"Dobré ráno." Prohlásím a rozcuchám Zaynovi vlasy.
"Hej!" Prskne a začne si je přečesávat prsty. Sednu si vedle něj a z konvice si naleji kávu. Porozhlédnu se po stole a mojí pozornost získají palačinky. Pár si jích naberu a všimnu si Harryho zpomalených pohybů.
"Jsi v pořádku?"
To je to, umírám. V tuto chvíli mám asi týden života.
"V rámci možností jsem v pořádku." Usměje se na mě. "Ale ty vypadáš nějak otřeseně."
"Řekni to." Zamumlá Zayn a chytí mě za ruku. "Stejně se to musí jednou dozvědět."
"Psal mi, ehm, psal mi on. Poslal mi dopis." Zamumlám a Zayn mi přejede palcem přes klouby. Vidím, jak Harrymu ztmavly oči a jak naštvaně zatnul pěsti.
"Jde před soud. Je naštvaný a em, chce mě zabít, hádám. Má několik dobrých právníků, prý mu nic neudělají." Zamumlám a nervózně si koušu ret.
"Může ti lhát." Konstatuje Liam zamyšleně.
"Ať je to jakkoli, nedovolíme, aby ti ublížil." Všichni to odkývnou a v očích mají tolik upřímného odhodlání, že se bojím, aby tohle nebyl jen sen.
"Takže konec vážných témat." Zasměje se Louis.
"Co podnikneme dneska?"
______
Vylezu z auta a hned se do mě pustí studený vítr. Strčím ruce do kapsy a našpulím pusu.
"Asi to přece jen byl špatný nápad." Připustí Louis a Liam mu ze srandy vlepí malý pohlavek.
"Lidi, na pobřeží se dají dělat i jiné věci než se koupat." Chechtne se Harry.
"Jako třeba co?" Zeptám se zvědavě a otočím se směrem k němu. Obejde auto a odemkne kufr. Vytáhne kytaru, piknikový koš a deku.
"Ty jsi prostě geniální." Chechtnu se a jdu mu pomoc to všechno pobrat.
Všichni sejdeme z travnatého kopce dolů a spadne mi brada. Moře je úžasně čisté a odráží paprsky slunce. Úžasně se třpytí a místy odráží i šedé mraky nad námi. V dálce dokonce plavou kachny. Vlny omývají písčitou pláž, kde není žádný člověk.
"Páni."
"Jo." Pousměje se Harry a vidím, jak se mu v očích lesknou slzy. Nijak to nekomentuji jen si opět propletu prsty.
______
Piknik jsme si udělali na pláži a po jídle vytáhl Niall kytaru. Společně jsme si vykřičely plíce a až jsme přišly o hlas tak jsme si lehly na záda a pozorovaly červánky.
"Víte, seznámil jsem vás všechny naschvál." Řekne Harry a hlas se mu lehce třese. Otočím hlavu směrem k němu, leží s oběma ruka překříženýma za hlavou. Obličej mu ozařuje oranžové světlo zapadajícího slunce a jeho tetování vynikají víc. V zelených očích se mu odráží obloha a vypadá tak zraněně, vypadá jako anděl. Spadlý anděl.
"Všichni jste byli zlomení. Osamělí." Pokračuje a zavře oči. Cítím jak se mě zmocňuje podivný pocit vděku, zoufalství a lásky.
"Myslím, že důvodem toho proč jsem tady je abych pomohl lidem. Jen co jsem viděl vás, bylo mi jasné, že potřebujete lásku. Každý z vás. Také jsem věděl, že nemám dost času na to bych vám pomohl. Udělali jsme spolu co se dalo. Zamiloval jsem si vás, jste pro mě jako rodina. Jenže umírám. Vím, že když musíte věci zvládnout sami, nést je sami, je to příliš těžké, ale když na to nejste sami, dá se to zvládnout. Vše se dá zvládnout." Znovu zhluboka vydechne Harry a znovu cítím ten nůž otáčející se v mém uzdravujícím se srdci.
"Takhle nemluv, ještě nejsi mrtvý."
"Ale budu a nebude to za dlouho." Vydechne a ten nůž v mém srdci bodl znovu a hlouběji.
"Ale teď všichni žijeme." Konstatuje Louis. "Pojďme si to užít." Říká a přitom už stojí a svléká si tričko.
"Co?" Zůstane jen v boxerkách a usměje se na nás.
"Neláká vás zaplavat si v moři v říjnu za západu sluníčka?" A rozbíhá se po pláži. My ostatní si vyměníme pohledy a následujeme ho.
O chvíli později jsme v ledové vodě a se západ slunce na sebe se smíchem šplícháme vodu.
A jediné co cítím je radost.
ČTEŠ
Save me, Angel || H.S
Fiksi Penggemar"Zachránil jsi mě. Jenže nikdo nezachránil tebe. A proto teď stojím tady a bolí to. Fakt to bolí. Víš?" Potřebovala pomoc. Nemohl jsem jí ignorovat. Proto jsem se za ní vydal. I přes tu krutou cenu. A kdo že to vlastně jsem? Lidé nás nazývají andě...
