Věčnost

⚜3. kapitola Co se tu změnilo?

Odklopýtal od zrcadla, jako by ho někdo udeřil. V hlavě mu pulzovalo a nemohl přemýšlet, ruce se mu nekontrolovatelně třásly. Jak je přivedl k zrcadlu poprvé si všiml třpytivé průsvitnosti jeho kůže. Bylo to tak slabé že se to dalo snadno ignorovat.

 Už to jednou viděl s... a přesně takové byly i jeho sny a to byli jen sny. Nebyla skutečným duchem.

 ,,Nebyl-Ne! Tohle nebyla smrt, to nemohlo být," řekl si sám pro sebe a zase se z dály podíval na svůj odraz.

 ,,Pokud tomu tak skutečně bylo, proč tu ještě byl? Měl se vznést do nebes, kde na něj Jana čekala," řekl si sám pro sebe a nevěřícně zatřásl hlavou.

 Byla to chyba, on mrtvý. Nemohl být mrtvý. Jindřich by nebyl mrtvý, tím si byl jistý. Nemusel to vidět, aby to věděl. Byl to pocit který se mu zformoval v jeho žaludku a když viděl jak se objevují slzy potřísněné tváře, poznal že je skutečný.

 Anna uvažovala že zůstane v jeho pokojích a bude ho sledovat, jak naposledy vydechne. Možná to považovala za formu uzavření, vidět ho naposledy, než odejde navždy. Vyděl to viděl, viděl jí tam a proto si na ní v těch posledních chvílích kdy byl u něj jeho lékař vzpomněl. 

Odešla a stála v rohu komnat a tiše pozorovala, jak se o něj doktor stará. Muž se už ani nepokoušel zachránit si život. A lékařův největší pokus s navlhčenou látkou přes Jindřichovo parné čelo každých pár minut se ukázal být stále obtížnější.

 Král se nepřestal hýbat ani v polospánku a neustále bolestně sténal a šklebil se.

Anna pohlédla dolů, kde ležela jeho noha nezavinutá. Pohled samotný byl těžko koukatelný, pokud jste neměli silný žaludek. Věděla že úraz z jeho nehody mu dělal problémy po léta. Od klání sledovala jak se Jindřich proměnil v někoho, koho sotva poznala, fyzicky i psychicky.

 Jednalo se zejména o tělo které sledovala, jak tam leží napůl klamný, pokrytý potem a jizvami. Přesto pro ni bylo těžké cítit k němu skutečnou lítost.

"Doktore!," někdo zavolal a chvíli jí trvalo, než si uvědomila, že je to Jindřich.

 Dokonce i zvuk jeho hlasu se jí už odcizil. V průběhu let se snažila vyhýbat se mu jak jen mohla, kromě případů kdy šlo o Elizabeth o jejich dceru.

"Kde je moje žena?", zeptal se po chvíli její muž lékaře. 

 A lékař se zdála být stejně šokován jako ona, když ho slyšela mluvit.

"Vaše Veličenstvo, královna Kateřina bydlí ve svých komnatách s vašimi dětmi. Přišly za vámi už dříve ale vy jste spal," odpověděl lékař na jeho otázku a Jindřichovy jeho oči zářily chvilkovým hněvem na odpověď.

 "Ne,"  řekl zlostně král a pak hned ve své větě pokračoval.

,,Mluvil jsem o královně Anně, ne o Kateřině," dodal na to ještě král a pak zase pokračoval ve svých slovech i když pořád ještě stále naštvaným tonem.

 "O Kateřině jsem vůbec nemluvil, myslel jsem královnu Annu. Myslel jsem Annu," řekl a jeho lékař na něj jen nechápavě zíral.

,,Královna Anna?," řekla jsi a mohla na něj jen šokovaně zírat.

 ,,Myslel si, že jsou stále manželé? Že Kateřina Aragonská byla poslána pryč?," řekla si po chvíli sama pro sebe a tělem jí projel znechucený výraz jako kdyby dostala facku.

 Bylo dost těžké dívat se na něj jak žije svůj život aniž by to ovlivnilo to co jí udělal.

 Ale teď když viděl že ve svých posledních okamžicích, nemohl nebo si nepamatujte to že to byl právě on kdo podepsal její rozsudek smrti.

Anna cítila jak jí tělem proudí vztek. Některé věci se nikdy doopravdy nezměnily a Jindřich bude vždy věřit všemu co mu věci usnadní. Neviděla večer doktorovu odpověď než odešla z místnosti, protože odešla z jeho pokojů dříve než mu doktor na tuto otázku odpověděl.

Byl to hloupý nápad jít za ním.

 Konec konců s Jindřichem nikdy nepřišlo nic dobrého to se naučila tvrdě. Přesto když nakreslil svůj poslední obraz své mysli a svého života jako by cítila každý tah, který jako by byl její vlastní. Anna stála před palácem, čekala. A pak nebylo nic. 

Byl pryč.

Myslela si že se jí uleví až se to stane že se od něj konečně osvobodí.

 Osvobozena od toho jak na ni zapomíná, od toho jak jí trápí a jak trápí její dceru. Ale instinkt se kterým se jí v žaludku vytvořila těžká jáma. Kámen, který jako by tlačil na všechny její orgány.

Věděla že něco bylo špatně.

,,Něco bylo špatně, muselo to být," řekla si sama pro sebe a podívala se kolem sebe.

 A pak ho uviděla, jak se před ní objevil na zemi.

 ,,Byl zde, proč?," zeptala se sama sebe a nepatrně pohlédla na svého krále a dávného manžela.

 Od té doby co zemřela byla sama, chřadne sály, kam se soud dostal. Nikdo jiný nikdy nepřišel.

,,Takže ze všech lidí, proč Jindřich. Proč právě Jindřich?," ptala se sama sebe trochu vztekle a pak se na něj ještě znovu podívala.

 ,,Musela s ním také sdílet svůj posmrtný život?," řekla si najednou tuhle otázku a celá při ní úplně ztuhla.

 Anna po chvíli zavrtěla hlavou když jí došla pravda. Byl by v pasti jako ona a už by se z ní nikdy neosvobodil.

 Ani po smrti by se Jindřich a Anna nikdy neopustili. 

Věděla to protože teď náhle jí to došlo.

---------------------------------------------------

Tak co, co říkáte na mojí novou knihu.

Líbí se vám?

Já doufám že ano a budu ráda pokud v jejím čtení budete pokračovat i nadále. Protože teď rozhodně ještě nekončíme, protože ještě nás čeká pár dalších kapitol.

A budu ráda pokud se vám bude tato kniha i přesto všechno líbit.

Budu se na vás těšit zase u další kapitoly.

Vaše kresji0007 :)