Miluješ někoho, kdo neexistuje

33. kapitola

Nespokojeně jsem zamručel, když se mi začala jedna z koček otírat hlavičkou o obličej. Jindy bych si nestěžoval, ale po tom, co jsem si dlouho do noci psal s Minhem, jsem se chtěl pořádně vyspat. Pootevřel jsem oči a zadíval se na Soonie, která se zrovna rozhodla, že se chce mazlit. 

,,Nemohla jsi aspoň hodinku počkat?" zamumlal jsem rozespale a podrbal ji lehce po hlavičce. Ta se ke mně víc přitulila, čímž probudila Doongie. Protáhla se, přesunula se na mou hruď a zase si lehla.

S povzdechem jsem ji podrbal na zádech. Obával jsem se toho, že po včerejšku se na mě budou zlobit a připravoval jsem se na spousty škrábanců. Když jsme je ale vypustili, nevzdálily se ode mě dál než dva metry. Procházel jsem s nimi postupně všechny místnosti, aby si to tu prozkoumaly. 

Natáhl jsem se pro mobil, když mi oznámil příchozí zprávu.

Minho:
Spíš? Jak to dopadlo s našimi dětmi?

Jisung:
Nespím. TVÉ děti mě před chviličkou vzbudily. Jedno mi vrní do ucha, druhé mi spí na hrudi, třetí spí vedle mého boku.

Minho:
Ooooo. Prdelky NAŠE. Na to si zvykneš. Pak budeš snít o tom, aby tě takhle vzbudily.
Vyfoť vás.

S pousmáním jsem najel na foťák, přepnul kameru a natáhl ruku. Najít správný úhel, abychom na fotce byli všichni, byl skoro až nadpřirozený úkol. Nakonec se mi to ale povedlo. Poslal jsem ji Minhovi. Připsal jsem k ní, že se mu chvilku nebudu ozývat, protože si musím odskočit na toaletu.

Jemně jsem ze sebe sundal Doongie a položil ji vedle sebe. Sedl jsem si a opatrně, abych nevzbudil Dori, jsem se zvedl. Do kapsy od pyžama jsem si dal mobil a vyšel z pokoje ven. Po provedené toaletě a hygieně jsem se vydal do kuchyně. Než šla Kyungmi spát, tak mi řekla, že se mám chovat jako doma a že si mám k jídlu vzít co budu chtít.

Z lednice jsem si vytáhl jogurt a sedl si s ním ke stolu. Odemkl jsem mobil, abych si přečetl zprávy od Minha.

Minho:
shkshdiuehoaehoa
Vy jste sladcí!
Je to má postel, že jo? Opovažte se mi měnit povlečení!
Teď se mě ptala paní vedle mě, jestli jsem v pořádku. Asi jsem vypadal, že mám nějakej záchvat. xd

Jisung:
Kdyby mě aspoň nevzbudily...
Máš spoluležící na pokoji? Je fajn?

Minho:
No...jak se to vezme. Je v pohodě, dokud mi nezačne vyprávět, co dělala v mých letech. 
V jednu chvíli jsem myslel, že ji udusím polštářem. Když mi doktor kontroloval stehy, tak to pochopila tak, že jsem si nechal dělat umělý prsa. Po odchodu doktora mi dala kázání, že bych si měl vážit svého těla a necpat do sebe žádný umělotiny. 
Minimálně vím, že mi na prsa nekouká, protože by zjistila, že tam žádný nejsou.

Jisung:
Ještě chvilku ji musíš vydržet. Pustí tě odpoledne?

Minho:
Doufám v to. Když tak podepíšu reverz. Jsem v pohodě. Jen se musím kvůli stehům šetřit. 

Jisung:
Pokud si tě tam budou chtít nechat, tak radši zůstaň. 

Minho:
Copak? Užíváš si chvíle klidu, kdy tě neotravuju?

Jisung:
Neeee. Chybíš mi, ale nechci, aby se ti něco stalo.
Nechceš si zavolat?

Minho:
Rád bych, ale nevím, co by na to řekla tady pani. 
Asi si půjdu číst nebo si něco pustím. Nechám ti ještě chvilku klidu.

Jisung:
Dobře. Stejně musím jít něco dělat.

Minho:
Dej tý pravačce chvilku pauzu. Já ti s tím pak pomůžu.