Han Jisung nikdy neměl žádný vztah, ani ho nikdo tímto směrem nezaujal. Až do jednoho jarního dne. Nemohl odtrhnout oči od dívky sedící na lavičce s knížkou v ruce. Seznámí se s ní a postupně se do ní zamiluje. Nepočítal ale s tím, jaké dívka skrývá...
Šťastně jsem si prohlížel sbalené věci. Dnes mě konečně pustí domů. Poprosil jsem tetu, aby pro mě přijela co nejdřív, abych stihl všechno, co jsem si naplánoval. Kyungmi mě má dneska ostříhat, pak mám jít s Chanem a Changbinem do obchoďáku, kde si koupím nějaké oblečení. A pak si půjdu pro Jisunga, který má dneska nějakou sešlost se svojí třídou. Nemohl jsem se toho dočkat.
Netrpělivě jsem se zadíval na mobil. Teta má ještě pár minut. Pak jí začnu volat, kde je. Musím všechno stihnout. Doma se ještě budu muset trochu najíst. Ale to se zvládne.
,,Tak jsem ta-"
,,No konečně. Všechno mám sbalený a jsem i připravený vyrazit." vyhrkl jsem, sebral ze země plný batoh a vyrazil k tetě, která ještě ani nestihla zavřít dveře.
,,Nemusíš ještě počkat na doktora nebo tak něco?" zeptala se s nadzvednutým obočím. Záporně jsem zakroutil hlavou.
,,O všem ví. Upozorňoval jsem ho, že dneska půjdu brzo domů. Můžeme už jít? Mám napěchovanej celej den a všechno potřebuju stihnout." odpověděl jsem. Kyungmi jen se zasmáním zavrtěla hlavou a vyšla z pokoje. Vyšel jsem za ní.
,,Budeme se někde stavovat nebo jedem rovnou domů?" zeptal jsem se. Doufal jsem, že řekne, že jedeme rovnou domů.
,,Pojedeme na nákup." S lehce zamračeným výrazem jsem se na ni podíval. Vždyť jsem jí několikrát říkal, že dneska musím pospíchat.
,,Nekoukej na mě tak. Aspoň to nakupování zabere jen chviličku. Hlavně až budeš po tom krámě pobíhat, tak nikoho nesejmi." řekla s úsměvem. S povzdechem jsem si založil ruce na hrudi.
,,Vážně jsme šli do krámu jen kvůli zelenině a masu, které budeme potřebovat na zítřejší oběd? To jsi udělala schválně, že jo? Proto jsme šli i do té největší fronty, která tam byla." vyhrkl jsem, když jsem s nákupní taškou vešel do kuchyně.
,,To jsi mě prokoukl teprve teď?" zeptala se na oko šokovaně. Protočil jsem nad ní očima a začal uklízet nákup do lednice.
,,Až všechno uložíš, tak pojď sem. Zatím si to tu připravím." řekla teta z jídelny. S úsměvem jsem přidal na rychlosti, abych to co nejdřív uklidil.
,,Neměla bys mě ostříhat v koupelně?" zeptal jsem se, když jsem došel do jídelny. Teta poukázala na židli a já si sedl. Kolem krku mi dala kus prostěradla, který údajně ráno rozstříhala.
,,Proč? Tady si můžu všechno odložit na stůl a je tu lino. Bude se to tu dobře uklízet. Rozloučen se svými vlasy?" zeptala se. Souhlasně jsem přikývl a nechal ji pracovat.
,,Hotovo." řekla po asi půl hodině. Celou dobu jsem měl zavřené oči. S úsměvem jsem se zadíval na zem, kde se válely mé ostříhané vlasy. Teta mi podala zrcátko, abych se mohl podívat.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,To je skvělý. Děkuju moc." zamumlal jsem, zatímco jsem si prohlížel svůj účes. Jak dlouho jsem nad tímhle snil? Několik let? Kyungmi mi opatrně sundala látku z krku, aby na mě nenapadaly ostříhané vlasy.
,,Hlavně teď nedělej průvan a nešlápni do toho. Běž se najíst a pokračuj ve svých plánech." řekla s úsměvem. Krátce jsem ji objal, než jsem se vydal do kuchyně. Ohřál jsem si jídlo a ve stoje ho snědl opřený o linku.
