Miluješ někoho, kdo neexistuje

23. kapitola

Jisungův pohled

Seděl jsem na posteli opřený zády o zeď a psal si s Minhem. Musel s rodiči jet na nějaký výlet. Byl jsem šťastný, že mě naši nenutili nikam s nimi jezdit.

Jisung:
Já to ale myslím vážně! Od úterka neslyším nic jiného, než že bych si měl jít koupit make-up a zamaskovat si krk. Před mamkou nemůžu chodit s cucfleky.

Minho:
Takže tě už nemám líbat a kousat na krku? Myslel jsem, že se ti to líbilo. Nebo jsi aspoň vydával zvuky, podle kterých jsem si to odvodil.

S rudými tvářemi jsem si prohrábl vlasy. Nejhorší na tom bylo, že vždycky, když na toto téma přišla řeč, vybavily se mi Minhovy rty, jazyk a zuby na mém krku.

Minho:
Copak? Představuješ si, jak tě líbám na krku? Máš radši líbání nebo kousání?

Jisung:
Nech toho! Jsem úplně rudý a nevím, jak bych to vysvětloval mámě.

Minho:
Tak já to už dělat nebudu.

Jisung:
Takhle jsem to nemyslel...
Spíš, že bych je zakrýval make-upem.

Minho:
Na to zapomeň!
Víš, jakou mi to dalo práci?
Udělal jsem ti je schválně.
Já si na ně taky nic nepatlám.

Jisung:
Ty je přímo vystavuješ...
Nebo tak mi to aspoň psal Changbin.

Changbin mi psal ve středu po první hodině. Minho si prý dal vlasy do drdolu a mikinu si ve škole sundal, aby mohl všem ukazovat svůj krk.

Minho:
Přesně tak. Proto se cucfleky dělají. Aby je ostatní viděli a věděli, že jsi zadaný.
Nebo sis skvěle užil noc.

Jisung:
To bude nejspíš ten důvod, proč taky mamce vadí...

Minho:
Myslíš, že si myslí, že jsme se spolu vyspali?
I kdyby, tak by jí to mělo být jedno.

Jisung:
Neznáš ji. Podle ní se mají takové věci dělat až po svatbě...
V tomhle je trochu staromódní.

Minho:
...
Doufám, že se kvůli ní nebudeme muset vzít.
Tak rychle by se totiž svatba nedala zařídit.

Tu zprávu jsem si musel několikrát přečíst. On se chce se mnou...vyspat? Vždyť spolu chodíme teprve týden.

Minho:
Promiň. To jsem neměl psát. Chtěl jsem tě jen trochu poškádlit. Nechci na tebe spěchat.
Rozhodil jsem tě tím, viď?

Jisung:
Trochu. Chodíme spolu krátce a někdy se cítím nervózně i při líbání.
Třeba v to úterý.
Ze začátku.
Nebo i při důvěrnějších dotecích.

Minho:
Spěchám na tebe? Jestli jo, tak mi to řekni. Nebudu se zlobit. Nechci, aby ses se mnou cítil nepříjemně.

Jisung:
Ne. To ne. Líbí se mi to. Bývám nervózní jenom občas.
S nikým jsem nebyl, tak se bojím, abych něco nezkazil nebo nedělal špatně.

Bylo mi dost trapné psát takové věci, ale...ve vztahu se mají věci říkat na rovinu. Nebo mi to tak aspoň říkala mamka. I když mi to je blbý říct, měl bych to své drahé polovičce povědět. Abychom se pak nehádali nebo...se na mě kvůli něčemu nezlobila.

Minho:
Zlato... Nemusíš se ničeho bát.
Chtěl jsem napsat, že nekoušu, ale...no nic. xd
To, že jsi s nikým nebyl, vůbec nic neznamená. Jsi úžasný. To, že to ostatní nevidí, je jejich smůla.
A rozhodně neděláš nic špatně. Už několikrát jsem ti říkal, že jsi dokonalý.
Vždyť jsem tě dotáhnul až k sobě domů jen proto, abychom se mohli v klidu líbat. Nedělal bych to, kdyby se mi tvé líbání nelíbilo. Navíc jsem s tebou chtěl ještě chvíli být.
A teď se určitě červenáš, viď?

S červenými tvářemi jsem se zadíval na zeď. Já se z něj zblázním. Zná mě tak dobře, že ví, jak reaguju na jeho zprávy.

