Miluješ někoho, kdo neexistuje

2. kapitola

Nejistě jsem se díval do svého mobilu, kde jsem měl otevřený chat s Min. Chtěl jsem jí napsat už včera, ale...nevěděl jsem co. A to nevím ani teď. Nebudu jí psát moc brzo? Viděli jsme se včera, tak ji nechci naštvat tím, že ji budu hned otravovat. 

,,Co je? Zapomněl jsi všechna písmenka, že nedokážeš napsat zprávu?" zeptal se s úšklebkem můj starší bratr. Protočil jsem oči a dál si ho nevšímal.

,,Hele, jestli chceš tu holku dostat, tak jí musíš nejdřív napsat. Ta zpráva se sama nenapíše. Ani tím tvým vejráním na obrazovku." Vypnul jsem mobil a odložil ho na stůl.

,,Mohl bys mi laskavě přestat koukat do mobilu? Taky ti nekoukám přes rameno, abych zjistil, s kým si píšeš." řekl jsem. Bratr jen pokrčil rameny a sedl si naproti mně ke stolu. 

,,Možná bys měl, aby ses naučil, jak balit holky. Jednou jsem tě viděl a byla to fakt hrůza. Pokud ti nějaká dala Instagram, tak tě má jen na zabavení nebo je čerstvě po rozchodu a nebo to je stejná nula jako ty." řekl a napil se své kávy. Založil jsem si ruce na hrudi.

,,Tak abys věděl, tak tu holku z autobusu jsem nebalil. Ona si se mnou začala povídat, ale já s ní mluvit nechtěl. Jenže jsem jí to nedokázal říct, tak jsem z toho byl nesvůj no. A o tvé rady vážně nestojím." namítl jsem. Zvedl jsem se ze židle a odnesl talíř po snídani do myčky. 

,,Když myslíš. Ale tímhle stylem budeš panicem do konce života. Aspoň tak neskončíš sám. Ta tvá partička na tom bude stejně." řekl s úsměvem. Vydechl jsem vzduch z plic. Nehodlal jsem se s ním dneska hádat. Nebo aspoň ne takhle ráno. Prošel jsem zpátky kolem stolu, aniž bych se na něj podíval. Došel jsem do svého pokoje, vzal si tašku a vrátil se na chodbu. Obul jsem se, oblékl si lehkou bundu a vyrazil do školy. Dal jsem si do uší sluchátka, abych se během cesty uklidnil. 

Konečně zazvonilo na velkou přestávku. Potřeboval jsem napsat zprávu Min. Aby si zase nemyslela, že na ni kašlu. Schválně mi řekla, že jí mám napsat. Věděla, že s tím budu mít hrozný problémy. Ale...když se včera nenaštvala ani při tom, jak jsem se choval nemožně, tak se asi nenaštve, i kdybych napsal cokoli. Asi... S povzdechem jsem si položil hlavu na lavici.

,,Co se děje? Celou hodinu jsi nějakej zamyšlenej a pochybuju, že přemýšlíš nad učivem." řekl Hyunjin, když se na mě zadíval. Zvedl jsem hlavu a zadíval se na něj. 

,,Včera jsem se nakonec seznámil s tou holkou." řekl jsem. Kluci se na mě nadšeně podívali. 

,,To je super! A co dál? Jak to probíhalo?" vyhrkl zvědavě Felix. Opřel jsem si hlavu o dlaň, zatímco jsem se stále díval na mobil.

,,Dala mi svůj Instagram a dala mi za úkol jí napsat." Hyunjin nechápavě rozhodil rukama. 

,,Tak co blbneš! Okamžitě jí napiš." řekl Hyunjin. Promnul jsem si oči a zhluboka se nadechl.

,,Během tý chvilky, co jsme si spolu povídali, jí došlo, jak jsem úplně neschopnej. Proto jí mám napsat. Určitě se teď náramně baví." řekl jsem. Seungmin protočil očima. 

,,Hele, pokud ti dala na sebe kontakt, tak jí to je úplně ukradený. Představ si, že píšeš někomu z nás. Jako když nás zveš ven." řekl klidně. Skousl jsem si ret. Napsal jsem Ahoj Min, nechtěla by ses někdy zase vidět? a ukázal mobil klukům. Ti se na něj podívali a přikývli.

