Pro jednou jsem uvařil oběd. Palačinky. Nejsem dost velkej šéfkuchař na to, aby to bylo něco extra, ale jako jídlo to stačilo. A strašně jsem se přejed... rozvalil jsem se na karimatce a hned do mě začala Dýra strkat a vrtět ocasem. Chtěla ven.
Zavyl jsem do polštáře a fenka mi strčila čumák do ucha.
Oblékl jsem se a vydali jsme se ven. Neměl jsem náladu na nějaké toulky a tak jsme rovnou zamířili k psímu hřišti. Nakonec to bylo docela fajn. Běhala po plošinách, mezi sloupky... bylo to hezké. Dával jsem jí odměny za obzvlášť povedené kousky.
Když jsem se Dýru snažil přesvědčit, že vážně po ní chci, aby si lehla. Zaslechl jsem šustění nedalekého křoví. Zahleděl jsem se tím směrem a ze křoví vyběhl Rám. Mířil přímo ke mně a skočil.
Obrovské tlapy se mi zaryly do prsou a mohutné tělo mě převážilo dozadu.
Jednoduše jsem hodil strašný záda.
Myslím si, že kdyby to Dýra uměla, smála by se.
Mně do smíchu nebylo, bolelo mě tělo a hlava a měl jsem celý obličej mokrý od Rámových slin.
Silou vůle jsem se přesvědčil, abych se pohnul. Svalil jsem Ráma ze sebe a posadil se. Třeštila mi hlava. Dýra se krčila pod jednou z dřevěných plošin a Rám byl celý nadšený, že mě vidí.
Povzdechl jsem si.
"Kde máš paničku?" Poškrábal jsem ho na hlavě. Tupě na mě zíral a jako by se spokojeně usmíval.
"Asi mi to nepovíš, že?" Určitě ne. A kdyby ano, bylo by něco hodně špatně.
Dívku se žlutou bundou jsem nikde neviděl a tak jsem se posadil na plošinu, abych měl Dýru mezi nohama a Rám si sedl vedle mě s tím, že mi položil uslintanou hlavu na koleno.
A čekali jsme.
A čekali.
A čekali.
A čekali.
Asi po třech hodinách se dívka objevila. Byla rudá ve tvářích a měla uslzené oči. Když nás spatřila po tváři se jí mihla úleva a následně ji vystřídalo napětí.
"Děkuji, že jsi ho chytil." Špitla a Ráma, který se k ní přišoural, si připla na vodítko.
Jen jsem pokýval hlavou. Co bych jí měl říct? Proč ti utekl pes? Proč se mě bojíš? Proč se mnou nemluvíš? Vždyť já nemluvil s ní! To je šílené celé.
Vzala si Ráma a odešla.
Ještě v noci mi to nedalo spát. Co to mělo být?
Xaverius 28. 8. 2022
ČTEŠ
Jsi mým snem
RandomDeník šestnáctiletého Xaveriuse. Žije se svým strýcem a tetou ve městě v horách, protože se jeho rodiče o něj nedovedli pořádně postarat. Jelikož je ve společnosti svého strýce, kterého zná celé město, poměrně rychle se seznamuje s každým občanem. P...
