Summer in California - Larry ✔

14

Středa, 19. července

Louis

Naposledy jsem si zkontroloval, že jsem u správných dveří, než jsem lehce stiskl zvonek. Nervózně jsem přešlápl přede dveřmi, skrývající Harryho domov. Trvalo doslova tři vteřiny, než někdo prudce otevřel a zbrkle mě vtáhl dovnitř. „Oh, vy jste ten Louis Tomlinson, že?"

Zmateně jsem sledoval starou ženu, jež si mě s přimhouřenýma očima měřila pohledem. Nervózně jsem se pod jejím spalujícím pohledem ošil. Po očku jsem sledoval vchodové dveře jako jedinou možnou únikovou cestu. „Um... jsem na správné adrese?"

„Harry? Ten tvůj je nějaký malý," zavolala do ticha malého bytu, aniž by na mě přestala upírat zrak. Jako by mnou procitlo poznání, uvědomil jsem si, že je to Harryho babička. Děsivá žena. Chtěl jsem s ní zavést zdvořilou konverzaci, než mi došlo, co řekla.

„Hej, já nejsem malej," uraženě jsem si založil ruce na prsou, načež jsem vzdorovitě vystrčil bradu.

„Vždyť jste skoro stejně vysoký jako já."

„To není pravda. Vy máte podpatky," vypadlo ze mě bezmyšlenkovitě. Když jsem ale pohledem sjel na její chodidla, měla na nich nějaké staré, roztrhané, vánoční bačkory.

„Myslíte, že běžně doma chodím podpatcích?"

„Vypadám snad jako že vás sleduji?"

„To byste nemohl, ani kdybyste chtěl."

„Jak to myslíte?"

„Hah, sice bydlíme v přízemí, ale s vaší výškou byste do našich oken bez žebříku neviděl-"

„Babi, přišel za mnou," jako záchrana se Harry konečně zjevil zpoza rohu. Úlevně jsem vydechl. Rychle jsem si z nohou skopl své Converse, připraven kdykoli uniknout ze zajetí Harryho babičky. Věděl jsem o její skoro slepotě, možná právě proto na mě tak zvláštně mhouřila oči. Její upřený pohled mi ale naháněl husí kůži i tak.

„Chtěla jsem se jen seznámit, ale nevadí, běžte si dělat, co chcete. S Vámi si promluvím později," brblala si potichu, přičemž se s opíráním o svou hůl začala belhat do vedlejší místnosti. Zmateně jsem ji chvíli pozoroval, načež jsem jen pokrčil rameny a obrátil se k Harrymu.

„Ahoj," špitl, přičemž se ke mně naklonil, aby mi mohl vtisknout na líčko cudný polibek. Byl jsem v pokušení ho políbit na rty, ale netroufl jsem si. Po jeho nedávné otázce na to něco, co se mezi námi pomalu vyvíjelo, jsem si byl nejistý udělat cokoliv. Byli jsme jen dva kluci. Naše domovy byly na míle vzdálené. Já jsem usiloval o lepší místo v práci, přičemž jsem se snažil trochu pomoct mým rodičům s péčí o sourozence. Harryho stále čekal poslední rok školy, zatímco se pokoušel uživit sebe i svou babičku. To moc nešlo k sobě. Možná bychom si mohli ušetřit nějaké budoucí trápení, kdybychom si tu prokletou realitu vyjasnili. Možná. Vidina letní lásky nás oba až moc lákala. A to i přesto, že nám oběma bylo jasné, že dost možná nedopadne zrovna pohádkově...

„Tvoje babička mě děsí," šeptl jsem tiše místo toho všeho, co se mi honilo hlavou. Harry se zašklebil a střelil pohledem ke dveřím, ve kterých před chvílí zmizela.

„Není taková pořád, jenom... většinu času," obrátil jsem oči v sloup. To neznělo moc jako slova útěchy.

„Doufám, že máš jídlo. Po celém dni v práci ti hodlám vyprázdnit ledničku."

***

Po krátké prohlídce Harryho bytu jsem se mohl konečně uvelebit v posteli v jeho pokoji. Místnost byla malá a zařízená laciným nábytkem - přesto na mě ale z každého rohu dýchala útulnost. Zatímco jsem potichu nadával nad pomalým načítáním Harryho notebooku, kudrnáč položil nezdravé jídlo mezi nás a sám se usadil co nejdál ode mě. Nechápavě jsem svraštil obočí. Potom co jsme už zažili mnohem intimnější chvíle, se vážně stydí si sednout blíže ke mně?

„Co to děláš?" sykl jsem, čímž jsem ho vyrušil z rozbalování sušenek. Vzhlédl, načež začal zmateně přemýšlet o tom, co provedl. „Sedím?"

Protočil jsem očima a volnou rukou jsem chytil jeho dlaň. Byla tak příjemně hřejivá i v tomto letním horku. „Fakt nemám žádnou nakažlivou chorobu, kvůli které by sis nemohl přisednout blíž."

„Nechci zavazet," zamumlal, ale stejně se trochu posunul. S nelibostí jsem musel pustit jeho ruku, jelikož jsem potřeboval na jeho notebooku najít film, o nějž dnes šlo.

„Mám ten dojem, že jsme právě ve tvém pokoji. Takže to ty mě můžeš kdykoliv vykopnout z okna."

„To bych nikdy neudělal," zazubil se na mě, načež mi do úst nacpal čokoládovou sušenku. Chtěl jsem ještě něco říct, ale vyšlo ze mě akorát tak nesrozumitelné zahuhlání.

Přihlásil jsem se na Netflix, kde jsem našel onen film. Nerozhodně jsem pohlédl na Harryho. Prohraje, už v ten moment jsem si tím byl jistý. „Viděl jsi to?" 

„Myslíš, že mám Netflix?"

„Budeš mi dlužit blowjob," vzpomněl jsem to jenom proto, abych viděl, jak zareaguje. Nachově se mu zbarvily tváře, přičemž nervózně uhnul pohledem, čímž přerušil náš oční kontakt. Byl roztomilý.

„Jsi nějaký rudý. Je ti dobře?" popíchl jsem ho s úšklebkem na rtech. Prst mi visel nad tlačítkem přehrání filmu.

„Je horko," zamumlal výmluvně se zrakem sklopeným do svého klína. „A stejně mi ty budeš dlužit druhé rande. Na hádanky jsem totiž fakt odborník."

Na protest jsem našpulil rty a přimhouřil na jeho maličkost oči. „Prohraješ."

„Si jen myslíš."