Tak mám práci i u Valacha. Říká o sobě, že je stařec a že potřebuje mladou sílu. Upřímně si myslím, že kecá a jen nestíhá.
Vozím mu cihly v kolečku, kam si řekne a ušetřím mu tak trochu času. Má tam pod sebou několik učňů, kteří si míchají maltu a staví tak jim tam trochu pomáhám.
"Kdybys chtěl můžu nějak zařídit, pokud bys mi pomáhal častěji a delší dobu, sehnal bych ti nějaké osvědčení." Mrknul na mě šibalsky Valach, když jsem mu dovezl další várku.
"Pochybuji, že za vození cihel se dávají výuční listy." Poznamenal jsem a utřel si pot z čela. Jeho oči se rozzářili.
"Takový čestý vyznamenání za voziče cihel jen tak někdo mít nebude." Podíval se vedle sebe na jednoho z nemotornějších učňů. "Bohouši ty jsi teda pěkný pařez." Konstatoval po zhodnocení jeho práce. Bohouš zrudl a dál se věnoval své činnosti.
"Rád to dávám Bohoušovi sežrat. On se totiž jmenuje Pařez." Hlasitě se rozchechtal a bylo mu úplně jedno, že mladík slyší každé jeho slovo.
Večer jsem zase sloužil. Strýc se usadil u stolu s nějakýma paninkama.
Slyšel jsem jednu větu a rozhodl jsem se ho pro tento večer vyignorovat.
"Drahá, ty jsi tak úžasná, dneska v noci tě příjdu zahřát, neboj se." Líbnul jí na tvář a mně se chtělo zvracet.
Vpustil jsem si k sobě Dýru abych si nepřipadal v narvané hospodě tak sám. Tenhle večer se dal přežít.
Xaverius 21. 9. 2022
ČTEŠ
Jsi mým snem
RandomDeník šestnáctiletého Xaveriuse. Žije se svým strýcem a tetou ve městě v horách, protože se jeho rodiče o něj nedovedli pořádně postarat. Jelikož je ve společnosti svého strýce, kterého zná celé město, poměrně rychle se seznamuje s každým občanem. P...