Jisung:
Máš tu někde schovanou kameru?

Minho:
Ne...
Převlíkáš se v pokoji?

Jisung:
Proč tě to zajímá?

Minho:
Jen jestli tam tu kameru mám schovat. Musíš uznat, že dívat se před spaním na to, jak se převlíkáš, by bylo skvělý. To bych už ani neměl problém vstávat. Nastavil bych si budíka o pár minut dřív než ty, abych tě viděl se probouzet.
Ty o sobě stále pochybuješ, ale přitom máš tak úžasné nápady.

Jisung:
Že jsem se vůbec ptal...
Jaký je výlet?

Minho:
Nebaví tě číst, jak bych tě šmíroval přes kameru?

Jisung:
Co kdybych takhle sledoval já tebe?

Minho:
Asi bych před ní dělal neslušné věci a pak se tě na to ptal...
Ono by sice stačilo převlíkání, ale všeobecně se o mně ví, že rád provokuju a škádlím, takže...
Za to můžeš poděkovat mé matce. Mám to od ní.
Ale...
Výlet je naprosto dokonalý. Rodiče mají nutkání mě fotit u každé sochy nebo vlastně kdekoli, kde se zastavím. Už čtvrt hodiny debatují o nádherném výhledu z lavičky, na které právě teď sedíme. Samozřejmě rozhovor každou minutu přerušují, aby mě mohli pokárat, že cituji "furt čučím do mobilu". Jestli to náhodou vyznělo, že si stěžuji, tak je to jen čistá náhoda. Jak bych si mohl stěžovat na tak krásný výlet, na který jsem jel naprosto dobrovolně.

Jisung:
To zvládneš. Za chvilku určitě pojedete domů a budeš se moct mazlit s čičinama.

Minho:
To určitě. Nechápu, jak jsi to udělal, ale od úterý nespějí v pelíškách a furt mi lezou do postele. V noci si musím nechávat otevřený dveře, kdyby se chtěly napít nebo tak. Včera jsem nechal přehozenou mou/tvou mikinu přes židli a šel uvařit večeři. Po jídle jsem se vrátil a chtěl si ji oblíknout, ale ona tam nebyla. Našel jsem ji na chodbě, jak se po Doongie válí. Musel jsem ji hodit do pračky, protože tou mikinou vytřela podlahu.

Jisung:
No vidíš. Budeš se s nimi moct mazlit v posteli a navíc ti pomohla uklidit.

Minho:
Když ony v tý posteli chtějí jen ležet. Jen když mají náladu nebo když chtějí dobrůtku, tak se nechají podrbat. Až přijedeme, tak zavřu pokoj, aby mi tam nevlezly, a sednu si v tvý mikině do obýváku. Schválně jestli ke mně půjdou.

Jisung:
Zkus to. Vážně si myslíš, že ti lezou do postele kvůli tomu, že jsem v ní ležel já?

Minho:
Určitě. V úterý po mě lezly jak praštěný. Ještě ten den mi začaly lézt do postele a druhý den už chtěly být jen v posteli a o mě se nezajímaly, protože jsem na sobě měl jiné oblečení.
Konečně se přemisťujeme.

Jisung:
Nejspíš jsem pro kočky neodolatelný.

Minho:
To teda jsi. Nejradši bych tě vždycky líbal a objímal bez přestání.

S pootevřenou pusou jsem se díval na obrazovku mobilu. Takhle...jsem to úplně nemyslel. Jako...že jsem pro kočky jako pro zvířata neodolatelný. Jenže to by nebyl Minho, kdyby nepozměnil význam...

Jisung:
Baví tě překrucovat moje zprávy?

Minho:
Chceš tím snad říct, že nejsem kočka?

Jisung:
Nemyslel jsi snad kocour?

Minho:
Jakoby jo i ne. Kocour víc sedí ale kočka zní líp.
Nevyhýbej se odpovědi.

Jisung:
Jsi kočka.

Minho:
Ooo. Ty jsi taky...ne. Ty jsi takové koťátko. Vratké na svých packách, ještě nejisté, každý by ho chtěl donekonečna muchlat a nepustit. Sladké, rozkošné koťátko. To jsi celý ty.

Jisung:
Eeee...mňau?
Promiň, volá mě mamka, abych šel za ní. Pak napíšu.