Miluješ někoho, kdo neexistuje

4. kapitola

Vytáhl jsem si mobil z batohu a najel na chat s Min. Včera jsme se domluvili, že si mě dneska vyzvedne, půjdeme se spolu najíst a pak něco vymyslíme.

Jisung:
Platí dnešek?

,,Jak to vůbec včera dopadlo? Ooooo! Vy se domlouváte na dnešek?!" vyhrkl Hyunjin, když se mi zadíval do mobilu. 

,,Jo. Domlouváme. A včerejšek dopadl skvěle. Sešli jsme se v parku, tam jsme si asi hodinu povídali a pak jsme vyrazili najít nějaký stánek se zmrzlinou. Nakonec jsme spolu byli venku něco kolem tří hodin." odpověděl jsem, zatímco jsem hypnotizoval tři tečky, které naznačují, že mi Min odepisuje. 

 Min:
Samozřejmě. Zrovna jsem vyšla ze školy, naskočím na bus a počkám před tvojí školou.

Jisung:
To budeš čekat dlouho. Cesta sem ti zabere maximálně 15 minut. Co tu budeš dělat tak dlouho?

Min:
To jsi ze včerejší konverzace nepochopil, že já bez knížky nevytáhnu paty z baráku?

Musel jsem se nad její odpovědí zasmát. Vyprávěla mi, že jakmile někam jede, tak musí mít několik zavazadel. V jednom oblečení a v dalším, nejčastěji v batohu, má knížky. Na letní tábor ji prý poslali jen jednou, protože se nechtěla zúčastňovat her a furt s sebou tahala knížku, takže si s nikým ani nepovídala. 

Jisung:
No jo. Nedošlo mi to. Před naší školou je přímo lavička, takže si můžeš číst tam. 

Min:
Snad se na mě nechceš během hodiny dívat.

,,Oh My God! Ona tě balí!" vyhrkl Felix. Rozhlédl jsem se kolem sebe. Vážně jsem si nevšiml, že si kluci stoupli kolem mě a čtou si naše zprávy?

,,Ne. Ona je jen taková. Trochu škodolibá, ale jinak je moc fajn." odpověděl jsem, zatímco jsem Min odepisoval.

Jisung:
Vadilo by ti to?

Min:
Hádám, že budu mnohem zajímavější než škola. 

Jisung:
To rozhodně. Poslední hodinu máme matiku.

Min:
Víš, co bych nechtěla? xd

S povzdechem jsem schoval mobil do kapsy, protože zazvonilo na hodinu. Kluci na mě nevěřícně koukali. 

,,Co je?" zeptal jsem se nechápavě. 

,,To je tím jarem nebo co to s tebou je? Najednou sis začal povídat s nějakou holkou, která s tebou docela okatě flirtuje. A ty nejsi vůbec nervózní. Normálně si s ní píšeš, scházíš a usmíváš se." řekl Hyunjin. Pokrčil jsem rameny. 

,,Prostě...je fajn a rozumíme si. A to flirtování nebere vážně. Dělá to jen ze srandy. Nemyslí to vážně." vysvětlil jsem jim. Seungmin nadzvedl tázavě obočí.

,,Vážně si myslíš, že s tebou flirtuje jen ze srandy?" zeptal se. Protočil jsem očima.

,,Znám ji mnohem líp než vy. Takže jo, myslím si to." odpověděl jsem. 

,,Myslíš, ale nevíš." zamumlal se smíchem Felix. Musel jsem se pousmát. Ne. To jsem rozhodně nevěděl. Ale...dost jsem o tom pochyboval. 

Celá třida si stoupla, protože do učebny vešla učitelka. Pokynula nám, ať si sedneme a my ji poslechli. Nahlásili jsme, kdo chybí. Učitelka začala psát na tabuli příklady. Vydechl jsem vzduch z plic a zadíval se ven z okna. Na tváři se mi objevil úsměv, když jsem zahlédl Min vycházející z autobusu. Pozoroval jsem ji, jak si to rovnou namířila k lavičce, o které jsem jí napsal. Sedla si a začala si číst knížku, kterou nesla v ruce. Asi si četla i v autobusu. Po chvilce ale zvedla hlavu a začala koukat do oken.

Podíval jsem se na učitelku, jestli na mě kouká. Naštěstí se věnovala počítání příkladů na tabuli. Otočil jsem se zpátky a začal mávat. Min chvíli trvalo než si mě všimla. I z té dálky jsem si všiml, jak se usmála, než mi zamávala zpátky. 