,,Vážně myslíte, že mám poslat tohle?" zeptal jsem se, když jsem si položil mobil na lavici. Bylo to takové...jednoduché.

,,Jo." odpověděl Hyunjin. Našpulil jsem rty, zatímco jsem stále hypnotizoval obrazovku. Felix se najednou natáhl a klikl na tlačítko odeslat. Nevěřícně jsem se na něj podíval.

,,Co děláš?!" vyhrkl jsem a vzal mobil do ruky. Chtěl jsem tu zprávu vymazat a vymyslet nějakou lepší. Srdce se mi nejspíš na pár vteřin zastavilo, když si to Min přečetla. 

,,O-ona si to přečetla." zamumlal jsem. Kluci se naklonili a zadívali se mi do mobilu.

Min:
Vážně ti trvalo takovou dobu napsat tohle? xd
Jestli chceš, tak se dneska můžeme sejít ve tři na tom samém místě.

S pootevřenou pusou jsem koukal na její zprávy. Kluci do mě museli drknout, abych se probral a mohl jí odepsat. 

,,Co jí mám napsat?" zeptal jsem se. Hyunjin mi s povzdechem vytrhl mobil z ruky a začal psát. Zadíval jsem se mu přes rameno.

Jisung:
Platí. Budu tam. Těším se. 

,,Není to Těším se trochu moc?" zeptal jsem se nejistě. 

,,Pokud s ní chceš začít chodit, tak ne." odpověděl Hyunjin a vrátil mi mobil. Chci s ní chodit? Líbí se mi. To ano. Chovala se mile, i když trochu škodolibě, ale nebylo to takové jako u mého bráchy.

,,Je fajn, ale nevím, jestli s ní chci chodit." Felix se díky tomu zasmál. 

,,Takže ty jsi včera šel za tou holkou, překonal ses a promluvil sis s ní, aby jsi teď s ní ani nechtěl jít ven?" zeptal se stále s úsměvem. 

,,No...já se ani nijak moc nepřekonal. Stál jsem u keře a přemýšlel, jestli mám jít za ní. Asi bych za ní vůbec nešel, kdyby na mě nezačala mluvit sama od sebe." řekl jsem. Hyunjin překvapeně zamrkal.

,,To mi chceš říct, že ta holka na tebe promluvila jako první?" vyhrkl. Souhlasně jsem přikývl. Hyunjin si dramaticky prohrábl vlasy a zadíval se na mě.

,,Jsi na tom hůř, než jsem si myslel." řekl. Sesunul jsem se na židli.

,,Ale na druhou stranu, Jisung potřebuje někoho, kdo by ho usměrnil a trochu hlídal." Zamračeně jsem se otočil na Seungmina.

,,Chtěl jsem vám říct, že jste jako můj bratr. Ale vy jste ještě horší jak on." zamumlal jsem. Felix došel k mé židli a vytáhl mě, abych si normálně sedl.

,,Promiň, ale někdy to tak je. Zapomněl jsi, jak to dopadlo, když jsme měli přespávačku?" zeptal se, zatímco se vracel na svou židli.

,,No tak jsem toho vypil trošku moc. To se stává." zamumlal jsem. 

,,Vypil jsi půl flašky během deseti minut!" namítl Seungmin. Rozhodil jsem rukama.

,,Protože se se mnou Hyunjin vsadil!" obhajoval jsem se. 

,,Nevsadil. Já jsem jen říkal, že nezvládneš vypít ani jednoho panáka. Chvilku na to jsi do sebe vyklopil půlku flašky." vyhrkl Hyunjin. 

,,To je skoro jako kdyby ses se mnou vsadil. A víš, že já občas nemám zábrany." zamumlal jsem. 

,,No právě že občas ty zábrany nemáš. Ta Min by tě třeba dokázala nasměrovat." řekl Seungmin s úsměvem. 

,,Ze mě děláte naprosto neschopný dítě." řekl jsem a poposedl si.

,,Protože se tak chováš." Otočil jsem se na Hyunjina. Ten mě jen s úsměvem zatahal za tvář.