Očekával jsem, že to bude hrůza, ale nečekal jsem, že až taková. V mém oboru, jsme ve třídě čtyři kluci a dvacet holek. Většina holek jsou nány namyšlený a řekl bych, že to budou ambiciózní svině. Super!
Třídní učitelka vypadá celkem v pohodě.
Dojíždím čtyřicet minut busem. Jsem rád, že to není víc. U rodičů jsem chodil pěšky asi hodinu, protože mi rodiče nebyli schopní přispět na jízdenky.
Co se týče mého pokoje, vybral jsem si barvy. Dvě stěny budu mít jako světle modrý mramor a druhé dvě budou krémově bílé. Nedělám si srandu. V tom katalogu je to fakt takto napsané. Sám bych to nevymyslel. Stačí už jen skočit do obchodu a pořídit barvy.
Strýc má nějaké malířské potřeby, tak se s ním pokusím domluvit, nejspíš to bude za nějakou tu službu v baru navíc.
Dýra se na mě dívá hrozně vycítavě, když ráno odcházím a vracím se až odpoledne. Mrzí mě, že tam musím chodit. Rád bych trávil víc času s ní. Myslím, že by to bylo společensky přínosnější.
Za odměnu, že na mě trpělivě čeká, jí beru na dvojnásobně dlouhé odpolední procházky a zdá se, že to jako omluva stačí.
Už jsme se spolu naučili spoustu povelů. Pracujeme na "lehni a otoč se na záda". Nevím, jak se to říká správně, ale řekl bych, že mi rozumí, co po ní chci, jen je na to moc líná a připadá jí to jako zbytečný povel. Asi stejně jako mi připadá trávit čas s těma hlupákama ve škole.
Xaverius 5. 9. 2022
ČTEŠ
Jsi mým snem
RandomDeník šestnáctiletého Xaveriuse. Žije se svým strýcem a tetou ve městě v horách, protože se jeho rodiče o něj nedovedli pořádně postarat. Jelikož je ve společnosti svého strýce, kterého zná celé město, poměrně rychle se seznamuje s každým občanem. P...
