Miluješ někoho, kdo neexistuje

35. kapitola

Natáhl jsem se k budíku a vypnul ho. Nespokojeně jsem vydechl vzduch. Pátek. Konečně se budu moct zítra pořádně vyspat. Pomalu jsem se posadil s bolestnou grimasou. Tak jestli to takhle bolí po prstech, jak to bude bolet pak? Ale...nemohl jsem si na nic stěžovat. Moc se mi to líbilo. Vyhrnul jsem si tričko a zadíval se na kousanec na mém podbříšku. Úplně fialový. Jak jsem mohl čekat. 

Z nočního stolku jsem si vzal mobil. S úsměvem jsem najel na chat s Minhem.

Minho:
Dobré ráno, koťátko. Jak se ti spinkalo?

Jisung:
Dobré. Spal jsem jak zabitej. A ty?

Minho:
Po tom včerejšku se nedivím. Spal jsem skvěle. Od včerejška se mě teta ptá, co jsme spolu dělali, že se furt tlemím.

S úsměvem jsem si vyfotil kousanec na podbříšku a poslal ho Minhovi.

Jisung:
Můžeš říct, že ses mě snažil sežrat zaživa.

Minho:
Nedělej mi chutě.
Pardon. Tohle jsem přehnal. Bolí to moc?

Jisung:
Jen když se toho dotknu. Jinak to necítím. Jdu se zkulturnit. 

Vypnul jsem mobil a opatrně si stoupl. Nechal jsem si mobil na posteli. Pomalou chůzí jsem došel do koupelny, kde jsem vykonal svou potřebu a hygienu. Vrátil jsem se do pokoje, kde jsem se převlíkl. S povzdechem jsem si v zrcadle prohlížel svůj krk, na kterém se Minho taky pořádně vyřádil. 

Překvapeně jsem se podíval na svůj mobil, když mi začal někdo volat. Přijal jsem hovor a přiložil si mobil k uchu.

,,Ano?" zeptal jsem se. 

,,Jen mě tak napadlo, že bys možná chtěl odvést do školy. Teta jezdí do práce okolo mojí i tvojí školy, takže můžeš jet s námi." řekl. Se zasmáním jsem zvedl ze země tašku a vydal se ke schodům.

,,To se za ten kousanec cítíš tak provinile, že mi nabízíš odvoz do školy?" zeptal jsem se. 

,,Neříkej, že by se ti odvoz do školy zrovna dneska nehodil." řekl po krátké pauze. Spokojeně jsem si v kuchyni sedl. Neodpověděl mi na otázku a ještě vymýšlel, co by mi mohl říct. 

,,Pokud ti to udělá radost, tak s tebou pojedu." zamumlal jsem. Natáhl jsem se do ošatky pro hrušku a zakousl se do ní. 

,,Fajn, tak za čtvrt hodiny před domem." řekl a zavěsil. Zavrtěl jsem nad ním hlavou. Odložil jsem mobil, abych se mohl věnovat hrušce. 

,,To už tě ta tvá holka naháněla?" zeptal se bratr, když přišel do kuchyně. 

,,Min se nabídla, že mě odvezou do školy. Nic víc." odpověděl jsem, aniž bych se na něj podíval. Sanghun se ušklíbl a opřel se zády o zeď.

,,Musí si tě trochu hýčkat, jestli včerejšek chce provádět nějak častěji." Co to má znamenat? O čem to mluví? Snad...ne! Nemůže o tom vědět.

,,Nevím, o čem to mluvíš." zamumlal jsem. 

,,Ne? Ta bolest zadnice ti nic ze včerejška nepřipomíná?" zeptal se. S vytřeštěnýma očima jsem se na něj podíval. Jak to může sakra vědět?! Sanghun se mé reakci zasmál.

,,Než si necháš strkat prsty do zadku od svý holky, tak si zkontroluj, že jste doma sami a máte zavřený dveře." řekl. Bez pohnutí jsem na něj zíral. To nemůže být pravda...

,,Líbilo se ti, jak tě tvá holka vyprsťuje? Vážně jsi prosil, aby to udělala?" ptal se. Bez odpovědi jsem na něj koukal. Úplně jsem zapomněl, že bych měl snídat. 

,,Víš ty vůbec, jak souložit? Do prdele si to dělají jen buzny. A ty. Nejsi náhodou teplej, že se ti to líbí?" Naštěstí už nemohl pokračovat v takových otázkách, protože někdo zaťukal na dveře. Bleskově jsem se zvedl, popadl jsem tašku a šel na chodbu. Otevřel jsem dveře a začal si nazouvat boty.

