꧁𝑘𝑎𝑝𝑖𝑡𝑜𝑙𝑎 13. 𝑀𝑜𝑠𝑡 𝐾𝑎𝑧𝑎𝑑-𝐷𝑢̂𝑚꧂

70 2 2
                                    

Jakmile opustili halu, nahrnuly se k nim pluky skřetů.

Členové společnosti zrychlili tempo, jak jen mohli.

Přibližovali se další a další skřeti.

Elenwë mohla být statečná, ale cítila, že ji opouští všechna naděje při pomyšlení na to, že zemře tak hluboko pod zemí.

Přicházeli na severní konec velké síně, když se náhle ozvaly zvuky bubnů, které otřásaly stěnami a podlahami Morie.

Orkové se na sebe vyděšeně podívali.

Elenwe nemohla přestat doufat. Pokud se skřeti bály... to bylo dobré znamení, ne?

Ale zvuky, které slyšeli, vymazaly všechny iluze.

Orkové prchali na všechny strany a křičeli hrůzou.

Gandalf zbledl a něco si zašeptal do vousů.

-Co je, Mithrandire?

zeptala se Elenwë

-Balrog, ohnivý démon ze starých časů.

odpověděl.

Legolas také zbledl a řekl:

-To není možné! To nemůže být!

-A přesto je! RYCHLE! BĚŽTE NA MOST A PŘES!

Spěchali a dosáhli mostu Khazad-Dûm.

Za nimi se rozzářila rudá záře

-Dívejte se dopředu!

vykřikl Gandalf.

- Most je blízko. Je to nebezpečné a úzké.

Najednou Frodo uviděl před sebou velkou černou propast. Na jejím konci zem zmizela a klesla do neznámé hloubky.

K vnějším dveřím se dalo dostat pouze po tenkém kamenném mostě bez okraje nebo zábradlí, který se klenul nad řezem jediného, ​​ostře skákajícího oblouku.

Byla to prastará obrana trpaslíků proti jakémukoli nepříteli, který by mohl dobyt První síň a vnější galerie.

Mohli projít pouze v jediném souboru.

Gandalf se zastavil na okraji a ostatní se shromáždili za ním.

-Převezmi vedení, Gimli! řekl. Pak Pipin a Smíšek. Jděte rovně a nahoru po schodech za dveřmi!

Mezi ně dopadaly šípy. Jeden zasáhl Froda a odrazil se.

Frodo se ohlédl. Za ohněm, který viděl
černé a hemžící se tvary: zdálo se
být stovkami skřetů.

Oháněli se oštěpy a šavlemi, které ve světle ohně zářily rudě jako krev.

Bum, bum, bubny zněly stále hlasitěji, bum, bum.

Legolas se otočil a zasáhl šíp, ačkoli to byl dlouhý výstřel pro jeho luk.

Obvázal lano, ale jeho ruka spadla a šíp sklouzl na zem. vykřikl zděšeně.

Objevili se dva velcí trollové, kteří nesli velké desky kamene, které házeli na lávku přes oheň. Ale nebyli to trollové, kdo elfa vyděsil.

Řady skřetů se otevřely a oni hromadně ustoupili, jako by se sami báli.

Něco se za nimi chystalo. Nebylo vidět, co to bylo: vypadalo to jako velký stín, uprostřed kterého stála tmavá hmota, možná nějaký tvar.

ale větší, a zdálo se, že před ní přebývá síla a hrůza.

𝑇ℎ𝑒 𝐷𝑎𝑢𝑔ℎ𝑡𝑒𝑟 𝑂𝑓 𝑇ℎ𝑒 𝑀𝑜𝑜𝑛Kde žijí příběhy. Začni objevovat