,,Ano, zamávali jsme si na tu dívku na lavičce. Ale teď už, prosím, dávejte pozor." řekla učitelka. Nechápavě jsem se rozhlídl. Kluci se dívali stejným směrem jako předtím já a mávali Min. S kyselým obličejem jsem se na ně podíval. 

,,Snažíme se být milí." zašeptal Hyunjin. Podíval jsem se na ostatní v naší řadě. Někteří se dívali směrem k Min, někteří si jí vůbec nevšímali. Chudák Min. Právě jsem na ni strhl pozornost. Zajel jsem si rukou do vlasů a zadíval se na ni. Smála se na lavičce. Když si všimla mého pohledu, tak si schovala obličej za knížku a snažila se asi předstírat, že si čte. Tím ale zase rozesmála mě. Zakryl jsem si rukou pusu a zadíval se na lavici.

Po nekonečně dlouhých minutách zazvonil zvonek. Sbalil jsem si všechny věci a vyběhl ze třídy. Zastavil jsem se u skříněk, abych se přezul a oblékl si bundu. 

,,Jdeš za Min?" zeptal se Hyunjin se vševědoucím úsměvem. Souhlasně jsem zamručel, zatímco jsem si nandával bundu. 

,,Takže s námi nejdeš na oběd." konstatoval Seungmin. Zavřel jsem skříňku a trochu se upravil.

,,Nene. My se spolu půjdeme někam najíst a pak vymyslíme nějakej program. Mějte se." rozloučil jsem se s nimi a vyrazil pryč. Usmál jsem se, když jsem uviděl Min si číst. Nejspíš ale vycítila můj pohled. Podívala se mým směrem a zaklapla knížku.

,,Tohle mi už nedělej. Já myslela, že tu chcípnu smíchy." vyhrkla se zasmáním, když jsem k ní došel. 

,,Já za to nemůžu! Nevěděl jsem, že na tebe ti tři budou mávat." řekl jsem na svou obhajobu. Min si se smíchem stoupla a hodila si batoh na záda.

,,Tři jo? Vždyť na mě mávala snad půlka třídy i s učitelkou. A to ani nemluvím o ostatních patrech." vyhrkla a začala se zase smát. 

,,Promiň. Nevěděl jsem, že ti začnou mávat taky." řekl jsem. Min se začala ovívat rukou, zatímco se snažila uklidnit.

,,Půjdeme na to jídlo?" zeptala se už v klidu. Souhlasně jsem přikývl a vyrazil pomalou chůzí pryč. 

,,Nechceš se napít? Máš úplně rudý obličej." řekl jsem s úsměvem. Min zakroutila hlavou a utáhla si culík. 

,,Zapomněla jsem si ho doma. Napiju se až u jídla." odpověděla s úsměvem. Nesouhlasně jsem se zamračil. 

,,Ty jsi pako. Vždyť jsi několik hodin nepila." zamumlal jsem, zatímco jsem si z tašky vytahoval lahev s vodou. Podal jsem ji Min. Ta mi tiše poděkovala, napila se a vrátila mi lahev. Než jsem si ji dal do tašky, tak jsem se také napil.

,,Teď to je, jako kdybychom se líbali." řekla s nadzvednutým koutkem úst. Zastavil jsem se a zadíval se na ni.

,,Vážně?" zeptal jsem se. Opravdu měla takovou poznámku? Min se zastavila a otočila se na mě. 

,,Snad nechceš, abych ti vysvětlila, jak probíhá líbání." řekla se škodolibým úsměvem. Nevěřícně jsem na ni koukal.

,,Proč musíš vždycky přijít s nějakou takovouhle poznámkou?" zeptal jsem se s lehkým úsměvem. Nezlobil jsem se, jen...vždycky mě dokázala tak skvěle rozhodit. 

,,Protože je sranda tě pak pozorovat. Nikdy nevíš, co na to odpovědět. A navíc rudneš." řekla. Došla ke mně, chytila mě za ruku a začala mě táhnout pryč. 

,,Mám hlad, takže nepůjdu nikam daleko. Nejblíž jsou nudle, takže jsem pro ně." S otázkou v očích se na mě otočila, když jsem se došel k jejímu boku. 

,,Klidně. Dlouho jsem je neměl." odsouhlasil jsem její návrh.