky zaklonil hlavu. Vtiskl jsem mu na krk několik motýlích polibků za sebou, než jsem opatrně zkousl místečko na straně jeho šíje. Tichý vzdych se mu vydral z hrdla. Po dokončení malé modřinky jsem se rty znovu vrátil k těm jeho. Dnešní večer se vyvinul lépe, než jsem čekal.

Slíbával jsem mu ze rtů jejich sladkou chuť, přičemž mi jedna z dlaní pomalu sjela na jeho zadek. Druhou jsem měl vbořenou v jeho tmavých kudrlinách. Šokovaně jsem zalapal po dechu, když jsem ucítil ruku přímo na svém rozkroku. Přerušil jsem polibek a překvapeně jsem pohlédl na Harryho tvář. Lišácky se usmál, načež si zkousl napuchlý ret. Jeho dlaň mi vklouzla pod látku džín a boxerek až na samotný penis, který pevně stiskla. Dech se mi zadrhl někde v hrdle, cítil jsem, jak pod Harryho dotekem pomalu tvrdnu.

„Harry? C-co to děláš?"

„Mám dojem, že ti dlužím blowjob, Lou..."