Věčnost

⚜11. kapitola Byla to jen pouhá lež

,,Vzala si ho!," křikl najednou Jindřich který rozzlobeně přecházel po prázdných sálech velké hradní knihovny.

 Ta ubohá žena po tom všem co pro ni udělal po všech těch papírech a obřadech kterými prošel aby zajistil že s ní bude po jeho smrti zacházeno s plnou úctou královny.

 ,,A jak se mu odvděčila?," zeptal se sám sebe.

 Tím že se jeho bývalý švagr prý tajně ani ne tři měsíce poté co bylo jeho tělo uloženo do země s ní oženil. 

,,Ach ta odporná harpyje, ta ubohá ďábelka!", křičel kolem sebe a nedařilo se mu z toho všeho se uklidnit. 

Věděl že jeho žena Kateřina flirtuje s Thomasem Seymourem ještě než se vzali a o svojí ženě Kateřině Parrové si ale vždy myslel že je vznešená a ušlechtilá žena velkého charakteru.

 Zdálo se že mu byl prokázán opak, protože ani nečekala až jeho tělo skutečně vychladne a rozběhla se zpátky ke svému bývalému milenci.

Jejich samotný svazek byl zahalen v tajnosti, protože pár čekal několik měsíců po svatbě než tomu dal vědět, protože veřejně to prohlásily až v květnu. Možná to bylo to co ho rozčilovalo nejvíc.

Věděla totiž že skandál to zaručeně způsobí a taky věděla jak to zničí její image a přesto všechno se rozhodla do toho všeho jít a on byl tak pošetilý, protože možná velká část jejich vztahu byla jenom lež.

 ,,Jak velká část jejich vlastního vztahu byla tehdy lež?," zeptal se sám sebe a pokoušel si odpovědět.

 Za ta léta si myslel že se o něj skutečně začala zajímat. Koneckonců vždy se k ní  vždy choval laskavě a byla i skvělou macechou všem jeho dětem.

 ,,Toužila celou tu dobu tajně po Seymourovi?," ptal se Jindřich sám sebe a při té představě se vztekal.

 Zdálo se mu že se vždy u jeho manželek projevovalo podobné nevěrné chování. Kateřinou Aragonskou si byl jistý že navzdory jejímu naléhání šla spát s jeho bratrem. Kateřina Howardová, mladá a pošetilá to mu bylo dobře známo i to že měla během jejich manželství milence a Kateřina Parrová evidentně toužila po Thomasi Seymourovi a on byl nyní vděčný za to že se jí rozhodl poslat pryč k soudu. 

Pak tu byla přesně ta žena se kterou byl nyní odsouzen strávit věčnost a která ho zradila kvůli svému vlastnímu bratrovi vedle bezpočtu dalších mužů.

 Zachmuřeně zavrtěl hlavou.

 Zdá alespoň jeho děti a Angličané jsou na jeho straně.

 Mary odmítala Kateřinu když jí psala o pomoc a dokonce po Elizabeth požadovala aby se s ní dále nestýkala. Edward byl pobouřen když zjistil jak dlouho před ním jeho nevlastní matka skrývala pravdu a dalo se s jistotou říci že všichni jeho bývalí poddaní byli pobouřeni.

 A teď byl vděčný, že jí neposlal k soudu.

Tehdy když ucítil jak místností proniká nyní až příliš známý chladný vzduch se jeho ramena ještě více napjala. Přemýšlel jak dlouho bude trvat než ho najde.

 Navzdory většině dní vypadala víc než ráda že se od ní drží co nejdál, nějak pochyboval že by se k tomu otočila zády. Může být jiná než jak si ji pamatoval v životě, ale některé vepsané skutečnosti nezměnily.

"Anno," řekl když jí uviděl a dlouze se na ní přitom podíval.

 "Přišla ses sem radovat?," zeptal se protože si byl jist že ví na co myslí.

Jindřich se k ní potom otočil když mu ta slova vypadla z úst a pocítil nával hněvu z čistého nevinného výrazu který se na její tvář nalepil.

"Nemám ponětí, o čem to mluvíš," odpověděla Anna chladným hlasem jako vždy, ale mírné zatažení rtu směrem nahoru prozradilo její skutečné pocity.

"Nehraj si se mnou Anno, teď ne," řekl Jindřich a otočil se k ní.

  "Co chceš?," řekl po nějaké chvíli a dlouhým pohledem se na ní díval.

Zhluboka si povzdechla, znělou to jako by to v sobě držela roky a po chvíli přistoupila blíž k němu.

 "Co jsem vždy chtěla, abys uznal důsledky svých činů," řekla po chvíli Anna ale znělo to spíš jako nějaká otázka než jako nějaká souvislá věta kterou chtěl říct.

"Moje činy?," zeptal se a zíral na ni jako oněmělý a Anna jen stěží potlačila svůj posměšek.

 Nebylo pro ni překvapením když viděla že vůbec neuvažoval o svém zapojení do této záležitosti a spokojeně jí to rozesmálo.