Miluješ někoho, kdo neexistuje

6. kapitola

Mokré oblečení jsem položil v koupelně na topení, aby rychle uschlo. Vyšel jsem z koupelny a zaťukal na dveře od svého pokoje. 

,,Můžu?" zeptal jsem se. Nechtěl jsem vejít do pokoje, protože jsem nevěděl, jestli se Min stihla převlíknout. 

,,Můžeš." řekla Min. Otevřel jsem a vešel do pokoje. Zavřel jsem dveře, aniž bych se na ně otočil. Min stála uprostřed pokoje s mokrým oblečením v rukách.

,,Dej si to tady na topení. Kdyby nebylo na všechno místo, tak v koupelně ještě je." zamumlal jsem. Min s úsměvem přikývla a došla k topení. Překvapeně jsem zamrkal, když položila na topení svou podprsenku.

,,Děje se něco?" Cukl jsem sebou a zadíval se jí do očí. Nervózně jsem se pousmál a snažil se vymyslet, co bych mohl říct. Min se podívala na topení a hned jí došlo, proč jsem tak znejistěl.

,,Nevadí? Nechce se mi v ní sedět, když je promočená, a...půjčila jsem si volné triko, takže se nemusíš ničeho bát. Až uschne, tak si ji vezmu." řekla s lehkým úsměvem. Chápavě jsem přikývl.

,,V pohodě. Taky bych v tom nechtěl sedět, pokud to je mokrý. Doufám, že ti nevadí, že sis musela půjčit moje věci. Když tak bych ti půjčil nějaké mamčino." Min záporně zakroutila hlavou.

,,Tohle oblečení je fajn. Chodím tak i doma. Akorát jestli bych si mohla vyfénovat vlasy?" zeptala se. Souhlasně jsem přikývl.

,,Jasně." řekl jsem a zamířil s Min za zády do koupelny. Vytáhl jsem ze skříňky fén, který jsem následně zapojil do zásuvky. 

,,Děkuju." zamumlala Min, když si sundala gumičku. Rozhodila si trochu vlasy a vzala si ode mě fén. 

,,Budu v pokoji." řekl jsem a vyšel z koupelny. Přistoupil jsem k posteli a upravil peřinu. Ráno jsem si neustlal postel, tak jsem to musel udělat teď. Snad Min nijak nepohoršilo, že jsem ji měl rozházenou. Doufám, že tu není nepořádek... Nejistě jsem se rozhlédl po pokoji. Jako...nepořádek tu není, ale nějaké věci vy mohly být srovnanější.

,,Jisungu!" zavolala na mě Min. Bez odpovědi jsem vyrazil za ní. S nadzvednutým obočím jsem se na ni podíval.

,,Nebudeš tu s mokrou hlavou." řekla a naznačila mi, ať jdu k ní. Sedl jsem si vedle ní na vanu. Min zapnula fén a začala mi fénovat vlasy. 

,,Dobrý?" zakřičela, abych ji slyšel. Souhlasně jsem přikývl, zatímco jsem se na ni furt díval. Když si všimla mého pohledu, nasměrovala fén přímo na můj obličej. Se smíchem jsem odvrátil hlavu. 

,,Hotovo." řekla, když fén vypla. Vytáhla ho ze zásuvky a podala mi ho. Vrátil jsem ho zpátky do skříňky.

,,Máš hlad nebo žízeň?" zeptal jsem se, když jsme vyšli z koupelny. 

,,Možná bych se něčeho napila." řekla. Aniž bych něco řekl, vydal jsem se po schodech dolů do kuchyně. Vzal jsem nám dvě skleničky. 

,,Je tu jablečný, jahodový, pomerančový džus a nebo ještě...mulťák." řekl jsem, když jsem si prohlížel džusy. Nechápavě jsem se zamračil. Vždyť tu musí být ještě kaktus. Nedávno jsem si ho kupoval. 

,,Klidně ten mulťák." Natáhl jsem se pro něj. Zavřel jsem skříňku a otočil se na Min. Tázavě nadzvedla obočí.

,,Provedla jsem něco, že se na mě tak mračíš? Nemáš rád mulťák?" zeptala se. Záporně jsem zakroutil hlavou.

,,Ne. To ne. Jen před pár dny jsem si koupil kaktusový džus a chtěl jsem ho ochutnat, ale on tam už není. Ještě jsem všem říkal, ať mi ho tam nechají. Tak jsem docela naštvanej." řekl jsem, vzal skleničky do volné ruky a zamířil do pokoje. 

,,Takhle to je ale se vším. Řeknu, ať mi to nechají, a druhý den to je pryč." Min se tomu zasmála a otevřela mi dveře do pokoje, protože jsem měl plné ruce.

