Řekl jsem si, že když už píšu ten deník tak by to chtělo víc popsat kde se zrovna nacházím. V minulém zápisu jsem psal že jsem na horách a že tu mám pokojík v mezipatře. Povím vám jeho historii.
Byl jednou jeden pokojík... ne sorry potřeboval jsem si udělat srandu. Pravda je, že to byl dřív takový větší špajz a teta ho kvůli mě vyklidila a řekla, že si ho mám zařídit tak jak sám budu chtít. Takže tam je jedno okno, čtyři stěny, zkosený strop z něhož visí žárovka a podlaha. Nic víc a Xave dělej jak uznáš za vhodné.
Zatím nemám na postel, takže jediné co jsem si do toho pokoje koupil, je karimatka a vypůjčil jsem si polštář a deku. (A to se na mě teta dívala dost nedůvěřivě jestli mi to má opravdu půjčovat. Nu což, nic není zadarmo.) Ze svého domova jsem si přinesl jednu igelitku s věcma, tak tu mám za polštářem. Ve dveřích jsem objevil klíč, mohu si tedy obstarat úplné soukromí. Líbí se mi to. Třebaže pokojík je malý, opravdu se mi zamlouvá.
Dobrý je, že ten pokoj je doslovně můj, takže si ho můžu přemalovat, vyzdobit a v podstatě i zdemolovat jak bych jen chtěl. Druhá věc je ale, že na to nemám peníze a teta ani strýc mi nepřispějou, všechno si musím hezky odmakat a ještě mi něco strhnou z platu, protože mě živí. Nic proti tomu nemám, je to fér. Nejsem jejich tak se ke mě chovají s odstupem ale správně. S respektem ale zároveň jako by nevěděli jestli můžou být hodnotí.. přátelštější. Soudí mě podle rodičů. Pochopitelně. Třeba se mi povede je přesvědčit, že jsem jiný a nebo je v tom můžu rovnou utvrdit, protože nevím, jak moc se svým rodičům podobám.
Xaverius 27. 7. 2022
ČTEŠ
Jsi mým snem
РазноеDeník šestnáctiletého Xaveriuse. Žije se svým strýcem a tetou ve městě v horách, protože se jeho rodiče o něj nedovedli pořádně postarat. Jelikož je ve společnosti svého strýce, kterého zná celé město, poměrně rychle se seznamuje s každým občanem. P...
