Bouchnou dveře od našeho bytu. Při tom zvuku vylekaně nadskočím. Teprve před pár dny mi zmizely všechny modřiny.
Najednou se mi kolem pasu obmotají ruce. Vyděšeně sebou cuknu a vypísknu. Reakcí je Mattův smích. Má dobrou náladu. To je dobře. Moc dobře.
"Pořád jsi tak lekavá." Uculí se a položí hlavu mezi můj krk a rameno. Z jeho dechu necítím žádný alkohol, jen příjemnou vůni máty.
"Kouzelně to voní." Zamumlá a přejede mi nosem po krku. Donutím se falešně usmát a stát uvolněně.
"Dělám tvoje oblíbené, rybu a americké brambory." Povím a zním tak křečovitě, až se mi z toho chce brečet. Bože, pořád jen brečím.
"Počkám v obýváku, dneska je fotbal." Plácne mě přes zadek a odejde. Jen zavřu oči a vydechnu a otočím rybu na pánvičce. Nesmím to spálit.
______
"Tomlinson!"
A sakra. Matt rozrazí dveře jejich ložnice a v ruce má můj telefon. Vypadá fakt vytočeně.
"Můžeš mi vysvětlit co to je! Já tě živým, nechávám tě tu bydlet, celej zkurvenej týden jsem makal a ty se mezitím kurvíš s nějakým ubožákem?!"
"N-Není t...."
"Měl jsem je kurva poslechnout. Všichni mi říkali, že si s tebou nemám začínat. Že mi zničíš život. A teď jsme tady!" Jeho prsty mi obmotaly zápěstí a přitiskl mě ke hrubě zdi. Přitom jsem se zády bouchla o kliku a v tom místě mi začala tepat pichlavá bolest.
"Nikdy se nepoučíš, slečno Tomlinson." Pevně stiskne oči k sobě, když se jeho dlaň setkala s mojí tváří a bolestivě zaúpím. Uhodil mě takovou silou, že jsem spadla a druhou ránu mi dal roh kuchyňské linky. Cítila jsem jak mi ze spánku vytéká pramínek krve a před očima se mi dělaly mžitky. Nestihla jsem se ani nadechnout, když mě hrubě chytil za vlasy a vytáhl do kleku.
"Podívej se na sebe. Jsi ubohá."
"Prosím." Vzlyknu a zavřu oči.
A znovu mě praštil. Tentokrát do břicha, rána mě donutila znovu spadnout na zem. Vyrazil mi dech a snažila jsem se sípavě nadechnout, ale znovu do mě kopl. Byl vzteky bez sebe. Snažila jsem se odplazit co nejdál, ale chytil mě za vlasy a hodil zpět do kuchyně. Sedl si na mě a znovu do mě začal mlátit pěstí.
Už jsem neměla sílu, abych se bránila. Po pár kopancích jsem rány už ani nevnímala. Cítila jsem jen otupělou bolest a slzy na mých tvářích.
A pak to přestalo. Zvedl se z mého zničeného těla a tím polevil tlak jeho váhy na mém břichu, i tak jsem se nemohla nadechnout. Ten pocit, kdy na mě sedí, přesto nezmizel. Ten tlak na mé hrudi. Ta smyčka kolem mých plic.
Dveře se bouchly a zvuk kroků se rozléhal bytem.
Adrenalin mi pořád proudil pomláceným tělem a donutil mě zvednout se z podlahy. Nezemřu. Při těch pohybech se znovu rozeřvala všechna ta bolest a tiše jsem zakňučela.
Přesně jak opuštěné, domlácené štěně.
Pomalu jsem dokulhala do koupelny a nenamáhala jsem se podívat do zrcadla. Moc dobře vím, co bych tam viděla. Pomalu jsem ze sebe sundala oblečení a bez pohledu na své tělo jsem na sebe nechala jemně dopadat kapky teplé vody.
A rozvzlykala jsem se tak moc až jsem si musela zakrýt pusu.
ČTEŠ
Save me, Angel || H.S
Fanfiction"Zachránil jsi mě. Jenže nikdo nezachránil tebe. A proto teď stojím tady a bolí to. Fakt to bolí. Víš?" Potřebovala pomoc. Nemohl jsem jí ignorovat. Proto jsem se za ní vydal. I přes tu krutou cenu. A kdo že to vlastně jsem? Lidé nás nazývají andě...
