Miluješ někoho, kdo neexistuje

13. kapitola

S Minhem jsme naposledy zamávali klukům a zavřeli dveře od domu. Otočil jsem se na něj s otázkou v očích. Minho se s úšklebkem opřel zády o dveře.

,,Jestli mi nabídneš, abych tu přespal, tak to je už opravdu podezřelý. Dnešek je skoro jako přes kopírák s tím rozdílem, že dneska nepršelo." Pokrčil jsem rameny a vydal se po schodech nahoru.

,,Jestli nechceš, tak nemusíš." zamumlal jsem. Minho mě doběhl a následoval do pokoje.

,,Neřekl jsem, že nechci. Jen, že to je podezřelý. Vaši zase někam jedou?" zeptal se, když si sedl na mou postel. 

,,Dopoledne jeli do nějakých lázní. Budou tam celý víkend. Jen teda nevím, jestli bude doma brácha. Ale jak ho znám, tak určitě někam vypadne." řekl jsem, když jsem se zády opřel o stůl. Minho chápavě přikývl, zatímco nad něčím přemýšlel.

,,Rodiče mi to stopro dovolí. Asi bych teď vyrazil, abych se co nejdřív vrátil." Souhlasně jsem zamručel. Minho se natáhl pro svůj batoh a vyndal z něj věci, které si tu chtěl nechat. 

Společně jsme došli na chodbu, kde si Minho začal nazouvat boty. Rychlou chůzí jsem se vydal do kuchyně, abych zjistil, co je k jídlu. Na lednici jsem našel vzkaz od mamky.

Nestihla jsem nic uvařit, tak si něco udělejte nebo objednejte. Peníze jsem vám nechala na stole v obýváku.

Došel jsem do obýváku, abych ty peníze někam uklidil, ale už tam nebyly. Se zamračením jsem se vrátil za Minhem na chodbu. 

,,Copak? Maminka uvařila tvoje neoblíbené jídlo?" zeptal se Minho se zasmáním. 

,,Ne. Neuvařila nic. Prý nám nechala peníze na stole v obýváku, abychom si něco koupili, ale nenašel jsem je. No to je jedno. Nastává ale otázka, co budeme jíst. Moc se mi nechce něco objednávat, tak...jestli spolu něco uvaříme. Než bys přišel, tak bych došel nakoupit potřebné věci." řekl jsem. Minho si upravil s úsměvem mikinu.

,,Klidně. Nevěděl jsem, že umíš vařit." Se zasmáním jsem si prohrábl vlasy.

,,S malou pomocí docela i jo. Minimálně snaha se vždycky cení, takže...doufám, že ty vařit umíš." řekl jsem s nadějí. Minho souhlasně přikývl.

,,Asi bych to viděl na maso s rýží a opečenou zeleninou. Je to jednoduchý a rychlý." navrhl, když se mi zadíval do očí. 

,,To zní fajn." Minho mě na rozloučenou krátce objal a vyšel ze dveří. Namířil jsem do obýváku, abych se ujistil, že jsem ty peníze jen nepřehlídl. Zaslechl jsem svého bratra, jak schází se schodů, zatímco s někým telefonuje. Přišel jsem ke dveřím a zaposlouchal se. 

,,Teď vyrážím. Neboj, stavím se pro nějaký flašky. Ležely tu peníze, tak jsem je vzal. Ale vy koukejte taky něco koupit. Jo jasně. Čus." Vyšel jsem zpoza dveří na chodbu. Naskytl se mi pohled na bráchu, jak si schovává mobil do kapsy od kalhot.

,,Víš, že ty peníze máme na celý víkend na jídlo? V lednici nic není, tak teď půjdu nakoupit." řekl jsem vážně. Bratr si mezitím oblékl bundu.

,,Tak běž. Nikdo ti v tom nebrání." řekl, aniž by se na mě podíval. Založil jsem si ruce na hrudi.

