Utírám vlhkou hadrou stůl a opět jsem myšlenkami u toho muže. Včera v noci mě doprovodil domů nejkrásnější muž, který kdy chodil po planetě Zemi, u bytovky kde bydlím se se mnou mile rozloučil a klidnou elegantní chůzí pokračoval dál.
Myslela jsem na něj i na přednášce ve škole. Studuji právnickou fakultu a jsem odhodlaná stát se její nejlepší studentkou. Potřebuji pomáhat lidem. Potřebuji se stát právničkou.
Dveře kavárny se otevřou a dovnitř vejde zákazník. Odložím hadr a zvednu hlavu. V tu chvíli cítím, jak mi brada klesá někam na podlahu. Je to on. Ten muž ze včerejška. Ten, na kterého celou dobu myslím. A to vlastně ani nevím jak se jmenuje.
Promnu si oči a přestanu myslet na blbosti, s blokem na objednávky se k němu rozejdu.
"Ahoj, začínám si myslet, že mě sleduješ." Krátce se zasměji a zastrčím si pramen zrzavých vlasů za ucho. Kudrnatý muž zvedne hlavu od jídelního lístku a uculí se na mě.
"Nikdy nevíš." Začne se smát i on. Zelené oči mu jen září. Chvíli se na sebe culíme, až po chvíli mi spadne úsměv.
Co to dělám? Mám přítele. Ne. Tohle ne, ucítím jak mě v očích začnou štípat slzy a rychle zamrkám. Nebudu brečet.
"Tak, co to bude?" Zeptám se a pokusím se pousmát. Podle vrásky mezi jeho obočím si musel všimnout, že je můj úsměv falešný.
"Jednu černou kávu, bez mlékia i cukru a čokoládový muffin, prosím." Jen kývnu, protože nevěřím svému hlasu a rozejdu se k pultu. Celou dobu se na mě dívá. Cítím, jak mi pohledem propaluje díru do zad.
Donesu mu objednávku a on mi s upřímným úsměvem poděkuje. Po jídle mi donese nádobí až k pultu a opře se o něj lokty. Přímo naproti mě. Znovu mě zachvátí ten pocit domova.
"Mimochodem jsem Harry."
"Lottie." Přijmu jeho nataženou ruku.
"Rád tě poznávám." Uculí se Harry tím svým dokonalým úsměvem, při kterém mu vyskočí dolíčky. Nějak si neumím pomoc a úsměv mu opětuji.
A tady to vše začalo....
_______
Tak to by byl den číslo dva...
Co říkáte?
P.❤️
Opraveno 6.8 2023
ČTEŠ
Save me, Angel || H.S
Fanfiction"Zachránil jsi mě. Jenže nikdo nezachránil tebe. A proto teď stojím tady a bolí to. Fakt to bolí. Víš?" Potřebovala pomoc. Nemohl jsem jí ignorovat. Proto jsem se za ní vydal. I přes tu krutou cenu. A kdo že to vlastně jsem? Lidé nás nazývají andě...