,,Sednout sis k tomu ale mohl. Na druhé straně stolu bylo čisto." namítla teta, když jsem procházel kolem ní.
,,Stejně jsem to do sebe rychle naházel. Jdu se oblíknout a pak půjdu za kluky." Teta mi to jen odkývala a nechala mě jít. Oblékl jsem si Jisungovo tričko a jeho kraťasy. Nemohl jsem ale odolat lehnutí si do postele, která celá po něm voněla. Musel jsem si taky trochu odpočinout po tom převlékání. Byla to docela makačka, když jsem si musel dávat pozor na stehy. Chviličku jsem se ještě pomazlil s kočkami, které za mnou přišly.
Vyšel jsem z pokoje a sešel po schodech dolů. Obul jsem se a vylítl z baráku. Teta byla určitě na zahradě, takže by neslyšela, jak se s ní loučím. Zkontroloval jsem, jestli jsem si vzal peněženku a mobil. Nastoupil jsem do autobusu. Jindy bych šel pěšky, ale přeci jen jsem pospíchal. Kluci tam na mě prý budou někde čekat.
Vystoupil jsem z autobusu a namířil si to k obchoďáku. Hned jsem si všiml dvou osob čekajících na lavičce. Vyrazil jsem k nim.
,,Čekáte dlouho?" zeptal jsem se, když jsem k nim přišel. Chan s Changbinem se na mě podívali a vyvalili oči. S nadzvednutým koutkem jsem si prohrábl své krátké vlasy.
,,Líbí? Měli byste ale vědět, že jsem šťastně zadaný a hned po našem nakupování si půjdu svého kluka vyzvednout." řekl jsem. Kluci si stoupli a vtáhli si mě do hromadného objetí. Spokojeně jsem jim ho opětoval.
,,Tak ses konečně dočkal." řekl Chan, když si mě znovu začal prohlížet. Souhlasně jsem přikývl.
,,Tak jdeme nakupovat! Už teď tě lituju." vyhrkl Changbin s úšklebkem. Protočil jsem nad tím očima. No jo... Budu skoro furt zalezlej v kabince a zkoušet oblečení, které si já vyberu nebo mi ho vnutěj kluci.
Po asi dvou hodinách nakupování jsme seděli v cukrárně. Pro dnešek jsem toho oblékání a svlékání měl dost. Navíc na mě začalo dopadat to, že...teď společnost bude můj vztah s Jisungem brát jinak. Předtím nás brali jako normální hetero pár. Ale teď jsme oba na první pohled kluci. Co jeho rodiče? Teda hlavně mamka.
,,Co je? Nad čím přemýšlíš?" zeptal se Changbin s plnou pusou.
,,Nad ničím." zamumlal jsem. Chtěl jsem si nabral kousíček dortu, ale na talířku jsem už nic neměl. Nechápavě jsem zamrkal. Stoprocentně jsem měl ještě půlku nesnězenou... S úšklebkem jsem se podíval na ty dva, když se začali smát.
,,Vážně jsem byl tak mimo, že jste mi to snědli?" zamumlal jsem a taky se zasmál. Přeci jen...ničeho jsem si nevšiml a to mi kradli dort přímo pod nosem.
,,Promiň. Mysleli jsme, že si toho všimneš. Nad čím jsi přemýšlel? Očividně tě to dost zaneprázdnilo." řekl Chan. Souhlasně jsem zamručel a nabral si kousek jeho zákusku.
,,Teď už nejspíš nebudu moct Jisunga objímat a držet za ruku na veřejnosti. O líbání ani nemůže být řeč. Předtím to nikdo neřešil, ale teď. Na druhou stranu mi to ale může být jedno. Nechci kazit náš vztah jen kvůli kecům ostatních lidí. Asi...se na to vykašlu a budu se chovat jako do teď. Pokud to Jisungovi nebude vadit. Doufám ale, že ne. Chci ho obejmout hned, jak si pro něj přijdu." řekl jsem. Kluci chápavě přikývli.
,,Jak jsi řekl. Na ostatní se můžeš vykašlat. Tvým blízkým to nevadí. Jen se zeptat Jisunga, jak to chce on. Ale jeho přátelé a rodina to už o tobě vědí, ne?" Souhlasně jsem odkýval Changbinova slova a ochutnal jeho dortík. Ani jeden mi neodporovali, když jsem jim ujídal z talířků.
