Save me, Angel || H.S

6.Den - první část

Stavím se v cukrárně. Dojdu kolem 17. Potom, jestli dovolíš, bych tě rád někam vzal. - H.

Přečtu smsku a na tváři se mi objeví překvapený úsměv. Přednášky mi končily před obědem, tím pádem i moje směna začíná a končí dřív. Zajímá mě, kam s Harrym pojedeme.

Ráno jsem se vzbudila v bezpečí jeho náruče. Společně jsme uvařily a snědly snídani a nakonec se mnou Harry šel až ke škole. Nenutil mě o tom mluvit. Ani o fotce na nočním stolku, na které jsem já a Matt, který mě objímá kolem pasu.

Opravdu je to můj strážný anděl. Pořád mi to připadalo podivné, kamaráda jsem neměla už dlouho, ale tenhle kudrnáč byl jako má část. Byl pro mě jako bráška a už teď bych za něj dala ruku do ohně.

Připadám jsi u něj líp než u svého opravdového bratra a to ho znám šest dní. Dokonce jsem zbytek noci neměla noční můry. Asi po dvou letech se aspoň trochu vyspala a to díky jemu. 

Šílený.

Když jsem mu u snídaně řekla jeho novou přezdívkou, zarazil se a udělal opravdu zvláštní obličej, ale nakonec jsme se oba začali smát. Já se smála. Opravdu jsem se zase smála. Upřímně a hlasitě. Jen díky mému andělíčkovi. Navíc se Harrymu jeho nová přezdívka líbila.

Jistě že můžeš, andělíčku strážníčku. -L.

Rychle odepíšu a začnu se věnovat zákazníkům. 

_____

"Ještě něco?" Zabručím nevrle. Tenhle kluk mě otravuje poslední hodinu a začínám se ho bát, postarší zákazník před chvílí odešel a teď už jsme sami. 

Kde jsi Harry?

"Tvoje číslo, kočko, nebo můžeš rovnou na kolena." Hodí po mě něco jako flirtující úsměv a obejde pult. Stojí tak blízko, že ucítím jeho dech na tváři a zatvářím se zhnuseně. Smrdí jako alkohol a cigerety. Je mi z toho na zvracení.

"Ne a vypadni odsuď." Začnu se od něj couvat, ale rychle se po mě natáhne a silně mě chytí za obličej, až musím zasyčet.

"Asi jsi mě špatně slyšel. Řekl jsem na kolena." Prskne a cítím jak mi jeho smradlavý dech naráží na obličej. Na hrudi ucítím známý, úzkostlivý tlak a do očí se mi opět začnou tlačit slzy. Bolestivě mi zmáčkne ramena a snaží se mě zatlačit dolů.

"Pust, bolí to." Dostanu ze sebe a přeskočí mi přitom hlas.

To ho naštve ještě víc zvedne pěst a rozmáchne se směrem k mému vyděšenému obličeji. Tváří mi projede ochromující bolest a zakřičím. Muž mě za vlasy bolestivě vytáhne zpět před něho a pevným stiskem na mých ramenech mě nutí padnout na kolena. Mám pocit, že mi zláme všechny kosti a tlak na hrudi stále sílí. Muž se mě chystá znovu uhodit, zavřu oči a připravuji se na nával bolesti. Ta však nepřichází.  

Otevřu oči a uvidím jak je na zemi. Muž nad ním ho drží za límec a druhou se napřahuje. Harry mu vrazí pěstí do nosu, až se ozve se hlasité křupnutí následované výkřikem. Automaticky začnu couvat, až narazím zády na zeď, po které sjedu. Pohlcuje panika a hrudník se mi stahuje čím dál tím víc. Jako by zmizel všechen kyslík. 

Zavřu oči a přitáhnu si kolena k hrudi.

"Hej, pšš. Už je dobře." Ne, není dobře. Chci křičet, ale nevyjde ze mě ani hláska. Další záchvat. Zakloním hlavu a snažím se přestat třást. Na veřejnosti se mi to nikdy nestalo. Harry to teď věděl. Ví, že mám záchvaty a ví, že nejsem normální.

"Lottie, Sunshine, dýchej zhluboka."  Ten hlas byl uklidňující a já mu věřila a tak jsem poslechla. A nadechla jsem se. Hrudí mi přitom projel plamen.

"Bolí to." Zavzlykám a po tvářích mi tečou další a další slzy. Přitom si držím pěst na hrudi a modlím se ať to přestane. Ať to přestane tak pálit. Ať to přestane bolet.

"Já vím, zlato. Musíš, ale dýchat. Nádech a výdech. Pěkně pomalu a zhluboka. Udělej to pro mě." Harry si přede mě klekl a přejížděl mi jemně po vlasech.

Hlavně nezapomeň dýchat...

_____

No, to se trochu zvrtlo....

P.❤️