Magic School

53.Kapitola

Prošli jsme hlavní branou školy. Spokojeně jsme kráčeli cestičkou k budově,když jsme zahlédli partu kluků, jak si mezi sebou kopou s fotbalovým míčem. Byly to prváci a už na pohled nevypadali na nějaké vzorné studenty. Natiskla jsem se víc k Erikovi, s pocitem že mě ochrání, kdyby se něco stalo. Ten se na mě jenom usmál a aniž by se ohlédl na ty kluky směřoval si to rovnou ke vchodovým dveřím.

Ti kluci si nás všimli a začali pískat. Což bylo asi na mě. Jenom jsem nad tím protočila oči a podívala se na Erika. Teď měl zamračený pohled a asi se mu vůbec nelíbilo, že jsme v blízkosti těchto kluků.

,,Hej! Eriku! Chytej!" zařval na něj nějaký kluk a kopl míč přímo na Erika. V tu ránu jakoby se čas zpomalil. Míč se řítil na Erika a já se zmohla pouze na sledování toho všeho.

Čekala jsem, že míč bude moc rychlí a Erika zasáhne, ale místo toho, Erik natáhl ruce před sebe a jakou si magickou silou odvrátil míč od něho. Míč se zastavil a nakonec spadl na zem.

Já měla vykulené oči a otevřenou pusu. Jak se mu tohle povedlo? To není možné. Jak mohl za takovou krátkou chvíli zareagovat?

,,Jak jsi to..." zeptala jsem se zmateně.

,,Kouzlo." jenom pokrčil rameny a dělal jakoby to bylo naprosto normální.

Ti kluci se jenom začali řehtat. Nechali jsme je být a odešli dovnitř.

,,Pořád nemůžu uvěřit tomu, jak jsi to udělal." řekla jsem mu, když jsme kráčeli po schodech nahoru.

,,Normálně." zasmál se. ,,Použil jsem kouzlo, aby mě ten míč nedostal na zem." řekl.

,,Chápu, že jsi už ve druháku a umíš toho mnohem víc, ale já sem asi nezapadám. Nechápu, co tady ještě dělám. Ostatní už umí aspoň dát hrnek do ruky pomocí kouzla a já ne. Kouzlit neumím, když chci něco vyčarovat, tak vyčaruju něco úplně jiného. Jsem na nic." zesmutněla jsem a zrychlila krok, takže jsem Erikovi trošku utekla.

,,Počkej Kate! O čem to mluvíš. To není pravda. Ty jsi dobrá. Možná ti to ze začátku nejde, ale uvidíš, budeš moc dobrá, až se zlepšíš. A neohlížej se na ostatní." přiběhl ke mě a pohladil mě po tváři.

,,Jestli chceš," začal Erik a díval se mi upřeně do očí. ,,mohl bych tě něco naučit..." ani to nestihl doříct a já se mu vrhla kolem krku.

,,Eriku, to by bylo úžasný! Děkuju moc! Miluju tě!" vypískla jsem a drtila ho v objetí.

Erik se jenom smál a objetí mi s radostí opětoval.

,,Taky tě moc miluju a proto ti i rád pomůžu." řekl a políbil mě.

,,No to je lásky." ozvalo se za námi.

Odtáhli jsme se od sebe a podívali se kdo nás vyrušil.

Byla to Dafné. Ano, ta Dafné, co se chová jako namyšlená fiflena. Ta, co jsem jí napsala na hlasovací lístek na královnu školy. Ta, co si myslí, že je nejmocnější čarodějnice.

,,Až se mi chce zvracet!" dodala Dafné a když procházela kolem nás, nezapoměla do mě ramenem šťouchnout.

,,Nech si svoje názory pro sebe, Dafné!" řekl jí Erik a zamračil se na ni.

,,Ale Eríčku, copak jsem ti udělala?" zavrněla Dafné a začala se svůdně přibližovat k Erikovi a mě si vůbec nevšímala.

Já jenom udiveně sledovala, jak mi ta mrcha nabaluje mého kluka, přímo před mýma očima.

Když už stála u Erika, svůdně se usmála, navlhčila rty a pak si zkousla spodní ret. Erik se na ni díval a pomalu začal uvolňovat své zamračené čelo.

,,Ty si snad nepamatuješ jak jsme spolu byly šťastní? Byly jsme ten nejhezčí pár." zavrněla mu do ucha ale snažila se, aby jsem jí i já dobře slyšela.

Erik se zavrtěl, pak se od Dafné o krok vzdálil a zamračil se ještě víc.

,,Co bylo, bylo! A už mě a Kate neotravuj!" řekl a přešel ke mě.

Přitáhl si mě k sobě za pas a usmál se na mě.

Dafné byla dost vytočená. Měla zamračený pohled a propalovala nás pohledem. Teda spíše mě.

Odfrkla si, pohodila vlasy a bez jakéhokoliv slova odešla.

Kdyż zašla za roh, jsem se od Erika odtáhla a podívala jsem se na něj se zdviženým obočím.

,,Ty jsi s ní chodil?!"