𝑇ℎ𝑒 𝐷𝑎𝑢𝑔ℎ𝑡𝑒𝑟 𝑂𝑓 𝑇ℎ𝑒 𝑀𝑜𝑜𝑛

꧁𝑘𝑎𝑝𝑖𝑡𝑜𝑙𝑎 4: 𝐵𝑟𝑜𝑑 𝐵𝑟𝑢𝑖𝑏𝑒𝑏꧂

Návštěvy Aragona a Mithrandira byly nějakou dobu méně časté.

Toho dne poslal stráž lesa za Brodem zprávu Imladris. Glorfindel, následovaný malou ozbrojenou jednotkou a Elenwë, se okamžitě vydal k Brodu.

Jakmile tam byli, rozdělili se. V zápalu akce Glorfindel zvedl mladého, zraněného hobita, kterého pronásledovali služebníci Temného pána, Nazgulové .

Glorfindel spěchal k Roklince a požádal zbytek skupiny, aby chránil Brod, který vedl do údolí Imladris.

Když se Sauronovi sluhové přiblížili, Elenwë cítila, jak ji překračuje velká síla. Tam dva metry od ní, Bruinen pokojně proudil.

Elenwë sesedla z koně a vstoupila do vody. Nevěděla proč, ale požádala řeku, aby je ochránila,a vdechla proudu všechnu svou vůli a sílu.

Okamžitě ji přepadl pocit plnosti. Konečně byla celá. Jak mohla žít, když jí chyběla polovina její osobnosti?

Nevěděla a vlastně ani nestála o to mít důvod. Teď byla Elenwë a řeka třásla jejím hněvem.

Nezgúlové vstoupili do vody, jisti samy sebou. Elenwë přikázala Bruinenům, aby je utopili. Okamžitě se ozvat tlumený řev.

Vlny se v dálce zvedly a bez dalšího čekání odnesly koně černých jezdců.

Ostatní elfové nic neviděli.

Elenwë by neměla chuť jim vysvětlovat, že si právě uvědomila, že má vodu pod kontrolou.
Doprovázející elfové chválili reakci přírody a Elenwë měla tisíc otázek.

Glorfindel dorazil do Imladris ve spěchu. Hobit umíral. Jeho zranění bylo způsobeno Morgulskou čepelí.

Tyto čepele jsou zlé, jakmile se vrátila do budov, lord Elrond požadoval její přítomnost po Hobitově boku.

Elenwë přispěchala a dorazila k lůžku umírajícího může.

- Elenwë... Můžeš udělat něco pro jeho záchranu, udělej to rychle.

- Ano otče.

Elenwë se okamžitě dotkla rány zraněného muže na jeho levém rameni. Soustředila se a vizualizovala jed v jeho malém těle.

Opatrně, intelektuálně, jed znovu získala a schromáždila ho pod kůži těsně pod ranou. Byla stále více zaneprázdněná, pracovala rychleji a rychleji, s větší přesností.

Když dokončila práci se sběrem, uchopila tenkou čepel použitou na řezy.

Opatrně rozřízla kůži nad jeden a vyndala ho z těla polomuže. Pokračovala ve svém úkolu, dojít v těle může nebyli už žádné kapky jedu.

Obrátila se na svého otce a Mithrandira.
Byla v tom už dvě a půl hodiny. Neviděla plynout čas, ale teď se cítila slabá a vyčerpaná. Prohlédla do šedých očí svého otce.

- Teď je...mimo nebezpečí.

Elrond a Mithrandir si úlevou povzdechli

- V...Amin anta est, kaim. (Já... potřebuji si odpočinout.)

- Ano.

Když Elenwë začala odcházet, došla jí energie a nohy se jí podvolily.

Cítila, jak padá na zem, ale než prudce narazila na podlahu, obklopili jí dvě silné paže. Oči jí zakrýval světlý černý závoj a už neslyšela.  Když se její city po několika sekundách vrátili,  setkala se s ustaraným otcovým pohledem.

- To je v pořádku, Ada

Elrond svou dceru neposlouchal a položil jí jednu paži na záda a druhou pod kolena. Zvedl jí ze země, kde očividně byla v předchozí chvíli.

- Polož mě! Jsem pro tebe příliš těžký.

Elrond pevněji sevřel tělo své dcery tak, tě se nemohla pohnout. S dovedností a silou, kterou nikdy netušila, ji odnesl do jejího pokoje. Jakmile se Elenwë dotkla polštáře, vyčerpaná usla.

Druhý den, když se Elenwë probudila, šla do jídelny na snídani. Když se blížila, slyšela šťastné hlasy, které jí přicházely do uší. Stáli tam tři hobiti a také Aragorn.

Elenwë srdečně pozdravila svého tréninkového společníka. Jedli ve veselé atmosféře udržovanou přirozenou dobrou náladou hobitů.

Jmenovali se Sam, Smíšek a Pipin.

Chodec nabídl Elenwë souboj.

- Slyšel jsem, že seš stala nejlepším šermířem v Imladris, má drahá Elenwë!
Co když zkontrolujeme, že seš nestala silnější než já?

- Určitě jsem!

Odpověděla probodnutá až do morku kostí.

- Nemysli si, že mě snadno porazíš, malá Elenwë.

- Chtěla bych podotknout, že mi je šest set padesát osm let a tobě je teprve osmdesát..?

- osmdesát sedm ve skutečnosti.

- Aha! Na tak starého člověka jsi docela zachovaný.

- Ale mám trochu elfí krve, má drahá, od několika předků!

- Aha...tak to je ono.

- takže si dáme ten souboj?

Vyšli ven z jídelny a šly na výcvikový prostor. Vytáhli zbraně a navzájem se varovali. Chvíli se na sebe dívali, ani jeden z nich se neodvážil zahájit útok.

Najednou Elenwë vzlétla. Rychle zaútočila a Aragorn se odrazil. Údery následovali jeden za druhým a oba protivníci nebyli schopni toho druhého destabilizovat.

Náhle Aragorn udělal fintu a Elenwë se ocitla na zemi. Aragorn se spokojeně usmál.

- Jak to šlo?

Elenwë zametla nohama a chodec se na oplátku ocitl na zemi. Elenwë se nad ním sklonila než stačil vstát. Přiložila hrot svého meče na Aragornovo hrdlo a řekla:

- Člověk nesmí být nikdy příliš rychlý, aby získal vítězství, příteli!

- Já...byl jsem oklamán. Vyhrála jsi.

- Je to jen odložení, Aragorne.

- Tak dobře...en garde!

Vrátili se na místa. Oba byli na vynikající úrovni a zdálo se, že ani jeden není silnější než ten druhý.

Aragorn měl větší sílu než Elenwë, ale ona byla rychlejší a obratnější než on. Zatímco souboj trval dlouho, Lindir je přerušil.

- Paní Elenwë! pane Aragorne! Hobit se probudil!

Bojovníci okamžitě přestali bojovat a vložili zbraně zpět do pochvy. Přispěchali k lůžku rekonvalescenta a zjistili, že Hobit, i když je trochu unavený, je v pořádku.
Mladý Frodo pozdravil Elenwë a řekl:

- Bylo mi řečeno, že jste mě vyléčila vy, děkuji lady Elenwë.

- Jste srdečně zváni. Jsem ráda, že jsem mohla přispět k vašemu uzdravení.

Ostatní tři hobiti vstoupili do místnosti, aby pozdravili svého přítele a Elenwë, která potichu odcházela.

Uplynuly tři dny.

Frodo se nyní plně zotavil. Zcela náhle do Roklinky dorazila trpasličí delegace a muž z Gondoru, Boromir.