"Proč si myslíš, že je to tvoje chyba?" Zašeptá Zayn a v očích mu září tolik emocí, že je nejsem schopná všechny rozeznat. Otřu si oči a donutím tu smyčku kolem mých plic, aby povolila. Musela jsem dýchat.
"Moje máma zemřela když mi bylo sedm. Chtěla jsem jít na balat. Ona ne, ale já ji donutila. Když jsme vyšli po konci představení, byla jsem nadšená. Mluvila jsem na ni, smála se a rozptylovala ji. Tak moc, že si neuvědomila, že jsme na přechodě. Pak ji srazilo auto. Zemřela v sanitce." Dostanu ze sebe a divým se, že mi přes vzlyky vůbec rozuměli.
"Nebyla to tvoje chyba." Ozve se Niallův smutný hlas a všichni s ním souhlasí. Až na mě.
"Nejde to tak snadno." Zamumlám a zaryji si nehty víc do dlaně. Musím dýchat.
"Můj otec si o několik let později našel novou ženu, jednoho dne šli na párty a řídil opilý. Vjel do protisměru a to je oba stálo život. Mě si o několik měsíců později adoptovali Tomlinsonovi. Jejich smrt mi ani nijak neublížila. Svého otce jsem ráda nikdy neměla, po smrti mé mámy se náš vztah jen zhoršil." A je to venku. Nevím, jak se ohledně toho cítit. Na jednu stranu je úleva že o tom ví, ale pak je tady ten hnusný pocit, který říká, že to použijí proti mě. Ví, co mě zraňuje a teď ví jak mi ublížit. Neměla bych jak se bránit, kdyby chtěli, mohli by mě zlomit.
"Teď na to nejsi sama." Usměje se na mě Liam a vidím v něm čisté pochopení, žádná lítost ani nechuť jen pochopení.
"Jsi silná, nejsilnější koho znám a do teď jsi vše zvládala sama, už nikdy nebudeš muset. Vždy tu bude pro tebe." Nemusíme to říkat ani nahlas, všichni víme, že to pro každého to platí. Nikdo z nás už nebude muset bojovat sám. A je to tak krásný pocit.
"Celkem bych teď pustil Zaklínače." Řekne najednou Louis a všechny nás rozesměje. Přejedu mu palcem po ruce a Zayn už zapíná Netflix.
Nic zvláštního neudělali, jen mě vyslechli a ujistili mě, že tu jsou a vždy budou a jsem jim tak vděčná. Nejsou slova pro to, jak moc pro mě znamenají.
________
"Co to bude?" Ozve se za mnou hlas Zayna a musím se usmát.
"Nic zvláštního, k večeři budou jen toasty." Zayn si stoupne vedle mě a usměje se na mě.
Najednou se jeho výraz změní. Předtím byl usměvavý a v očích mu jiskřilo, teď má nečitelný obličej, ale v očích má strach.
"Co je to?" Zeptá se potichu a všimnu si, že zatne pěsti. Hned na to je uvolní a takhle pořád dokola. Trochu mě vyděsí a tak od něj nechápavě odstoupím.
Všimne si toho a lehce se uklidní, pořád je ale napnutý.
"Co je to?" Zopakuje a zvedne mi ruku. Ne. Odhrne mi rukáv mikiny a objeví tak moje hojící se jizvy. Ne. Tohle ne. Nejsem schopná nic říct, cítím jak blednu. Chci něco říct, ale jen otevírám a zavírám pusu jako ryba. Tohle ne.
Očima přeskakuji z jizev na jeho lesklé oči a pořád dokola. Ne. Dýchej. Musím dýchat.
"Kde všude?" Dostane ze sebe zlomeně a jedna slza mi steče po nosu.
Otočím se a vyběhnu z kuchyně ke mě do pokoje. Ne. Ne. Opřu se o zeď a znovu si připomenu, že musím dýchat. Dveře se, se skřípáním otevřou a vím, že je to Zayn. Nic neřekne jen si sedne vedle mě a obejme mě.
"Proč si to děláš?" Zeptá se a na konci mu přeskočí hlas. Nemám odpověď, co bych mu řekla a tak jen zavrtím hlavou, kterou mám položenou mezi jeho krkem a ramenem.
"Už jsem čistá. Co znám Harryho, ublížila jsem si jen jednou." Dostanu ze sebe a snažím se zastavit vzlyky.
"Pomůžu ti, jen mi musíš říct proč." Zamumlá mi do vlasů a pak mě opatrně políbí na tvář. Zvednu se a z jedné z mých knih vytáhnu dopis, který mi poslal Matt. Beze slov mu ho podám a pak se vysmrkám.
"Kurva." Zamumlá a po chvíli si mě znovu stáhne na sebe a cítím, jak mi na ruku dopadla jedna jeho slza.
"Budeš v pořádku. Postarám se o to." Slíbí mi tiše do ucha a z nějakého důvodu mu uvěřím.
ČTEŠ
Save me, Angel || H.S
Fanfiction"Zachránil jsi mě. Jenže nikdo nezachránil tebe. A proto teď stojím tady a bolí to. Fakt to bolí. Víš?" Potřebovala pomoc. Nemohl jsem jí ignorovat. Proto jsem se za ní vydal. I přes tu krutou cenu. A kdo že to vlastně jsem? Lidé nás nazývají andě...
