Miluješ někoho, kdo neexistuje

21. kapitola

Minhův pohled

Proč si Jisung od včera nepřečetl moje zprávy? Tohle mu není vůbec podobný. Vždycky mi na ně okamžitě odpovídá. Několikrát jsem mu i volal a nezvedal mi to. Stalo se mu něco s mobilem? To by ale byl ve škole a napsal by mi od kluků. Klukům jsem už psal, ale prý od včera nebyl ve škole.

,,Lee Min! Mohla byste dávat pozor? Na něco jsem se vás ptala." rozlehl se třídou naštvaný hlas naší učitelky. Zvedl jsem hlavu a nechápavě se rozhlédl. Dívala se na mě celá třída s pobavenými obličeji.

,,Omlouvám se." zašeptal jsem. Učitelka došla ke mně s nadzvednutým obočím.

,,Odpovíte mi už?" zeptala se učitelka. Sklopil jsem hlavu, abych se na ni nemusel dívat. Zaslechl jsem, jak mi Chan něco šeptá, ale nerozuměl jsem tomu. 

,,Hádám, že ani nevíte, na co jsem se ptala. Jak byste to vůbec mohla vědět, když nevíte, jaká je hodina. Právě máme literaturu, takže učebnice na zeměpis vám je úplně k ničemu. Koukejte se vzpamatovat. Takhle mimo jste už druhý den. Nerada bych kontaktovala vaše rodiče." řekla učitelka a s našpulenou pusou odešla ke katedře. Naštěstí už zazvonilo, takže si vzala své věci a odešla. 

Vydechl jsem vzduch z plic a začal si balit věci. Pro dnešek to byl už naštěstí konec. Nevšímal jsem si posměšných obličejů mých spolužáků. Na ty jsem si už za ty roky zvykl. Když se provalilo, že jsem transsexuál, tak si mě někteří začali dobírat, někdo se se mnou přestal bavit a někteří se mě začali štítit. To teda hlavně holky. Že se nechtějí se mnou převlékat na tělocvik.

Z myšlenek mě ale vytrhly Chanovy ruce, když mě chytil za zápěstí. 

,,Neboj. Určitě ti vysvětlí, proč si nepřečetl tvé zprávy." řekl chlácholivě. 

,,Já nevím. Co když...jsem na něj byl moc rychlý a uvědomil si, že se mnou vlastně nechce být. Nebo po tom seřvání od mamky se mnou nechce mít nic společného. A co když se mu něco stalo? Ráno mu bylo špatně a bál se to říct mamce. Zapomněl se rozhlídnout, srazilo ho auto a on leží v nemocnici, zatímco já jsem tady." Cítil jsem, jak začínám panikařit. 

,,Minho, uklidni se. Určitě je v pohodě. Jen si nepřečetl tvoje zprávy. Vážně se mu třeba rozbil mobil." řekl Changbin. Záporně jsem zakroutil hlavou.

,,To by přece šel do školy. A-a napsal by mi přes počítač." namítl jsem. Vyprostil jsem ruce z Chanova sevření a setřel si slzy. 

,,Zkusím za ním dneska jít." řekl jsem a popotáhl. Měl jsem o něj strašnej strach. Ani Hyunjin s Felixem a Seungminem o něm nic nevěděli.

,,To je nejlepší, co můžeš udělat. Uvidíš, že se to všechno vysvětlí. Chceš doprovodit?" zeptal se Chan starostlivě. Záporně jsem zakroutil hlavou a rychle si dobalil učení.

,,Zvládnu to." odpověděl jsem. Zvedl jsem se ze židle a namířil si to spěšně ven ze třídy. Za několik minut mi jel autobus, který staví nedaleko Jisungova baráku. U skříněk jsem se rychle převlékl a přezul.

,,Dej nám pak vědět, jak to dopadlo." řekl Changbin. Přikývnul jsem a rozloučil se s nimi. Doběhl jsem na zastávku zrovna ve chvíli, kdy přijel můj autobus. Nastoupil jsem a zůstal stát. Nebylo to daleko.