,,No šup. Měli jsme už vyrážet." řekl Minho s úsměvem. Tiše jsem se omluvil.

,,Sama bys měla dobře vědět, že dneska mu bude všechno trvat trošku dýl." ozval bratr za mými zády. Stoupl jsem si, aniž bych zvedl pohled od podlahy. Vyšel jsem z domu a zabouchl dveře.

,,Děje se něco? Tys...mu něco o včerejšku říkal?" zeptal se nechápavě, když jsme šli k autu. Zavrtěl jsem hlavou, otevřel dveře a nasedl. Pozdravil jsem Kyungmi a zapnul si pás. Minho si sedl na prostřední sedačku, aby byl co nejblíž ke mně. 

,,Co se stalo? Ji, ty pláčeš?" ptal se Minho. Rychle jsem si setřel slzy. Pokud se o včerejšku neměl někdo dozvědět, tak to byl určitě můj bratr. 

,,Co ti udělal?" zeptal se starostlivě Minho, když si otočil můj obličej k sobě. Druhou rukou mě jemně hladil po stehně.

,,On byl včera celou dobu doma a...my měli otevřený dveře." zamumlal jsem. Minho na mě šokovaně vyvalil oči. 

Naprosto vyčerpaný jsem vešel do svého pokoje a lehl si na postel. Co horšího se může dneska stát? Brácha ví o včerejšku, na sociální síti dal anketu, kdo by mě chtěl naučit teorii sexu. Samozřejmě k tomu nezapomněl poznámku, že se mi pletou ženské a mužské role. Co víc se může stát?

Minho se mě snažil uklidňovat, že to bude v pohodě. Že na to zapomene nebo ho to přestane zajímat. U svého bratra si ale nejsem jistý. Teď má dokonalou příležitost, jak mě zase pořádně ponížit. Nelituji toho a ani nic Minhovi nezazlívám. Jen Sanghun je Sanghun.

,,Jo?" zeptal jsem se, když někdo zaťukal na dveře. 

,,Neruším?" zeptala se nejistě mamka. Záporně jsem zamručel a sedl si na postel. Mamka za sebou zavřela dveře a sedla si na počítačovou židli. 

,,Jak ses měl? Co Min?" zeptala se. Pokrčil jsem rameny. 

,,Normálka. Ve škole se každou chvíli něco píše, aby nám uzavřeli známky. A Min je v pohodě. Takhle v klidu jsem ji dlouho neviděl." odpověděl jsem. Mamka chápavě přikývla.

,,A je všechno v pořádku? Máte stejný záliby?" zeptala se. Nechápavě jsem zamrkal. Proč se na takový věci ptá? Nikdy předtím ji nic takového nezajímalo.

,,Jo. Máme jich dost společných." odpověděl jsem. 

,,Ono je důležité dělat i kompromisy. Jeden se třeba svolí k něčemu, jen aby tomu druhému udělal radost. Jinak by to ani neudělal." řekla. S mrtvolným výrazem jsem se jí zadíval do očí. Mamka se nejistě pousmála. 

,,To nebyl kompromis." zamumlal jsem. Mamka si odkašlala a poposedla si.

,,O čem to mluvíš?" zeptala se. 

,,O tom, co ty. Mluvil s tebou Sanghun, ne?" zeptal jsem se. Už mi to bylo jedno. Sanghun jí určitě všechno řekl. Něco si třeba i přibarvil. Mamka poraženecky vydechla vzduch z plic.

,,Mluvil. Jisungu, já...myslíš si, že je správné to, co jste dělali s Min?" zeptala se. Pokrčil jsem rameny.

,,Proč by to nemělo být správné?" zeptal jsem se s pohledem zapíchnutým do země. Mamku očividně má otázka zarazila. 

,,Přece...takhle to mezi mužem a ženou nefunguje. Nebo jsi to někde viděl?" zeptala se nechápavě. Co jí mám říct? Že po Minhově operaci to takhle bude už navždy? A že to nebudou jen prsty?

,,Můžeme to už přestat řešit?" zeptal jsem se a upřel na mamku smutný pohled. Viděl jsem na mamce, že to chce dál řešit, ale nakonec přikývla. Lehl jsem si na postel a otočil se k ní zády. Mamka s povzdechem vyšla z mého pokoje a zavřela dveře.