Jsi mým snem

Krušná noc

Valach dnes zabodoval. Hráli se kuželky a pokaždé když shodil všech 9 dav řval a fandil.
Seznámil jsem se se situací. Když je shodí třikrát po sobě tak platí zelenou pro všechny a když pětkrát, platí celou útratu. Viděl jsem na jeho šibalském úsměvu, že kdyby chtěl, tak jich dá za sebou i deset, ale že fakt platit nechce.
Hodil třetí devítku v řadě. Halas a ruch se rozezněl. Běžel jsem za pult a nalil zelenou pro všechny. Okamžitě byla fuč.
Další hod ale minul.
"Škrte!" Rozkřičel se jeden a další následovali. Pokřikovali na něj hnusné nadávky a on se jim s úšklebkem ukláněl.
"Hej mladej, jedno pivko." Okřikl mě muž od kulečníkového stolu a jeden ze stálejších hostů se do něj hned obořil.
"To je Tichej Honza, žádnej mladej!" Zahalekal opilecky.
Zase to jméno.
Přízvisko.
Titul.
"To nemění nic na tom, že chci pivo." Obořil se na něj nazpět. "Buď tak hodný a dones mi ho." Podíval se na mě. Jen jsem kývnul.
Věděl jsem, že za mnou se to strhne. Že pokud odejdu, bude zle. Ale já nedokázal zůstat. Zašel jsem za pult a natočil pivo. Slyšel jsem rachot a ryk.
Rozezněl se strýcův křik. Očividně se právě přišel podívat, jak to jde. Nadechl jsem se, vzal pivo a vešel zpět mezi lidi. Muž od kulečníku se krčil v jeho stínu a zakrýval si rukou nos.
Strýc hulákal na opilce, který hádku zkonstruoval a vyhrožoval mu. Ve chvíli kdy jsem se strýci dostal do zorného pole umlkl.
"Xaverie, vypadni." Zaskřípěl zuby. Odložil jsem půl litr na nejbližší stůl a zamířil jsem pryč. Valach se na mě ještě stihl konejšivě usmát.
Zamkl jsem se u sebe v pokoji a pokoušel jsem se spát. Nešlo to. Stále jsem myslel na hádku, na rvačku... a na dívku ve žluté bundě.
Strýc mi pak kolem třetí ráno začal bušit na dveře a řvát, co všechno prý jsem. Byl to dlouhý seznam a jediné mé označení nebylo slušné.

Xaverius 26. 8. 2022