,,Tak mi dej ty peníze. Nebo aspoň půlku. Půlku si nech na co chceš." Bratr na mě jen ukázal se smíchem prostředníček a zabouchl za sebou dveře. 

,,Že mě to nepřekvapuje." zamumlal jsem si pro sebe a namířil si to do pokoje.

S úsměvem jsem došel ke dveřím a otevřel je. Minho kolem mě prošel do domu. Odložil si batoh, aby si mohl zout boty.

,,Tak co? Stihl jsi nakoupit?" zeptal se, když si stoupl. Souhlasně jsem přikývl a vydal se do kuchyně. 

,,A našel jsi ty peníze?" pokračoval ve vyptávání, když přišel za mnou. S povzdechem jsem otevřel lednici a začal vytahovat všechny potřebné věci na večeři. Už bylo šest hodin, takže byl skvělý čas na přípravu večeře. 

,,Vzal je brácha a asi je už utratil za chlast." odpověděl jsem a zavřel lednici. 

,,Tak já ti půlku zaplatím. Kolik jsi platil?" zeptal se okamžitě a nejspíš se chtěl rozejít pro peněženku. Chytil jsem ho za ruku, abych ho zastavil.

,,Nic mi nedávej. Bez tebe bych tady umřel hlady. Navíc je dost blbý, že si musíš uvařit, abys měl co jíst." řekl jsem. Minho nad tím protočil očima. 

,,Mně to neva. Ale strašně mě sere ten tvůj bratr. Jak si může dovolit vzít peníze, které jsou pro vás oba? Měli bychom na něj něco vymyslet." zamumlal. Jen jsem nad tím mávl rukou, ať ho nechá být. 

,,Budu nad tím přemýšlet, zatímco budeme vařit. Tu zeleninu nakrájej na přibližně stejný kousky, já mezitím budu krájet maso. Máte rýžovar?" zeptal se. Místo odpovědi jsem se natáhl k jedné skříňce, otevřel ji a vytáhl ho. Minho skříňku zase zavřel a převzal si ode mě rýžovar. 

,,Můžeš krájet." pobídl mě, zatímco si stahoval vlasy do culíku. Několikrát jsem zamrkal, abych se probral z transu. Jak dlouho jsem se na něj díval, když si toho všiml? S červenými tvářemi jsem opláchl zeleninu a začal ji krájet. Minho mezitím nakrájel maso a dal vařit rýži.

Opíral jsem se o linku. Cítil jsem se strašně nesvůj. Minho si opláchl ruce, utřel si je do papírové utěrky a přišel ke mně. Nervózně jsem se díval všude možně jen ne na něj. 

,,To se mě zase chystáš políbit, že jsi tak nervózní?" zeptal se. Nevěřícně jsem na něj koukal. Minho se zapřel rukama vedle mých boků a zadíval se mi do očí.

,,Takže to je na mně?" zeptal se. Nervózně jsem polkl. 

,,C-co?" zeptal jsem se nechápavě. Můj mozek mi v tu chvíli asi vypověděl službu. Nedokázal jsem vůbec přemýšlet nad slovy, co Minho říkal. Ten se jen pousmál, naklonil se ke mně a políbil mě na rty. Myslel jsem, že se mi podlomí kolena. Minho začal lehce pohybovat svými rty. Obmotal jsem mu ruce kolem krku, zatímco jsem mu polibky nejistě oplácel. 

Minho se po nějaké době ode mě odtáhl a zadíval se mi do očí. 

,,Jsi si jistý, že se mnou chceš být? Jako s Minhem. Po operacích budu vypadat jinak. Bude ze mě kluk." zeptal se tiše. Místo odpovědi jsem se k němu o krok přiblížil. Své ruce jsem vrátil na předešlé místo a políbil ho. Minho polibek prohloubil. Své ruce obmotal kolem mého pasu a víc si mě na sebe natiskl. 

Odtáhl jsem se od něj. Minho se s úsměvem zadíval na ingredience, které se válely na lince.

,,Už mě napadlo, co uděláme tvému bráchovi." zamumlal.