Věčnost

⚜14. kapitola Nepopsaný temperament

Konečně po chvíli vzhlédl aby se jí podíval do očí a uviděl za nimi rychlý záblesk dlouhého pohřbeného smutku.

 ,,Vyhodil ji?," zeptal se sám sebe.

 Byla to ona kdo neudělal co slíbil. Nepodařilo se jí přivést na svět syna a vysmívala se mu před jeho královstvím a všemi ostatními cizími mocnostmi.

 Pak jako by to nestačilo porušila posvátnost jejich manželského lože a stala se hned břímětem svému muži, odtrhla se od něj a dopustili se zrady proti svému králi.

 Ne, to co se mezi nimi stalo nebyla jeho vina a nedovolil by jí aby to prozradila, Jindřich otevřel svoje ústa aby něco řekl, ale byl rychle přerušen když Anna znovu promluvila.

"Věděl jsi, že Kateřina je zamilovaná do Thomase Seymoura když jsi ji požádal o ruku a přesto jsi to udělal, protože si věděl že neexistuje způsob jak by mohla odmítnout nabídku "Králi Anglie," dodala Anna trochu přidrzle a s nesnesitelným úšklebkem.

,,Byl jsi král Jindřichu ale teď už nejsi, jak jí můžeš vyčítat že se k němu vrátila, jakmile konečně měla příležitost," řekne Anna hrdě a se vztyčenou hlavou se na mě podívá.

I když to nerad přiznávám, měla pravdu.

 ,,Věděl jsem že Kateřina má mého švagra Seymoura přinejmenším velmi ráda a tak proč se ptala?," zeptal jsem se sám sebe a bezvýznamně jsem k ní vzhlédl.

 Možná ano a je pravda že navzdory svému věku a chromé noze možná stále ještě může mít jakoukoli ženu kterou by si přál, nebo možná proto protože viděl jak laskavá byla k jeho dětem. V každém případě Anglie potřebovala věřil že se v této době tato láska nejlépe hodila.

 Udělala jen to co považovala za správné pro jeho zemi.

"Udělal jsem jen to co jsem musel abych dal Anglii královnu kterou si zasloužila," prolomil po chvíli mlčenlivé ticho Jindřich a jak mluvil tak jeho hlas stoupal se známým pocitem autority.

 Ale Anna se jeho chabému pokusu o to že tam byli  i jistě další způsobilé ženy jen zasmála.

 Zapomněl jsi že jsem tě tu celou tu dobu pozoroval ze stínů, mohli tam být jiní a ona neudělala vám nic co by vás opravňovalo Jindřichu aby jste k ní cítil, jak to dořekla tak mu v hrudi začal bublat vztek a ta slova která Anna ze sebe vynesla dřív než je mohl zastavit ho naprosto pobouřily.

"A jak dlouho jsi čekal Jindřichu než sis vzal Jane Seymourovou za manželku po mě?," zeptala se ho přidrzle Anna, protože věděla že on rozhodně na tuto chvíli kdy si mohl vzít svou Janu dlouho nečekal.

Držela jeho pohled a její oči byly tak chladné že si myslel že kdyby to bylo možné mohla by ho zabít znovu jediným pohledem. 

Vždycky přesně věděli co říct aby provokovala a poprvé po nějaké době se Jindřich cítil z jejích slov skutečně ohromen, chtěl ji to oplatit a nadávat jí za to že urazila jeho Janu, ale způsob jakým se na něj dívala byl jako tisíc dýk a způsob s jakým stála postojem byl jako tisíce královen a ona ho nyní chtěla zastavil v jeho stopách.

Tato žena která stála před ním nebyla ta kterou si pamatoval z měsíců před její smrtí.

 Ta žena se neodvážila proti němu zvýšit hlas, ta žena měla všechno co mohla a taky dělala všechno proto aby znovu získala jeho přízeň.

 Nyní mu však připomněla Annu z jejich námluv.

 Ten její šarm a temperament který byl vždy plný takového ohně a života a on její ohně na ní kdysi velmi obdivoval. 

Jejich hádky pak byly výbušné, ale i vášnivé a to celou dobu než se naučila držet svůj jazyk za zuby, přesto ta role kterou měla k ní teď nějak neseděla taky.

 Tato nová Anna, žena před ním byla hrozbou.

 Stejné díly za tepla a za studena s jazykem stále dostatečně ostrým na řezání oceli. Mohla by nosit masku s emoce bez námahy, ale přesně věděla jaká krátká slova říct aby mu přivedla krev do varu.

 V jednu chvíli by se k němu mohla chovat lhostejně a pak mohla být připravena kousnout na neutrální a chabé místo a udělat to vždy se svou chladnou a neproniknutelnou vypočítavosti.

 Ohromeně na ni zíral. a najednou prostě neměl slov a tohle na ní neskutečně obdivoval, protože právě tímto ohněm a temperamentem si ho získala.

"Co se ti stalo Anno?," zeptal se po chvíli překvapeně, protože věděl že už se teď chová jinak a není to ta stará Anna kterou znal dřív.

Její rty se stáhly nahoru v neveselém úšklebku a pak po chvíli řekla.

"Nepamatuješ si Jindřichu, uřízl jsi mi hlavu," řekla a s těmito slovy zmizela a rozplynula se doslova jak para nad hrncem.