Věčnost

⚜1. kapitola Král umírá

Přes okna byly pevně zataženy těžké závěsy, které zabraňovaly pronikání slunečního světla. Svíčky, matně blikající v rohu místnosti, poskytovaly jediné skromné množství světla které doktor William Butts potřeboval vidět. V obří posteli umístěné uprostřed ještě větších komnat ležel jeho pacient, král Jindřich VIII.

William si otřel čelo, když se otočil zpátky k prskajícímu muži. Král zuřivě zakašlal a zdálo se, že ten zvuk se mu rozlehl páteří. A pak se bez okolků se král zhroutil do polštářů a zavřel víčka.

 Po chvíli se rychle zachvěl a zdálo se, že si pod vousy něco k nepoznání zamumlal, než rychle upadl zpět do strnulosti bezvědomí.

William si vzal vlhký hadřík a otřel pot z králova promoklého čela. Toto, stejně jako všechny jeho další činy toho večera, byly provedeny bez naděje na záchranu muže. Lékař věděl že král leží na smrtelné posteli. Ve skutečnosti jeho poslední doznání bylo vykonáno již několik dní předtím. Věděl, stejně jako kdokoli jiný, že všechny prodloužení jeho života nyní byly pouze ceremoniální.

 Jak tomu bylo, nebylo by to nic menšího než zázrak, kdyby se králi vůbec podařilo přežít aspoň tuhle noc.

Když William popadl další čistý hadřík, podíval se dolů k nohám postele, kde králova noha ochabovala. Už se to pokusil zabalit, ale král zasténal tak protestně, že byl nucen skutečnosti aby mu ještě pomohl. 

Zatímco William krále před jeho nehodou na koni která byla už před mnoha lety kdy si přivodil na turnaji ošklivý úraz na noze který se potom později proměnil ve velký vřed nikdy neznal. Popisy které slyšel se v žádném případě neshodovaly s pohledem, který měl před sebou nyní. 

 Z laskavého ochránce víry vyrostl chlípný muž. A dříve bystrá mysl byla zredukována na hromadu.

Je šokován představou že on pouhý lékař se soucitně dívá na pomazaného krále.

Král se po chvíli začal třást jako by mu mohl číst myšlenky. Těžce zalapal po dechu a pak otevřel oči s takovou zuřivostí že se William téměř polekal. Zdálo se, že si ho chvíli prohlíží a pak hluboce svraštil obočí.

"Doktore." řekl král překvapivě jasně.

 "Kde je moje žena?" zeptal se po chvíli s upřeným výrazem na svého lékaře.

William stále ještě šokovaný chvíli prskal než si odkašlal aby králi konečně odpověděl. "Vaše Veličenstvo, královna Kateřina sídlí ve svých komnatách s vašimi dětmi. Už za vámi přišla ale zrovna jste spal," odpověděl lékař svému králi a přitom sledoval králův pohled. 

"Ne." řekl král a oplatil pohled svému lékaři.

,,Myslel jsem královnu Annu ne Kateřinu." dodal král a jeho výraz ve tváři vypadal trochu zuřivě.

William zůstal překvapeně sedět nebyl si jistý jak odpovědět na tíhu slov. ,,Byla králova mysl skutečně tak daleko, že si myslel, že je s tou ženou stále ženatý?," nevěděl a nevěděl co si má o tom myslet a co má králi odpovědět.

 V minulých letech její jméno zmiňoval jen v nejmenším šeptu, všichni dávali velký pozor aby nezachytili královo ucho a už vůbec ne s titulem královny vedle něj.

Protože Anna byla už přeci mrtvá tak proč si na ní teď vzpomněl.

"Vaše Veličenstvo," řekl po nějaké chvíli konečně lékař který pečlivě volil svá slova protože nechtěl krále rozzuřit.

 "Královna Anne je mrtvá, vzpomínáš? Zemřela před několika lety," řekl k tomu William a rozhodl se vynechat skutečnost, že král nařídil před několika lety její popravu.

Královo čelo se svraštilo.

"Mrtvá ale to přeci není možné?" odpověděl král ale znělo to spíš jako otázka a ne jako odpověď na lékařova slova.

"Je to tak můj králi", zamumlal lékař a dlouze se přitom na svého krále podíval.

 "Je to tak" řekl ještě jednou a svým pohledem se podíval dlouze umírajícímu králi do očí ve kterých se teď zračil smutek, ale i pochopení z lékařových slov které si nechtěl připustit. 

Tato věta byla několikrát opakována až nakonec znovu upadl do neklidného spánku a nechal za sebou jen ohromeného lékaře, aby přemýšlel nad svými slovy a nad slovy jeho krále.

O pouhé dvě hodiny později se jeho tělo zdálo být už klidné a poslední kousek života krále Jindřicha VIII. byl pryč.

Král byl mrtev.

Když byl William vyzván poté co král naposledy vydechl, aby se přihlásil královně Kateřině rozhodl se nezmínit skutečnost že poslední výdech jejího manžela byl použit k vyslovení jména jiné ženy.

Protože věděl že královně by možná tato skutečnost zlomila srdce, protože král ve svých posledních minutách života myslel na jinou ženu než na ní.

A kdyby se to dozvěděla tak nevěděl jestli by našla pochopení pro tuto skutečnost.