𝑇ℎ𝑒 𝐷𝑎𝑢𝑔ℎ𝑡𝑒𝑟 𝑂𝑓 𝑇ℎ𝑒 𝑀𝑜𝑜𝑛

꧁𝑘𝑎𝑝𝑖𝑡𝑜𝑙𝑎 12. 𝑂𝑏𝑟𝑎𝑛𝑎 ℎ𝑟𝑜𝑏𝑘𝑦꧂

Ráno přichází brzy.

- Kterým směrem půjdeme?

Zeptal se Boromir.

- Vratíme se spět do velké síně

Odpověděl Gandalf.

- Ale naše návštěva v této místnosti nebyla marná. Teď už vím, kde jsme. Tohle musí být, jak říká Gimli, Komnata v Mazarbulu a místnost musí být dvacátá první od severního konce. Takže budeme muset vyjít východním obloukem haly, jít doprava a na jih a jít dolů. Dvacátá první místnost musí být v sedmém patře, to znamená, šest pater nad tím Brána. Pojďme, vrátíme se do haly.

Sotva Gandalf pronesl tato slova, ozval se velký hluk:  dunivý válec, který jako by přicházel z dálky a vibroval v kamenné podlaze pod jejich nohama.

Vyděšeně skočili ke dveřím. Bum, bum, hluk se znovu převalil, jako by obrovské ruce proměňovaly samotné doly Morie v obrovský buben. Pak přišla exploze, kterou opakovala ozvěna: sálem zazněl velký roh, ke kterému se z dálky ozývaly další rohy a pronikavý výkřiky.

- Už jdou!

Vykřikl Legolas.

- Nemůžeme jít ven.

Řekl Gimli.

- Jsme v pasti!

Vykřikl flustrovaně Gandalf.

- Ach, proč jsem se zdržel? Jsme chyceni, stejně jako oni předtím. Ale tehdy jsem tu nebyl. Uvidíme co...

Bum, bum, stále bylo slyšet bubnování a stěny se třásly.

- Zabouchněte dveře a zablokujte je! A držte si zátěž na zádech tak dlouho, jak jen můžete. Možná ještě máme šanci najít cestu ven.

Dával Aragorn rozkazy.

- Ne! Nesmíte nás nechat se zavřít. Nechte dveře pootevřené! Půjdeme tudy, pokud budeme mít příležitost.

Řekl prozměnu Gandalf.

Zazněl nový chraplavý roh a ozval se pronikavý výkřik. Chodbou se ozvaly kroky. Když vězni tasili meče, ozvalo se cinkání a hřmění. Boromir se opřel o západní dveře.

-Jenom chvilku! Ještě to nezavírej! řekl Gandalf.

Přispěchal k Boromirovi a zvedl se do plné výšky.

-Kdo sem přichází rušit ostatky Balina, lorda z Morie," vykřikl hlasitě.

Ozvala se lavina chraplavého smíchu, jako když padající kámen klouže po studni, a ze středu hluku se zvedl hluboký, dominantní hlas. Bubny se valily do hlubin.

Gandalf se rychle postavil před úzký otvor dveří a postrčil hůl dopředu. Místnost a průchod venku osvětlil oslepující záblesk světla.

Čaroděj se chvíli díval ven. Než dveřmi proletěl šíp ,tak  se Gandalf vrhl dozadu.

-Jsou tu kosatky, ve velkém počtu,

řekl

- A některé z nich jsou velké a špatné: Černí Urus z Mordoru. Momentálně váhají, ale je tu ještě něco jiného. Myslím, že velký jeskynní troll , nebo několik. Neexistuje žádná naděje na útěk z této strany.

Elenwë zavřela oči. Musela to být noční můra! Takhle nezemřou, vězni v hrobce! -I když místo k smrti bylo velmi vhodné-

Zachvěla se a pevněji sevřela rukojeť Ant Estela. Pozorovala své společníky.

Všichni byli velmi bledí.

Legolas měl prsty pevně na luku a nervózně škubal pírkem na konci šípu, který si nařízl.

Frodo vytáhl žihadlo (malý meč) a stál vzpřímeně, trochu napjatý.

Dokonce ani Boromir a Aragorn nevypadali klidně.

Dveře se za chodu otevřely a do místnosti vstoupilo velké množství skřetů.

Vtrhli dovnitř. Všichni zuřivě bojovali.

Elenwë jim usekla hlavy, usekla jim nohy a vrazila meč do těl jejich špinavých útočníků.

Najednou se ve dveřích objevily dvě vysoké postavy.

Trolové.

Elenwë se zhluboka nadechla, aby uklidnila zběsilý tlukot svého srdce.

Narovnala se a rozběhla se k prvnímu trolovi. Přeřízla mu svaly na nohou a posunula se o několik metrů dozadu, aby se vyhnula obrovskému trollovu kyji.

Ohnal se po ní kyjempodruhé a Elenwë na ni vylezla. Vyskočila s mečem vpřed.

Čepel meče Estel zajela hluboko do slabého místa na  trolově krku.

Seskočila na zem a troll se jí zhroutil před nohama.

Rozhlédla se kolem sebe a zachytila více než obdivný pohled Legolase a Boromira.

Vyhledala druhého trolla, který stál tváří v tvář Frodovi.

Frodo se klubu vyhýbal, ale začínal mít potíže.

-Aragorne!

Rychle zakřičel

Isildurův dědic mu běžel na pomoc. Hned se trolovi postavil a ale po chvíli ho  udeřil kyj tvrdě do hrudi.

Uletěl – doslova – několik metrů, než se cestou setkal s kamennou zdí.

Omráčeně sjel po zdi na zem.

Elenwë se vrhla k bojujícímu Hobitovi.

Bylo příliš pozdě. Troll právě zabodl své kopí do Frodovy hrudi.

Legolas vztekle zaječel a zabodl trolovi šíp do hlavy a troll se zhroutil na zem, mrtvý.

Zbývající skřeti uprchli.

Společenstvo se k Frodovi rychle přiblížilo.

Aragorn, který se probral, se také přiblížil.

Všichni vypadali zoufale. Najednou, se Frodo otočil se a zakašlal.

-Ale pak......jak je to možné?
zeptal se Aragorn.

-Toto kopí by mohlo probodnout kance!

Frodo se usmál, když si roztáhl strany košile.

-Dárek od Bilba.

zamumlal a lapal po dechu.

-Mithril! Je to velmi cenný dárek! Jaké štěstí, že vám to Bilbo dal!

vykřikl Gimli.

-Ale jak to získal?

-Můj drahý Gimli, byl to Thorin, kdo mu ji dal jako odměnu za jeho pomoc při hledání Ereboru.

-To je velmi dobré a jsem rád, že vám posvátná trpasličí ruda zachrání život, pane Frodo.

-Nezůstávejme tady. Vraťme se.

řekl Legolas.

Rychle posbírali své věci a vyběhli ze síně, aby dosáhli mostu Khazad-Dûm.