Skříňka vybraná, objednaná, těším se až příjde. Bude v provirozně prázdném pokoji vypadat jako diamant v hlíně, ale to se chvilku přežije. Rád bych takových diamantů měl víc.
Teta přestává mít čas na fenku a strýc ji ignoruje odjakživa. Začal jsem se o ni starat já. Je to zlatý pes. Jmenuje se Dýra. Vypadá jako zrzavočerná liška s méně huňatým ocasem a krasnýma tmavě hnědýma očima. Je pomněrně malá ale nepotřebuje nosit a ani bych nevěděl jak ji zvednout. Je jí rok a mám ji moc rád.
Koupil jsem jí nějaké pamlsky a ušil jsem si k pásku pytlíček na ně, abych, pokaždé když přiběhne, s ní mohl chvilku cvičit a dostala za to řádnou odměnu. Vždy když přiběhne a svalí se na záda, aby mi ukázala nádherné bělavé bříško. Pokud dobře čtu v její tváři, tak se usmívá.
Je to moje čtyřnohá kamarádka.
Ve strýcově "doupěti" bylo zase veselo Valach se dost opil a skoro si se strýcem dali přes hubu. Když jsem je od sebe rval Valach žvatlal něco na styl: "Tichej nech nás. Tak Honzo nech. Musím mu ukázat jak se školí."
Vyvedl jsem ho ven. Tam si zapálil a nabídl mi. Odmítl jsem. "Toho parchanta si příště podám." Zahalekal, zahodil teprv načatou cigaretu, nasedl na kolo a odjel. Pak z hospody vyběhl strýc, sdělil mi, že odjel bez placení, švihnul mi facku a řekl, že si mám hlídat svoje zákazníky. Když jsem se po zavíračce (asi 4 ráno) vrátil do pokoje, otevřenými dveřmi přiběhla Dýra a olízala mi obličej. Jako by věděla, co se stalo. Přivinul jsem si ji a usnuli jsme oba na karimatce.
Xaverius 31. 7. 2022
ČTEŠ
Jsi mým snem
RandomDeník šestnáctiletého Xaveriuse. Žije se svým strýcem a tetou ve městě v horách, protože se jeho rodiče o něj nedovedli pořádně postarat. Jelikož je ve společnosti svého strýce, kterého zná celé město, poměrně rychle se seznamuje s každým občanem. P...
