Šla jsem domů z práce. Hrozně jsem se bála a spěchala. Podzim byl moje oblíbená část roku, přece jen ty barvy, západy a východy slunce, ranní mlhy....mají něco do sebe, ale to brzké stmívání je děsivé.
Hlavně když pořád koukáte na horrory. To jste potom tak trochu paranoidní. I když Nezhasínej, bylo fakt děsivý, přísahám. Když mi hlavou problikne vzpomínka na ten film ještě zrychlím. Teď se moje chůze podobá spíš běhu.
Za mnou se ozve rána. Jako by něco spadlo. Hruď se mi nervozitou stáhne a pomalu se s bušícím srdcem otočím. Pod světlem lampy uvidím jen jak se ke mě kutálí flaška od piva. Jako ve skutečným hororu! Začínám panikařit a cítím jak se mi potí ruce, když v tom se objeví bílá kočka. Ladně přeběhne silnici a zmizí v mlze. Na mě se ani nepodívala.
Zatřepu hlavou, vytěsním Nezhasínej z mysli a radši se tedy pomalu rozejdu směrem domů. V tom narazím do něčí hrudi. Polekaně vyjeknu a otočím se, abych se dotyčnému omluvila, ale vypadne mi vítr z plachet.
Muž přede mnou byl tím nejhezčím, jakého jsem kdy spatřila.
Vypadal jako anděl.
"Nechtěla jsem." Vykoktala jsem a bylo to tak trapné. Muži se pobaveně zaleskly tmavé oči.
"To nic. Vše v pořádku?" Projede mě zvědavým, ovšem trochu znuděným pohledem. Dokonce i hlas má dokonalý.
"Nemělo by?" Svoje zmatení ani nemusím hrát. Proč se mě ptá, jestli je vše v pořádku?
"Plížíš se tady jako masový vrah." Slabě se zasměje neznámý muž. Přimhouřím oči. Nevím proč, ale mám pocit jako bych ho znala. Takový ten příjemný, hřejivý pocit v žaludku, který přímo volá slovo domov.
"Co když jsem masový vrah?" Usměji se na něj.
"Pak bych se měl bát." Uculí se muž, tak že se mu ukážou dolíčky. Dolíčky! Úsměv mu oplatím. Po chvíli muž příjemné ticho opět přeruší.
"Smím tě doprovodit?" Po chvíli váhání obezřetně přikývnu. Nakonec se tedy rozejdu s neznámým mužem po boku a kupodivu se cítím bezpečněji.
Asi šestý smysl...
_________
Co na první den říkáte?
P. ❤️
Opraveno 5.8 2023
ČTEŠ
Save me, Angel || H.S
Fanfiction"Zachránil jsi mě. Jenže nikdo nezachránil tebe. A proto teď stojím tady a bolí to. Fakt to bolí. Víš?" Potřebovala pomoc. Nemohl jsem jí ignorovat. Proto jsem se za ní vydal. I přes tu krutou cenu. A kdo že to vlastně jsem? Lidé nás nazývají andě...
