S povzdechem vyjdu ze školy a okamžitě mě zmáčí déšť. Ledový déšť. A to ráno svítilo sluníčko. Na nic nečekám a seběhnu schody, jenže vedle mě zastaví známé, černé auto. Otočím hlavu a uvidím Harryho. Naznačí ať nastoupím. Zavrtím hlavou na znamení že ne. Proto stáhne okénko a zamračí se na mě.
"Zmrzneš Lottie. Nastup."
"Zamokřím ti sedačku a nechci otravovat." Je to slabá výmluva. Nechci s ním být v blízkosti, kvůli tomu včerejšku. Nikdo mě nikdy nevyděl sesypat se a pak přijde Harry a otočí mi život vzhůru nohama.
"Kdyby mi to vadilo tak se tě neptám. Nastup než se rozpustíš." Uculí se Harry a vím, že nemá cenu se hádat. Už teď mrznu. Bez dalších protestů tedy nastoupím. Okamžitě ucítí teplo a už známou vůni připomínající vanilku, čaj a něco co není schopná určit.
Tašku si hodím pod nohy a natáhnu se pro pás. Konečně se otočím na kudrnáče při čemž natáhnu zmrzlé ruce k topení.
"Děkuji, bez tebe bych asi fakt umrzla." Zamumlám, abych porušila napjatou atmosféru.
"Jsem rád, že se tak nestalo, sunshine." Zasměje se a zrudnu díky té přezdívce. Sunshine. Matně si vzpomínám, že mi tak řekl i včera. Je to milé a líbí se mi to. Harry si sundá svoji černou mikinu a podá mi ji.
"Kam to bude?" Promluví, když si ji přetáhnu přes hlavu a musím se uculit nad tvou vůní.
"Um, do cukrárny" Oplatím mu úsměv. Jen ten můj vypadá unaveněji.
"Nechodíš tam nějak často? Totiž, co tě znám jsi tam každý den."
"Vzala jsem si směnu za kamarádku je nemocná." To že jsem lhala by poznal i slepec. Každopádně Harry se to prozatím rozhodl neřešit. Tak jen zařadil a vyjel od školy.
Cinkne telefon. Když se na něj podívám cítím, jak mi samovolně zmizí úsměv a protočím očima, i když se mi protočí žaludek.
Zpráva od: Matt Brennan
Dnes dojedu domů, zlato.
Uvař večeři a ukliď. Miluju tě.
_______
"Děkuji za odvoz." Zamumlám a vystoupím z auta. Okamžitě na mě začnou dopadat ledové kapky, které jsou jako malé nože.
"Rádo se stalo." Prohlásí Harry a objeví se vedle mě. A nechápu co tu dělá. To už mě objímá kolem pasu a druhou rukou mi nad hlavou drží jeho nepromokavou, koženou bundu a přebíháme ulici až do cukrárny.
"Po směně tě hodím domů. To počasí se mi nelíbí. Ještě by tě někdo přepadl."
ČTEŠ
Save me, Angel || H.S
Fanfiction"Zachránil jsi mě. Jenže nikdo nezachránil tebe. A proto teď stojím tady a bolí to. Fakt to bolí. Víš?" Potřebovala pomoc. Nemohl jsem jí ignorovat. Proto jsem se za ní vydal. I přes tu krutou cenu. A kdo že to vlastně jsem? Lidé nás nazývají andě...