,,Musíš si to nechávat v pokoji. Tady ti to nikdo nesebere." řekla a sedla si na mou postel. Odložil jsem všechno na stůl a zadíval se na ni.

,,Tak to jsi na omylu. Jednou jsem to zkusil. Nechal jsem si na stole dva pytlíky chipsů. Odpoledne jsem přišel ze školy a oni zmizely. Mamka mi pak vynadala, že chipsy mají být schované ve skříni dole v kuchyni. Došel jsem si pro ně a jedny už chyběly. Já si to asi budu schovávat mezi oblečení a do šuplíků, aby mi to nikdo nevzal." Min se zasmáním přikývla. 

,,No jasně. Musíš to maskovat, aby to nikdo nenašel." řekla. Otočil jsem se ke svému mobilu, když mi oznámil zprávu. Došel jsem ke stolu a podíval se na příchozí zprávu.

Mamka:
Ahoj Jisungu, s tátou zůstaneme přes noc u známých. Nechceme jet v té bouřce. Brácha přespí u kamaráda, tak budeš doma sám. Jídlo je v lednici. Žádný kraviny. Uvidíme se zítra.

Jisung:
Dobře. Budu si dávat pozor. Pozdravuj tam všechny.

Vypnul jsem mobil a položil ho zpátky na stůl. Otočil jsem se k Min. Zamyšleně jsem nakrčil obočí.

,,Nechtěla bys tu přespat? Rodiče budou u známých a brácha dneska spí u kámoše. Navíc je pátek, takže zítra nemusíme do školy." zeptal jsem se. Min si s úsměvem založila ruce na hrudi.

,,Bojíš se sám doma?" zeptala se. Se zasmáním jsem zatřepal hlavou.

,,Jako v noci se moc příjemně necítím, ale jinak se nebojím. Spíš že tu bude klid a nechci, abys šla v té bouřce." odpověděl jsem. Na důkaz mých slov oblohu protnul blesk. 

,,Pokud to vašim nebude vadit. Jen zavolám mamce, aby si nedělala starosti." řekla a i s mobilem odešla z pokoje. Podíval jsem se na hodiny. Bylo půl šesté. Mohli bychom se na něco podívat, pak se najíst, ...

,,Já se z ní zblázním." vyhrkla Min, když se vrátila do mého pokoje. 

,,Co se děje?" zeptal jsem se. Min si sedla vedle mě na postel a opřela se rukama za zády.

,,Řekla jsem jí, že jsem v pohodě a že zůstanu u tebe přes noc. Tak ona hned začala plašit. Že tě nezná, že se známe jen chvilku, že nemám žádné věci, atd atd. Nakonec jsem ji ale přesvědčila a můžu tu zůstat. Jen se tu nejspíš zastaví, aby "mi dovezla věci"." řekla. Nechápavě jsem naklonil hlavu na stranu. 

,,Prostě si tě musí vočihnout, jestli jsi v pohodě." vysvětlila. 

,,Jo tak. A myslíš, že projdu?" zeptal jsem se. Min souhlasně přikývla.

,,Tvůj brácha by stopro neprošel, ale s tebou bude v pohodě. Za chvilku určitě přijede, ale moc se tu nezdrží. Jen si tě prohlídne, možná se zeptá kam chodíš na školu a co budeme dělat." řekla Min. 

Po asi čtvrt hodině skutečně zazvonil zvonek. Min zvedla ze země svou tašku a seběhla se mnou dolů po schodech. Pustil jsem její mamku dovnitř, aby nemusela stát venku v dešti. 

,,Dobrý den." pozdravil jsem ji. 

,,Čau, mamko, tak tady bych ti ráda představila svého kámoše Jisunga." řekla Min, když mě objala okolo ramen. Její mamka se s otázkou v očích podívala na mě a pak zpátky na Min. Ta jen lehce zavrtěla nesouhlasně hlavou.

,,Jen jsem ti chtěla donést pár věcí. Máš tam hygienické potřeby, nějaké oblečení, nabíječku a tak." řekla její mamka, když Min předala batoh. Natáhla se pro její tašku s učením.

,,Tak já půjdu. Užijte si to. Ahoj. Ráda jsem tě poznala, Jisungu." rozloučila se s námi a vyšla rychlou chůzí z domu k autu. Min jí krátce zamávala a zavřela dveře. 

,,Co mělo znamenat to zatřepání hlavou?" zeptal jsem se zvědavě. Min mě se škodolibým úsměvem cvrnkla do čela.

,,To bys chtěl vědět, co?" zeptala se a vyběhla schody do druhého patra.