Miluješ někoho, kdo neexistuje

37. kapitola

S lehkým úsměvem jsem vešel do třídy. Možná bych se takhle tvářit neměl, ale bylo mi to jedno. Včera totiž brácha dostal pořádné kázání od rodičů. S Minhem jsme byli u toho, protože se mamka vyptávala na tu holku. Tentokrát se z toho brácha už nevymluvil. A asi na to ani neměl náladu.

,,Ahoj." pozdravil jsem kluky, když jsem si sedl. Hyunjin se na mě překvapeně zadíval.

,,Čau. Zdá se mi to nebo máš dneska velmi dobrou náladu?" zeptal se. Připravil jsem si věci a otočil se na něj.

,,Mám. Ty by ses neradoval, kdyby ses dozvěděl, že z tebe bude strýček?" zeptal jsem se. Kluci na mě vytřeštili oči.

,,Cože?!" vyhrkl Felix. Se zasmáním jsem přikývl a položil si na lavici sešity.

,,Jojo. K Minhovi do třídy chodí jedna holka a je kvůli bráchovi těhotná. Zjistila to pozdě, takže nemůže na potrat. Dneska k nám přijde s rodiči, aby...si všechno vyříkali." řekl jsem.

,,Ještě nějaký překvápko pro dnešek?" zeptal se Hyunjin stále rozhozen předchozí zprávou. Prohrábl jsem si s úsměvem vlasy.

,,No...vlastně jo. Mamka se včera dozvěděla i o tom, že Min je Minho." odpověděl jsem. Kluci se na mě nevěřícně podívali.

,,Buď té lásky a řekni nám, jak probíhal včerejšek." pobídnul mě Felix.

,,Dobře. Přišel jsem ze školy a začal si uklízet vyprané oblečení do skříně, zatímco jsem si volal s Minhem. Do pokoje vešla mamka a začala se mnou rozebírat...určité věci. Do toho přišel můj brácha a řekl jí všechno o Minhovi. Asi se zeptal nějakýho svýho kámoše, který Minha zná. Začali mi vtloukat do hlavy, že miluju Min a ne Minha a takový kecy. Začal jsem na ně i křičet, tak mě brácha chtěl poslat k psychiatrovi. V ten moment tam přiběhl Minho, který celý náš rozhovor slyšel přes mobil. Jednu bratrovi vrazil a řekl mu o těhotenství té holky. Takže máma pak spíš řešila bráchu než mě. Chvilku jí trvalo, než si vše urovnala v hlavě. Během včerejška se toho dozvěděla až moc." odvyprávěl jsem celý včerejšek.

,,Tohle všechno se stalo včera odpoledne?" zeptal se udiveně Hyunjin. Se zasmáním jsem přikývl hlavou.

,,A dneska přijde ta holka s rodiči. Doufám, že mamka ještě nebude chtít řešit mě a Minha. Ale vzala to nakonec docela dobře." dodal jsem.

,,Počkej, až tohle zjistí Seungmin. Ten nám dá, že takové věci řešíme bez něj." zamumlal Felix, když se natáhl pro láhev s vodou.

,,Vám. Mě si vyzvedne Minho a jdeme ke mně. Nenechá si jen tak ujít rozhovor rodičů. Navíc hádám, že její rodiče budou na bratra nadávat...to si nenechá určitě ujít." řekl jsem. Hyunjin mě počastoval svým znechuceným pohledem.

,,Zrádce."

,,Čau, kotě." pozdravil mě Minho, když jsem k němu přišel. Objal jsem ho s úsměvem kolem ramen a natáhl se pro polibek. Minhovy ruce se objevily v mých zadních kapsách, zatímco prohluboval polibek.

,,Vzal sis ty kalhoty ode mě." konstatoval jsem, když jsem se od něj kousek odtáhl, abych si ho mohl prohlídnout.

,,Jo. Budu je ale muset nosit tajně. Tetě nevadí, když takové oblečení nosím. Dokonce mě pochválila, že mi sluší. A že se jí taky líbí. Bojím se, že mi je tajně ukradne." řekl šťastně. Natahoval se pro další polibek, když ho zastavil Hyunjinův hlas:

,,V klidu pokračujte v tom muckání. My si počkáme." Odtáhl jsem se od Minha a otočil se na kluky.