Vystoupil jsem na čtvrté zastávce a namířil si to k Jisungovi. Po pár minutách jsem konečně došel k jeho domu. Nervózně jsem polkl a zazvonil. Přešlápl jsem z nohy na nohu, když jsem zaslechl kroky. Dveře mi otevřela žena, nejspíš Jisungova mamka.

,,Dobrý den, je Jisung doma?" zeptal jsem se. Snažil jsem se přes ni podívat do domu, ale zapřela se rukama o futra, takže jsem skoro nic neviděl.

,,Kdo se ptá?" zeptala se, zatímco si mě nejistě prohlížela. Nejistě jsem si mnul rukávy u bundy.

,,Jsem Jisungova přítelkyně, Lee Min." představil jsem se. Jisungova mamka po nějaké době přikývla a pustila mě dál.

,,Jisungu! Máš tady návštěvu!" zavolala ke schodům. Musel jsem se držet, abych nevyběhl za ním. Na obličeji se mi objevil úsměv, když jsem ho zahlédl, jak překvapeně jde po schodech.

,,Ahoj, já-" Stáhl jsem ho z těch zbylých schodů k sobě, krátce ho políbil a následně ho pevně objal. Jisung mi objetí po chvilce opětoval. Mé nadšení ale po chvilce vyprchalo a vystřídal ho vztek. Odtáhl jsem se od něj. Jisung chtěl něco říct, ale přerušila ho má facka. 

,,Proč sis nepřečetl dva dny mé zprávy a nezvedal mi hovory?! Víš, jak jsem se o tebe bála?! Víš, co všechno mě napadlo, že se ti mohlo stát?! Ani klukům jsi nic nedal vědět!" vyhrkl jsem. Jisung se zatím držel za bolavou.

,,Tak vysvětlíš mi to?!" vykřikl jsem. Jisung na mě nevěřícně zíral. 

,,Pro-promiň. Bylo mi v pondělí špatně, tak jsem zůstal doma. Mamka mi zabavila počítač a mobil, tak jsem ti nemohl napsat." vysvětlil tiše. Asi se bál, aby mu nepřilítla další rána. 

,,Tak to prr. Já ti mobil nevzala. Vždyť víš, že když jste nemocní, tak chci, abyste měli mobily u sebe." řekla Jisungova mamka. Jisung nejistě polkl.

,,Ale já ho od pondělního rána nemám. Myslel jsem, že jsi mi ho zabavila." zamumlal. Bylo mi líto ho takhle vidět. Nejradši bych ho v tu chvíli k sobě přivinul a mazlil se s ním. Ale stále mnou cloumal vztek.

,,No táta ti ho určitě nebral." řekla Jisungova mamka. 

,,A co Sanghun?" zeptal se nejistě Jisung. Jeho mamka nad tím naštvaně protočila očima a vydala se nahoru po schodech. Bez vyzvání vstoupila do Sanghunova pokoje, ze kterého se ozval jeho majitel. Vyčetl jsem z Jisungových očí, že mi chce všechno vysvětlit. Ovšem nevěděl, kde začít, takže se jen nadechoval a nakonec nic neřekl.

,,To snad nemyslíš vážně?! Ty jsi vzal Jisungovi mobil, když byl nemocný?! Co kdyby se mu udělalo hůř?! Co?! Proč mu ho vůbec bereš?! Už toho mám opravdu dost!" zakřičela Jisungova mamka a třískla s dveřmi. Seběhla po schodech a dala Jisungovi jeho mobil.

,,Promiň, nevím, proč ti ho vzal. Já...omlouvám se. Ani jsem se nepředstavila. Jisungova mamka. Zůstaneš tu na chvilku? Ráda bych tě poznala a asi si máte s Jisungem co říct." řekla. Souhlasně jsem přikývl. 

,,Dáš si čaj nebo kafe?" zeptala se. Poprosil jsem ji o čaj, zatímco jsem si sundával batoh. 

,,Jisungu, běž si trochu uklidit v pokoji. Já si s Min nejdřív trochu popovídám." pobídla ho. Jisung jen přikývl a vydal se po schodech nahoru. Já si mezitím sundal bundu a boty.

,,Tak pojď. Vybereš si čaj. Nechci tě dlouho zdržovat. Jen bych tě ráda poznala." řekla Jisungova mamka mile.