Modřina na mém obličeji už nebyla tak děsná. Celý zbytek včerejšího dne jsem si ji chladila. Proto dnes nebyl problém zakrýt ji make-upem. Zbytek mého těla na tom byl hůř. Proto jsem na dnešek zvolila tmavě modrý rolák, který zvýrazňoval moje světle modré oči a černé džíny.
A donutila jsem své unavené tělo sednout do auta.
Musela jsem do práce.
_____
"Ahoj, sunshine." Jeho chraplavý hlas mě donutí zvednout hlavu. Otočila jsem se k němu čelem a uviděla jsem svého anděla v celé své kráse. Dnes na sobě měl hnědý svetr a světle zelené kalhoty. Slušelo mu to. Přezdívka, kterou mi dal mi vykouzlí malý úsměv na tváři.
"Jako vždycky?" Zeptám se a sleduji jak se Harrymu pomalu vytratí úsměv a očima si prohlíží mou tvář. Jako by věděl co se stalo. Jako by věděl co se schovává pod vším tím make-upem. Ten pohled mi není vůbec příjemný a tak se otočím, zády k němu a začnu připravovat kávu.
"Máš nějaké plány na víkend?" Zeptá se, když se otočím a položím před něj jeho kávu. Pohled, ale nezvednu. Nezvládla bych jeho všímavé oči.
"Ani ne." Zamumlám nakonec.
"To je dobře. Víš, vymyslel jsem nám plán. V Hyde Parku se koná festival. Budou tam kolotoče, živá hudba a všechny další blbovinky." Konečně zvednu hlavu a uvidím Harryho zelené oči, jak září nadšením a dolíčky, kvůli obrovskému úsměvu. Je mi líto, že mu musím zkazit radost.
"Harry. Zní to úžasně, ale nemůžu. Můj přítel dojel z pracovní cesty a... no a- "
"Chápu, chcete být spolu." Skočí mi do toho koktání Harry s podivným výrazem, který si vyložím tak, že je mu to líto. Zbytek směny konverzace opět plynula sama od sebe a ani jednou nenastalo trapné ticho. Oba jsme dělaly jako by nic. Harry byl opět ve své kůži a házel úsměvy všude okolo sebe. Jen v jeho očích chyběla ta jiskra.
_____
"Hotovo!" Vyjekne kudrnáč šťastně. Jak už bylo zvykem, pomohl mi i s úklidem. Jedno malé dítě těsně před zavíračkou shodilo zmrzlinový pohár ze stolu, takže všude byla šlehačka a střepy. Můj andílek se nabídnul, že to uklidí on. To byla nabídka, která nejde odmítnout.
"Můžu tě zase odvést?" Zeptá se Harry a z kasy u kalhot vytahuje klíče od auta.
"No tak. Přece nepůjdeš pěšky. Venku zase mrze." Pokračuje, když si všimne mého váhání.
"Tak dobře. Ale jenom k začátku ulice." Zamumlám rezignovaně a všimnu si jeho starostlivého pohledu. Nic, ale neřekne a jen počká než zamknu cukrárnu.
Podrží mi dveře od auta na což se dočká mého tichého poděkování a oběhne auto. Připoutá se a zapne topení. Na Listopad je opravdu zima.
Harry vyjede z parkoviště a radši otočím hlavu k okýnku.
"Takže máš přítele?" Ptá se, aby prolomil ticho.
"Jmenuje se Matt." Odpovím a pořád se dívám z okna. Nerozbrečím se. Nerozbrečím se.
Zbytek cesty je ticho, Harry jednou rukou svírá volant až má bílé klouby a druhou má opřenou o okénko a lehce se mračí. Vypadá zamyšleně. Po tiché, nekonečné cestě Harry zastaví u kraje ulice.
Zašeptám něco, co mělo být děkuji a chystám se vystoupit, ale Harry mě ještě chytí za ruku. Nezvládnu potlačit tiché syknutí a Harry mi zápěstí hned pustí. Chvíli je ticho a přehluší ho až Harry.
"Kdyby se cokoliv dělo, řekneš mi, že ano?"
"Všichni máme nějakého strašáka ve skříni." Zabouchnu dveře od auta a rozběhnu se domů.
ČTEŠ
Save me, Angel || H.S
Fanfiction"Zachránil jsi mě. Jenže nikdo nezachránil tebe. A proto teď stojím tady a bolí to. Fakt to bolí. Víš?" Potřebovala pomoc. Nemohl jsem jí ignorovat. Proto jsem se za ní vydal. I přes tu krutou cenu. A kdo že to vlastně jsem? Lidé nás nazývají andě...