,,Proč ses odtáhl? Řekl, že si počkají." namítl Minho.

,,Prý tě Jisungova mamka vzala v pohodě." řekl Felix s úsměvem, když se zadíval Minhovi do očí. Ten jen se zasmáním přikývl.

,,Vzala to v pohodě. Ale možná k tomu pomohla ta flaška vína, kterou vypila. Vyčerpala se křičením na Sanghuna, že na mě nepřišla řada. Což mi ale připomíná, že my budeme muset jít, protože chci vidět tvýho bráchu, jak budou řešit to dítě." vyhrkl Minho, když se na mě netrpělivě podíval.

,,Jisung se zmínil, že z něj bude strejda. Už teď mi je toho dítěte líto." řekl Hyunjin se smíchem. Protočil jsem nad ním očima.

,,Já náhodou budu skvělej strejda. Ale my teď vážně musíme jít. Uvidíme se zítra a pozdravujte Seungmina. Čau." rozloučil jsem se s kluky a vydal se s Minhem k nám domů.

,,V kolik že má ta tvá spolužačka přijít?" zeptal jsem se, zatímco jsem se snažil udržet s Minhem krok. Minho se zadíval na své hodinky.

,,Za hodinku. To tak akorát, abychom se trochu pomazlili, poškádlili tvýho bráchu a připravili se na ten rozhovor." odpověděl spokojeně. Zavrtěl jsem nad ním hlavou.

,,Jak se ty chceš připravit na rozhovor, u kterého možná ani nebudeme? Vsaď se, že nás pošlou ke mně do pokoje nebo k tobě." zeptal jsem se. Minho se zastavil a s nesouhlasným pohledem se mi zadíval do očí.

,,Ne! Já budu klidně v gauči nebo v nějaký skříni, ale chci to slyšet. Nebo se můžeme schovat za dveře." namítl. Se zasmáním jsem si ho přitáhl k sobě.

,,Už takhle z toho má nahnáno. Vůbec ho nepoznávám. Chová se tak nejistě." zamumlal jsem. Minho nesouhlasně zamručel.

,,To je přece dobře. Za to, co všechno ti dělal. Konečně dostane pořádnou lekci." vyhrkl Minho. Nejistě jsem pokrčil rameny.

,,Určitě to pro něj je lekce, ale...to dítě si to nezaslouží. Nedokážu si ho představit, že by se staral o dítě a upřímně tvá spolužačka je na to taky mladá. O dítě se hlavně budou starat naši a její rodiče. Asi. A naši každou chvíli někam jezdí, takže se o něj třeba budu muset starat já. Neříkám, že bych se na to mimčo zlobil. Ono za nic nebude moct. Ale...bojím se, že ze mě budou dělat chůvu. Jeho máma bude ještě nejspíš na škole, táta se o něj podle mě nebude starat, navíc je nechtěné, takže nevím, jak budou jeho prarodiče na něj reagovat, nakonec tu pro něj bude praštěnej strejda, který se sotva dokáže postarat sám o sebe. Mám...o to dítě strach." zamumlal jsem. Minho chápavě přikývl.

,,Ty ale budeš skvělej strejda. Dokážeš se postarat sám o sebe. Jen se pořád shazuješ. A prarodiče se o to mrně postarají, pokud to jeho rodiče nezvládnou. Přeci jen to bude jejich vnouče." namítl Minho. Souhlasně jsem přikývl.

,,Snad máš pravdu. Ale doufám, že nebudu muset měnit plínky. To bych stopro nezvládl." řekl jsem se zasmáním. Minho se jen uchechtl a vyrazil k nám tentokrát pomalejším tempem.

,,Ale stejně bychom je mohli poslouchat." zamumlal Minho po minutě tiché chůze. S úsměvem jsem nakonec přikývl.

,,Uděláme si k tomu popcorn?" zeptal se. Nevěřícně jsem se na něj podíval. Minho jen nevině zamrkal.

,,To by nás mohli slyšet." řekl jsem. Minho si povzdechl a zahnul k našemu domu.